SLAVNÍ PODNIKATELÉ - FRANTIŠEK OTTA Ke kvalitním výrobkům patřily vždy jejich ochranné známky. Sušické zápalky se nemohly obejít bez klíče, Meinlova káva bez mouřenína aWaldesovy knoflíky bez dívky s patentkou. Podobně tomu bylo i ve výrobě mýdla a sody - k Schichtovi patřil jelen, k Ottovi zase rak.
SLAVNÍ PODNIKATELÉ - FRANTIŠEK OTTA
Ke kvalitním výrobkům patřily vždy jejich ochranné známky. Sušické zápalky se nemohly obejít bez klíče, Meinlova káva bez mouřenína aWaldesovy knoflíky bez dívky s patentkou. Podobně tomu bylo i ve výrobě mýdla a sody - k Schichtovi patřil jelen, k Ottovi zase rak.
Chemická výroba v českých zemích začala v dobách monarchie pod názvem „výroba lučebnin“ a její vývoj byl úzce spojený s potravinářským a textilním průmyslem. Největšího rozmachu dosáhly drogistické firmy na konci 19. století, hlavně díky ústecké společnosti Georg Schicht, která vyráběla známé mýdlo s jelenem či rostlinný tuk Ceres. Pozadu však nezůstávali ani její konkurenti, z nichž nejvýznamnější byl rakovnický František Otta, který u nás jako první začal vyrábět klasické „bílé mýdlo“.
MÝDLO AŽ DO DOMU
František Otta se narodil roku 1848 v Kostelci nad Labem v rodině kožešníka. Od mládí se chtěl stát mydlářem, což se mu splnilo koncem šedesátých let, kdy získal místo v pražské továrně na mýdlo „Feigl & Winternitz“. Vydělával slušně, příjmy mu stačily i na bohatý společenský život, přesto nebyl šťastný - toužil po vlastní firmě.
Dočkal se roku 1875, kdy ho jeho bratr Antonín upozornil, že v Rakovníku je k pronájmu zařízená mydlářská dílna. František Otta neváhal, odešel z Prahy a malou dílnu si pronajal. Začátky však byly obtížné, nová značka nebyla zavedená a obchody se příliš nehýbaly. Otta navíc neměl peníze na pomocníka a musel proto mýdlo sám vařit i prodávat.
Úspěch se dostavil poté, co se rozhodl se vzorky mýdla sám obcházet okolní vsi. Obchodníci měli o jeho zboží zájem, proto brzy získal řadu odběratelů a své cesty rozšířil i do okolních měst Berouna, Kladna, Příbrami či Plzně. Pronajatá místnost v Rakovníku postupně přestávala stačit vzrůstajícímu počtu zaměstnanců, Otta se proto rozhodl za městem postavit novou dílnu - základ pozdější továrny.
Prodejna F. Otty z roku 1875 při otevření.
RAK VERSUS JELEN
Ottova firma prosperovala, musela však odolávat čím dál silnější konkurenci. Koncem 19. století byl největším českým výrobcem mýdla Georg Schicht, který ve svém závodě v Ústí nad Labem vyráběl vše od klasického mýdla, přes voňavky, glycerin, rostlinné oleje, až po jedlé tuky. Takové možnosti Otta neměl, vydal se proto jinou cestou - vsadil na kvalitu. Rakovnické mýdlo bylo tou dobou již známé po celých středních Čechách, Otta však mířil ještě dál, chtěl se prosadit výrazněji.
Povedlo se mu to roku 1895, kdy se ze stáže v Sasku vrátil jeho nejstarší syn Alois a přivezl recepturu na dosud málo známé bílé mýdlo. Takové nevyráběl ani Schicht, jehož „mýdlo s jelenem“ bylo tmavé a vhodné převážně na praní. Otta slavil triumf - nové mýdlo neslo označení podniku a symbol raka, který se záhy stal také firemní značkou.
Rozmach rakovnické firmy přerušila až první světová válka. Otta se musel vyrovnat s nedostatkem surovin i dělníků. Navíc všichni jeho čtyři synové narukovali na frontu. Mýdlo však vařil stále kvalitní, porušoval dokonce i příkazy rakouské vlády, které stanovovaly nižší limity pro obsah tuku v mýdle. Pokuty mu nevadily, své výrobky kazit nechtěl.
Výrobní budova z roku 1915.
