Abramovič vystřídal Chodorkovského v čele žebříčku Forbes
Oba muži chtěli před dvěma lety spojit síly a vyjednávali o vzniku obří ropné společnosti JukosSibněfť. Řeč je o Michailu Chodorkovském a Romanu Abramovičovi. Západ bral tehdy tyto plány velmi vážně. JukosSibněfť se měla stát první ruskou firmou, která by byla schopna soutěže s korporacemi jako ExxonMobil, Shell či BP. Chodorkovského (silnějšího z obou partnerů) měla čekat velká budoucnost. Zdálo se, že má podporu samého prezidenta Vladimira Putina, který potřeboval spojence z řad elit ruského byznysu.
To, co následovalo, je dobře známé. Chodorkovskij skončil ve vyšetřovací vazbě, jeho nadějná firma Jukos se prakticky rozpadla, oligarcha nyní čeká na verdikt soudu a možná i řadu let vězení. Ještě před rokem Chodorkovskij vládl žebříčku nejbohatších Rusů podle ruské verze časopisu Forbes. Letos ho vystřídal Roman Abramovič, vládce nad Sibněftí, čukotský gubernátor a majitel londýnského fotbalového klubu Chelsea.
Abramovičovo postavení v žebříčku je zcela bezkonkurenční. Forbes mu přiřkl majetek ve výši 14,7 miliardy dolarů. Druhý v pořadí, ocelář Vladimir Lisin, má na svém kontě miliard sedm. Chodorkovskij se propadl na 21. místo se dvěmi miliardami. Klíčová aktiva Jukosu jsou dnes v rukou státních ruských firem. Ostatní představitelé Jukosu z žebříčku Forbesu vypadli úplně.
Utrácejí jen pro sebe.
Říká se, že zařazení do žebříčku nejzámožnějších nemůže v Rusku nikoho těšit. Majetní podnikatelé se okamžitě stanou terčem podezření. Oligarchové nemají dobrou pověst. Podobné výzkumy také mohou přilákat pozornost daňových inspektorů. „V naší zemi je postoj k velkému bohatství negativní, protože naši oligarchové raději utrácejí peníze pro sebe. Nakupují jachty, soukromá letadla a fotbalové kluby,“ řekl listu The Moscow Times poslanec Státní dumy Alexandr Lebeděv, sám jeden z ruských boháčů.
Dodnes se objevují spekulace o tom, že bývalý šéfredaktor ruského Forbesu a potomek někdejších ruských emigrantů Paul Klebnikov byl zavražděn proto, že shromažďoval informace o majetku podnikatelů.
Příběh Michaila Chodorkovského pochopitelně vybízí k otázce: „Bude Abramovič dalším v řadě?“ Když prezident Vladimir Putin vystřídal Borise Jelcina, pustil se do souboje s těmi oligarchy, kteří v jeho očích na sebe chtěli strhnout nejen ekonomickou, ale i politickou a mediální moc. Boris Berezovskij i Vladimir Gusinskij skončili v exilu. Po určitou dobu to vypadalo, že je klid. Až přišlo okázalé zatčení Chodorkovského na letišti v Novosibirsku v říjnu 2003 a jeho následné obvinění z finančních podvodů a daňových úniků…
Na první pohled se zdá, že Abramovič by mohl být vhodným terčem. Čukotský gubernátor je následníkem Berezovského v pozici nejsilnějšího muže firmy Sibněfť. Oba muži si vybrali Londýn jako místo svého působiště. Mnoha Rusům musí vadit, že za svůj majetek vděčí, podobně jako další oligarchové, divoké privatizaci za éry Borise Jelcina. A také vůči Sibněfti již ruští daňoví inspektoři vznesli své požadavky. Byly to přece právě mnohamiliardové daňové nedoplatky (ať už skutečné či údajné), které přivedly na buben Chodorkovského Jukos.
Plaťte daně a nepleťte se do politiky!
