Sichrovskému říkají Haiderův dvorní Žid
Říkají mu všelijak: „Haiderův dvorní Žid,“ „Haiderův ochočený Žid“ nebo také „Haiderův fíkový list“. Ale Peter Sichrovsky, poslanec do Evropského parlamentu a generální tajemník rakouské strany Svobodných, jejíž předseda Jörg Haider svými pronacistickými výroky pobouřil celou Evropu, si s tím vrásky nedělá.
„V tradici a historii židovství, dvorní židi byli vždycky ti nejdůležitější. Jsem rád, že jsem tak důležitý,“ směje se Sichrovsky. Je názoru, že Haider, syn prominentních nacistů, vůbec není antisemita. Naopak říká že, jeho výroky o Hitlerově šikovné politice zaměstnanosti nebo nazývání koncentračních tábory „punishment camps“ jsou v Rakousku jen drobná faux pas. Peter Sichrovsky tvrdí mnoho věcí, ale Vídeňská židovská obec mu už nevěří. „Je hanba že pan Sichrovsky dělá Rakousku v cizině tolik škody,“ říká prezident Rakouské židovské obce Ariel Muzicant. „Bylo by lepší tohoto muže vyhnat ze všech politických míst a nedopustit, aby nadále venku a doma rozbíjel tolik politického porcelánu,“ dodává.
Kromě toho nechápou, proč uznávaný židovský spisovatel a úspěšný novinář, syn ze staré a vážené židovské rodiny, se upsal tak otevřeně muži, jakým je Haider.
Spekulací je ovšem mnoho: peníze, sláva, moc… „Když přišel k FPÖ měl všude smůlu,“ tvrdí Muzicant. „Pak dostal nabídku na dobře placené místo a každý den se vidí v televizi.“
Cizinec ve vlastní zemi.
Nic není jednoduché a Peter Sichrovsky je složitý člověk se složitou minulostí. Jeho židovští rodiče utekli před Hitlerem do Anglie. Otec, zarputilý komunista, byl Rakušan, matka pocházela z Prahy. Když se v roce 1947 narodil Peter, byli již opět ve Vídni. Syn jim to nikdy neodpustil.
„Vždy jsem zazlíval rodičům, že se vrátili,“ říká. „Chovali se ve vlastní zemi jako cizinci. A já jsem vyrůstal v demokratické společnosti se zkušenostmi rodičů. To vedlo k podezíravosti: nikomu nevěř, nikdy nevíš, co ti lidé prováděli dřív. A neudělej stejnou chybu jako ti, kteří co tu zůstali. Sleduj změny a buď připraven utéci.“
A také utíkal. Ve svém životopise uvádí, že v letech 1979 až 2000 žil a pracoval jako novinář v sedmi zemích, čtyřikrát se oženil a měl šest dětí. V žádném zaměstnání nezůstal déle než dva roky.
Zhrzený spisovatel.
Určitého uznání se mu dostalo až v roce 1987, kdy napsal knihu založenou na rozhovorech s dětmi lidí, kteří přežili holocaust. Jmenovala se pro Sichrovského příznačně “Cizinci ve vlastní zemi”. “Byl to propadák,” tvrdí vídeňská šéfredaktorka Illustrierte Neue Welt, Hanja Nittenbergová.
Skutečnou slávu získal až kontroverzní knihou “Born Guilty,” o dětech nacistických rodičů, která vyšla o rok později.
Sichrovsky napsal patnáct knih, mnoho divadelních her, ale na vídeňskou židovskou obec jeho literární tvorba dojem neudělala. Nittenbergová však připouští, že nebyl špatným novinářem.
Sám Sichrovsky tvrdí, že ho židovská obec nikdy nepřijala.
Muzicant to potvrzuje: „Neměl práci, ucházel se o místo, ale my jsme mu už tenkrát nevěřili.“ A tak Sichrovsky znovu ujel. Tentokrát do Spojených států, kde pracoval jako novinář v Chicagu a Los Angeles.
Každé útočiště dobré?
Sichrovsky tvrdí, že jeho „politické přátelství“ s Jörgem Haiderem začalo v roce 1988. „Napsal jsem mu dopis, že je jeden z nejzajímavějších a nejinteligentnějších konzervativních politiků, tak proč říká takové věci, které znemožňují, aby pro něho nějaký Žid pracoval nebo ho podporoval,“ vzpomíná Sichrovsky. „Okamžitě mi odpověděl, že to je nepřijatelné a že si o tom musíme promluvit. Od té doby jsme se scházeli jednou dvakrát do roka. Přesvědčil mě, že mnoho věcí, které říká, jsou jen propaganda. V roce 1996 mne požádal, abych kandidoval do Evropského parlamentu za Svobodné.“
„Tento postup je pro Haidera typický,“ komentuje Sichrovského slova Nittenbergová. „Haider má taktiku, že si pozve na pohovor nepřítele a ten vždy odejde naprosto konvertovaný. Haider potřeboval Žida, aby ukázal, že je liberální.“
Sichrovsky nabídku přijal, a tím si nadobro znepřátelil rakouskou židovskou obec. Dokonce tvrdí, že mu Muzicant zakázal vstup do synagogy, což ovšem prezident židovské obce vehementně popírá. „Je to lhář, který to pořád tvrdí dál, i když už jeden soudní proces kvůli tomu prohrál. To je typický Sichrovsky,“ říká.
Prohrál také soud proti novináři Hans-Henning Scharsachovi, který ho písemně nazval „dvorním Židem.“ Soudci tvrdili, že termín není hanlivý, protože vystihuje Sichrovského roli pacifikovat židovskou obec.
Ztracená ovečka?
Přesto jsou ve Vídni Židé, kteří Sichrovského nezavrhli.
„Nikdo nemá právo udělat z dalšího Žida outsidera,“ tvrdí prezident Vídeňské asociace ruských Židů Boris Kandow, původem Uzbek. Také Kandow je ovšem názoru, že Haider není fašista. Dodává že on, jako neevropský Žid, nemůže pochopit patologický strach evropských Židů před neofašisty.
Jedno je však jasné: svým útěkem do Haiderova tábora si Sichrovsky navždy zatarasil cestu zpátky mezi rakouské Židy.
„Ruku bych mu nepodala,“ říká Nittenbergové. „Prostě se prodal. Teď má veliký plat a veliký život. Prodal se hodně draze – za vyšší cenu, než jakou skutečně má.“
