Máme za sebou týden, ve kterém nešlo přehlédnout, jak si své špinavé prádlo na veřejnosti pere jedna z vládních stran. Proces s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou z Věcí veřejných by se ovšem mnohem lépe než do soudní síně hodil na divadelní prkna.
Foto: David Neff/MF DNES/Profimedia.cz
Spor o to, jestli peníze, které Vít Bárta ve straně rozdával, byly úplatkem, či půjčkou, totiž provází řada kuriózních výroků a póz, nad kterými musí běžný občan jen nevěřícně kroutit hlavou.
Třeba přirovnání Radka Johna, podle kterého je pro Víta Bártu půl milionu korun asi stejně jako pro Radka Johna pětistovka. Běžného občana musel dojmout i samotný Bárta, který byl blízko pláči, když zjistil, že ho Jaroslav Škárka při svých návštěvách nahrával. Škárkovo jednání by občan pozorovatel odsoudil, ovšem pokud by se vzápětí nedozvěděl, že se ve Věcech veřejných před poradou procházelo rámem, který odhalí elektronické přístroje, a že mobilní telefony tak musely zůstat mimo poradní místnost. I přesto, nebo možná právě proto existuje z těchto schůzek nahrávek docela dost.
Scény ze soudní síně nemají hořkou příchuť jen proto, že se tu před zraky národa propírají nechutné praktiky lidí z vládní strany. Jsou i smutným koncem naděje, kterou politici ze dvou véček před volbami v lidech vyvolali.
Brát to celé vážně, člověk by už k volebním urnám znovu snad ani nešel. Nebo by naopak zkusil ověřený recept z minulosti, kdy Češi několikrát patovou politickou situaci vyřešili defenestrací. Ani jedna z variant se asi konat nebude. A tak to u nás vyřešíme tradičně ve švejkovském stylu. Výrokům ze soudní síně se zasmějeme, zakroutíme nad nimi hlavou a vznikne podle nich další divadelní hra.