Jsou tu však rovněž náznaky, že Roman Abramovič zatím může zůstat v klidu. Když daňoví inspektoři vyrukovali s požadavkem jedné miliardy dolarů vůči Sibněfti, Abramovič dal pokyn: Je nutné se dohodnout. Podařilo se. Požadavek byl snížen na tři sta milionů, které musí Sibněfť zaplatit. Čukotský gubernátor dal také najevo, že nehodlá jít proti vůli Kremlu. Na rozdíl od Chodorkovského ho ani nenapadne, že by mohl sponzorovat opoziční politické strany. Spekuluje se i o tom, že Abramovič se již rozhodl svůj podíl v Sibněfti prodat a z ruského byznysu zmizet. Jeho nástupci by se mohli údajně stát podnikatelé blízcí Vladimiru Putinovi.
Sám ruský prezident domněnky o politických tlacích na podnikatele odmítá. Tvrdí, že kauza kolem Jukosu je vlastně obdobou amerického Enronu. Nelze vyloučit, že ruské bezpečnostní orgány zašly ve svém tlaku na Chodorkovského dále, než si kdy Putin představoval. Prezidentovi bylo vždy proti srsti, aby oligarchové získali v Rusku přílišnou moc. Jukos se měl zřejmě stát exemplárním příkladem, který by ukázal, co se od zbohatlíků z devadesátých let očekává - ať se podělí s ostatními Rusy, třeba i tím, že budou řádně platit daně, a nepletou se do politiky.
Putin si to ale určitě nepředstavoval tak, že zásahy proti oligarchům začnou ruinovat ruskou ekonomiku. Jenže kauza Chodorkovskij a následné daňové požadavky vůči dalším firmám začaly zpochybňovat celkovou ruskou vstřícnost vůči investorům.
Konec teroru.
Vladimir Putin nyní přichází s razantními výzvami, které naznačují, že hon na oligarchy by měl skončit. Budou-li ovšem dodržovat pravidla. Prezident se pustil do kritiky byrokracie, která by sama chtěla na tažení proti podnikatelům zbohatnout. Vyslovil se pro to, aby se zpětné přezkoumávání privatizací netýkalo případů starších než tři roky. (Dosud je „promlčecí lhůta“ stanovena na deset let.) „Terorizování“ společností opakovanými daňovými audity, při nichž se nakonec vždy něco najde, má skončit.
Dá se tomu věřit? Putin vyjadřoval své výhrady i v minulosti, ale požadavky daňových inspektorů tím nekončily. Nová prezidentova výzva naznačuje, že opravdu neměl vše pod kontrolou (což by mohla být pro zastánce demokracie i částečně pozitivní zpráva), nebo jde o mnohem složitější hru, v níž mají jednotlivé orgány ruské moci vymezené své úkoly „hodných a zlých“. Je pravděpodobné, že teď se Kreml bude snažit obavy investorů rozptylovat. O další velké aféry typu Jukos nestojí. Tím spíše, že díky prodeji Juganskněftěgazu, někdejší klíčové součásti Jukosu, byl do značné míry splněn jeden z možných původních cílů - dostat ruské surovinové zdroje více pod kontrolu státu.
Velkou neznámou je ovšem to, jaké škody nadělá vynesení rozsudku nad Chodorkovským, zřejmě v polovině května. Ať už bude verdikt jakýkoliv, soud bude důvodně podezírán, že ustupoval politickým tlakům či tlakům bezpečnostních služeb. Poté, co se Putin pustil do kritiky „terorismu“ vůči podnikatelům, bylo vynášení rozsudku ještě odloženo. Je to pouhá náhoda? Opoziční politik Grigorij Javlinskij v této souvislosti tvrdí: Putin by měl přiznat, že v Rusku panuje neprávní stav, osobně zabránit odsouzení Chodorkovského, a zasadit se o vypracování právních norem, které do budoucna zabrání opakování současné situace. Odsouzení Chodorkovského a jeho společníků by zavánělo represí, která může rozpoutat novou vlnu konfrontace v Rusku, tvrdí Javlinskij.
