VĚČNÝ VÍTĚZ POSLEDNÍ CHVÍLE

Z napraveného hříšníka advokát konzervativních hodnot

MĚŘENO ČISTĚ počty odevzdaných hlasů pro jednotlivé kandidáty v amerických prezidentských volbách, texaský guvernér George Walker Bush (54) prohrál. Přesto ho televizní stanice záhy prohlásily vítězem podle rozhodujícího kritéria – počtu získaných volitelů. A i když pak televize tento výsledek dočasně odvolaly, jedno se zcela určitě potvrdilo: Bush je mužem poslední chvíle. Byť prohrává, nakonec dokáže nepříznivý vývoj obrátit ve své vítězství. Zřejmě mu v tom pomáhá vlastní vytrvalost i štěstí.

Když se mladý George Bush v roce 1977 pustil do podnikání v ropném průmyslu v texaském Midlandu, sliboval svým potenciálním obchodním partnerům velké zisky. Přátelé jeho otce a strýce mu skutečně s investicemi pomohli. Sázkou na Bushe však příliš nevydělali. Britský list Independent uvádí, že zatímco Bush prodělal dva miliony dolarů z cizích peněz, sám v roce 1990 opouštěl Midland s 840 tisíci dolary ve vlastní kapse. Jeho společnost Harken Energy Corporation předtím ohlásila investice na Blízkém východě – a krátce poté Saddám

Husajn napadl Kuvajt. Akciové trhy zákonitě firmu Harken vytrestaly. Ale George Bush neztratil hlavu – prodal svůj podíl, dokud byl čas. A ačkoli měl komisi pro cenné papíry tento prodej oznámit hned, udělal to až za dlouhých osm měsíců.

Posléze Bush koupil malý podíl v baseballovém klubu Texas Rangers a stal se jeho manažerem. Ani tady neprodělal, naopak si podle všeho vylepšil pověst. Ale bylo to i proto, že se mu podařilo přesvědčit město Arlington, aby zaplatilo výstavbu nového stadionu z peněz daňových poplatníků.

Podobné to bylo s politikou. Ještě v roce 1978 Bush neúspěšně kandidoval do Kongresu. V té době asi nikoho nenapadlo, že by se v budoucnu mohl stát prezidentem Spojených států. O dvacet let později bylo všechno jinak. Poté, co v Texasu Bushe zvolili už podruhé guvernérem, stal se hlavní republikánskou nadějí pro letošní prezidentské volby.

Texas přitom ani za Bushe zdaleka není výkladní skříní Spojených států. Po–dle statistik tam loni žilo více než patnáct procent obyvatel pod hranicí chudoby. Čtvrtina populace do 19 let tam nemá základní zdravotní pojištění. Připočteme–li k tomu pověstný smog v texaském Houstonu, zdá se, že guvernér nemá být na co hrdý. A jeho soupeř v prezidentské kampani Al Gore se toho pochopitelně snažil využít.

Ale také tato Bushova zdánlivá prohra se nakonec obrátila ve vítězství. Řada komentátorů totiž uznala, že v silách guvernéra nebylo udělat více. Jak uvádí týdeník The Economist, Texas je totiž specifický: guvernér tam má omezené pravomoci a také ztíženou pozici, neboť do tohoto státu míří vyšší počet přistěhovalců než jinam. A pokud se Bush do něčeho skutečně pustil, údajně se mu dařilo, včetně například reformy školství. Díky tomu, že snížil daně, povzbudil v Texasu podnikání. A koneckonců se v poslední době přece jen snížila i ona úroveň chudoby či škodlivých emisí.

Ve vítězství se nakonec obracely také Bushovy hříchy z mládí. I když Američané vědí o jeho tehdejších alkoholových výstřelcích včetně incidentu, kdy řídil opilý, a předpokládají, že skutečně užíval tvrdé drogy, je to pro ně do značné míry překonaná záležitost. Rozhodující je zřejmě něco jiného: Bushovo zázračné prozření. U příležitosti svých čtyřicátých narozenin prohlásil, že přestává pít. A zaměřil se na jiné hodnoty: pevnou víru v Boha, tvrdou práci a rodinu – ženu Lauru a dvě dcery–dvojčata.

Pověst napraveného hříšníka je zřejmě pro mnohé věřící Američany velmi přitažlivá. Tím spíše, že Bush razí konzervativní hodnoty i v takových záležitostech, jako jsou třeba potraty. Ty lze podle něj připustit jen v případě znásilnění, incestu nebo v případě ohrožení zdraví matky.

Přitom sám Bush si asi dlouho myslel, že ho mnozí nebudou brát vážně. „Jsem černá ovce rodiny, prohlásil prý na jednom státním banketu před britskou královnou Alžbětou. Bylo to v době, kdy byl jeho otec viceprezidentem Ronalda Reagana.

Ačkoliv je mladý Bush synem velkého otce, což ho pravděpodobně přivedlo ke kvalitnímu vzdělání včetně univerzity v Yale, nikdy nezapadl do intelektuálních kruhů. „Elity ho neberou, napsala o něm Peggy Noonanová, spolupracovnice amerického listu The Wall Street Journal.

Bush byl během prezidentské kampaně terčem mnoha posměšků. Neumí se prý dobře vyjadřovat, psycholožka Gail Sheehyová ho dokonce označila za dyslektika. Texaskému guvernérovi také vytýkali, že nezná světové politiky.

A Bushovi protivníci vyvodili pochopitelný závěr: Tento muž není na prezidentský úřad připraven.

Jenže i z toho všeho nakonec dokázal Bush uplést bič a ještě s ním zapráskat. Oproti intelektuálství postavil skromnost. George Bush neříká žádná velká moudra, a proto ho intelektuálové zřejmě nikdy nebudou uznávat. Ale někdy je nutné sebrat odvahu a říkat samozřejmé věci. A to Bush dělá. „Je schopen posuzovat každého člověka jako jedinečnou individualitu, která má svou důstojnost, svobodu a odpovědnost, tvrdí o něm Peggy Noonanová. Není pochyb o tom, že řada Bushových voličů to přinejmenším takto vnímá.