TŘI BRATŘI
První světová válka skončila a Otta se rozhodl předat dobře zavedený podnik svým synům. Byli již pouze tři: Alois, Julius a František, čtvrtý syn Jan se z války nevrátil. Bratři převzali podnik roku 1921 a jeho vedení si mezi sebou rozdělili. Alois, který již dříve s otcem spolupracoval, měl na starosti technické řízení, František nákupní oddělení a Julius administrativu.
Továrna se postupně rozrůstala, nové strojní vybavení i napojení na železniční vlečku umožňovaly další rozvoj. Roku 1922 byla zahájena výroba toaletního mýdla a o tři roky později podle Schichtova vzoru také výroba glycerinu. Do konce dvacátých let postavil podnik vlastní pilu, bednárnu i novou administrativní budovu. Zvyšoval se i počet zaměstnanců. Roku 1933, když byl výrobní sortiment rozšířen také o margarín, zaměstnávala firma „František Otta, továrna na mýdla a jedlé tuky, Rakovník“ již čtyři sta osob. S výrobou margarínů pak zavedli bratři i nové firemní heslo: Otta mastí v celé vlasti!
ZNÁRODNĚNÁ RAKONA
Druhou světovou válku přežila továrna bez větších obtíží, po jejím skončení však byli bratři obviněni z kolaborace s nacisty. Ačkoliv se jim podařilo prokázat nevinu, byl podnik podle Benešových dekretů znárodněn. Alois Otta odešel do důchodu, jeho bratři Julius a František se stáhli na rodinný statek, který jim však byl následně také zabaven. Z továrny na mýdla vznikl národní podnik Rakona, který se později stal jedním z největších výrobců drogistického zboží v Československu.
Po roce 1989 byla Rakona jednou z prvních firem, která byla prodána zahraničnímu investorovi. Roku 1991 ji od Fondu národního majetku koupila americká společnost Procter & Gamble, která v současnosti vlastní značky Ariel, Tide, Vizir, Jar či Mr. Proper.
S privatizací však nesouhlasili Ottovi potomci, kteří poukázali na to, že nemohli vznést restituční nároky. Ústavní soud jejich stížnost zamítl, u Evropského soudu ve Štrasburku však alespoň částečně uspěli. Továrnu jim sice již nikdo nevrátí, za chyby v soudním řízení však musel český stát každému z nich vyplatit přes milion korun.
FRANTIŠEK OTTA (1848-1939)
Český podnikatel František Otta se narodil 16. dubna 1848 v Kostelci nad Labem v rodině kožešníka. Od mládí chtěl být mydlářem, proto po dokončení místní trojtřídní školy odešel roku 1861 do Prahy, kde nastoupil do učení v Pitteroffově mydlářském podniku. Po čtyřech letech se vyučil a následně prošel několik mydlářských dílen.
Poté, co byl roku 1866 z jedné dílny propuštěn pro nedostatek práce, rozhodl se odejít na vandr. Navštívil Vídeň, Linec, Dolní a Horní Rakousy i Sasko. Pořádnou práci však získal až po návratu do Prahy, kde nastoupil nejdříve do firmy Feigl & Winternitz a později do známé pražské továrny na mýdlo J. Demartini.
Toužil však po vlastní firmě, proto když se roku 1875 v Rakovníku uvolnila mydlářská dílna, neváhal a z Prahy odešel. Počáteční potíže se mu podařilo překonat obchodními cestami po okolních vesnicích a později i městech.
V 90. letech zavedl vedle mýdla a svíček také výrobu krystalové sody a roku 1900 postavil za městem nový mydlářský závod, vybavený parním strojem a kotlem.
Od počátku minulého století pracoval ve firmě také Ottův syn Alois, který mimo jiné zavedl výrobu tzv. bílého mýdla. Za první světové války se musel Otta vyrovnat s nedostatkem surovin i dělníků, těžké období však zvládl.
Roku 1921 předal podnik svým synům a odešel na odpočinek.
Vedle podnikání se věnoval také veřejnému životu, mnoho let byl členem městského zastupitelstva i městské rady, dva roky navíc rakovnickým starostou. Zemřel v úctyhodném věku jedenadevadesáti let 25. května 1939.
Pramen: archiv Profitu
Současný pohled na továrnu Procter & Gamble - Rakona
foto: Muzeum T. G. M., Rakovník