Je jich méně, ale jsou zámožnější.
Definitivní potvrzení Chodorkovského vyřazení z ruské podnikatelské elity je nejviditelnějším, ale nikoliv jediným důležitým poznatkem, který lze vyvodit z letošního žebříčku Forbes Rusko. Ruských miliardářů je oproti loňsku o šest méně, přesně tři desítky. Zato jsou v průměru o něco bohatší. Všichni dohromady vlastní 141 miliard dolarů. Jsou také o něco mladší, průměrný věk je 44 let (loni 48 let). Údaje o majetku je však nutné brát s rezervou. Záleží na metodice výpočtu a přesnosti získaných informací. Jen tak lze vysvětlit, že podle dřívějšího výzkumu časopisu Finans počet ruských dolarových miliardářů oproti loňsku naopak stoupl z pětadvaceti na devětatřicet, navzdory kolapsu Jukosu.
Zásadní závěry je proto možné dělat spíše ze struktury mohovitých podle odvětví, v nichž se různé žebříčky téměř shodují. Bohatství není doménou ropných a plynových magnátů, byť je jich na předních místech stále dost. Kromě Abramoviče je v popředí především Viktor Vexelberg, spolumajitel ropné firmy TNK-BP s celkovým majetkem ve výši 6,1 miliardy dolarů. Vexelberg se stal třetím nejbohatším Rusem.
Rovněž společnost TNK-BP, v níž ruská i britská strana vlastní přesně polovinu, se v minulých týdnech dostala do centra pozornosti kvůli požadavkům, jež vůči ní vznesli daňoví inspektoři. V tomto případě jde o zvlášť citlivou záležitost i z mezinárodního hlediska: Obří britská společnost BP šla před časem do společného podniku s Rusy, protože hledala cestu k surovinovým nalezištím a podle všeho si byla jista podporou prezidenta Putina. Nový ruský zákon však její přístup k některým surovinovým zdrojům znesnadní (BP by musela snížit svůj podíl ve společné firmě). Daňové požadavky se tak zdály být dalším potvrzením, že ani společnost TNK-BP se nestane právě miláčkem Kremlu. Do Moskvy proto zamířil nejvyšší šéf britské korporace John Browne. Putin ho údajně ujistil o své podpoře.
Patří k nim i profesor.
Mezi dva ropné magnáty Abramoviče a Vexelberga časopis Forbes Rusko včlenil oceláře Vladimira Lisina s majetkem ve výši sedmi miliard dolarů. Lisin patří k početné skupině ruských oligarchů, kteří si tak či onak oblíbili Londýn. Je majitelem Novolipeckého hutního kombinátu, který hodlá vstoupit na londýnskou burzu. Sám v Británii sponzoroval sportovně-společenské akce. Jestliže příznivý vztah k Londýnu by mohl naznačovat jistou spřízněnost mezi Lisinem a třeba Borisem Berezovským, ve skutečnosti tomu tak zřejmě není. Agentura AFP ocelářského magnáta zařadila mezi „hodné oligarchy“, kteří nejenže aktivně nevystupují proti Kremlu, ale jsou ochotni s ním i spolupracovat. (Je zajímavé, že agentura do této kategorie zařadila také Romana Abramoviče).
Lisin před časem zaujal bývalého (později zavražděného) šéfredaktora ruské verze Forbesu Paula Klebnikova i z jiného důvodu. Ocelář se totiž stal živým důkazem Klebnikovova tvrzení, že ruští miliardáři začínají být znuděni svým rychle nabytým majetkem, znechuceni chaosem v Rusku a proto se začínají více věnovat „filozofickým zábavám“. Byl to právě Lisin, kdo před časem omezil svůj každodenní dohled nad ocelářským byznysem a začal přednášet na univerzitě. Britský deník The Times poznamenal, že se tak možná stal nejbohatším profesorem světa.
Také na dalších místech v žebříčku Forbes Rusko se umístili podnikatelé, které mají mnoho společného s dobýváním surovin. Čtvrtý Michail Fridman je znám především jako bankéř, který stojí v čele velké soukromé banky Alfa, ale má zkušenosti také z ropného odvětví. Pátý Oleg Deripaska je majitelem hliníkového gigantu Rusal.
Po ropě boom telefonů.
Zcela mimo oblast surovin se pohybuje muž, který se poprvé vyhoupl do první desítky a to hned na šesté místo - Vladimir Jevtušenkov. Leckdo by v jeho umístění mohl hledat důkaz, že ruble z ruského ropného bohatství se opravdu začínají přenášet do dynamického rozvoje jiných odvětví ekonomiky. S konečným soudem v tomto ohledu však ještě počkejme. Jisté je, že Jevtušenkov drží majoritní podíl ve firmě AFK Sistěma. Ta mimo jiné ovládá nadpoloviční většinu v ruské jedničce mezi mobilními operátory, MTS. Sistěma je ovšem aktivní i v dalších oblastech - pojišťovnictví, IT, vývoje softwaru, produkce různých přístojů, ale i geo-monitorovacích systémů na Sibiři, a také v médiích či nemovitostech.
Sistěma hodlá dále usilovat o získání téměř tříčtvrtinového podílu při chystané privatizaci největšího ruského telekomunikační holdingu Svjazinvest. Jevtušenkova firma již úspěšně vstoupila na londýnskou burzu, její primární emise tam byla tou nejvýnosnější za poslední rok.
Mezi třiceti ruskými miliardáři se pak objevuje také jedna žena - Jelena Baturinová, která je „zcela náhodou“ manželkou moskevského primátora Jurije Lužkova. Baturinová je podnikatelkou ve stavebnictví, hodnota jejího majetku činí 1,4 miliardy dolarů. Její firma Inteko kontroluje pětinu moskevského trhu ve svém odvětví. Baturinová se v podobných žebříčcích neobjevuje poprvé. Zpočátku byla uvedením svého jména mezi miliardáři zaskočena, nyní mluvčí společnosti Inteko tvrdí, že opakované zařazování Baturinové do žebříčků a zvyšující se ohodnocení jejích aktiv svědčí o dynamickém rozvoji její firmy.
Ruští miliardáři mají mezi sebou celkem osmnáct představitelů státní moci - poslanců, senátorů či gubernátorů. Sestavovatelé žebříčku Forbes Rusko nicméně upozorňují, že všichni odešli do politiky až poté, co uspěli v podnikání. Rusko každopádně zůstává zemí se druhým největším počtem miliardářů hned po Spojených státech. Vysoký počet je zvláště zarážející ve srovnání s dynamicky se rozvíjejícími asijskými ekonomikami - indických miliardářů je dvanáct, čínští jsou pouze dva.
Deset nejbohatších Rusů Jméno - Společnost - obor - hodnota majetku v miliardách dolarů
- Roman Abramovič - Sibněfť - ropa, plyn - 14,7
- Vladimir Lisin - Novolipecký hutní kombinát - ocel - 7
- Viktor Vexelberg - TNK-BP - ropa, plyn, hliník - 6,1
- Michail Fridman - Alfa Group - finance, ropa, telekomunikace - 5,8
- Oleg Deripaska - Rusal - hliník - 5,8
- Vladimir Jevtušenkov - AFK Sistěma - telekomunikace, finance - 5,1
- Aleksej Mordašov - Severstal - ocel - 5,1
- Michail Prochorov - Norilsk Nickel - nikl - 4,7
- Vladimir Potanin - Interros, Norilsk Nickel - nikl, strojírenství - 4,7
- Vagit Alekperov - Lukoil - ropa, plyn - 4,1
Prameny: Forbes Rusko, Izvěstija, Reuters
