„Jestliže jste celý život zvyklí sekat obilí kosou, a pak vám někdo přiveze na dvorek kombajn, tak zkrátka budete vyděšeni,“ říká Karel Eliáš na adresu kritiků zákona.
Vedoucí rekodifikační komise pro přípravu občanského zákoníku Karel Eliáš
Autor: Profit - Jan Třeštík Jak se vlastně připravuje nový zákoník?
Na návrhu se pracuje osm let. Přímo s ministerstvem spravedlnosti spolupracovalo zhruba 200 právníků. Fakticky ale bylo těch lidí mnohem více.
Co konkrétně jste dělal vy?
Někteří kolegové se domnívají, že si nějaký šílenec – tedy já – sednul a vymýšlel si ptákoviny. Ale když jsem ten zákoník psal, pracoval jsem nejméně s dalšími dvaceti evropskými úpravami. Původně jsem si vzal náš platný a asi čtyři nebo pět zahraničních občanských zákoníků – a srovnával jsem.
Bavila vás ta práce?
Nechci ji shazovat, ale pro akademika je tvorba textu zákona do jisté míry nudná záležitost. Každý akademik chce psát chytré knížky, blýsknout se svými myšlenkami a originálními nápady, oslnit svět. K tomu nebyla příležitost. Společnost není králíkárna, na níž byste mohli ozkoušet nějaké své nápady.
Návrh má bezmála 3000 paragrafů…
Občanský zákoník z roku 1964 svým rozsahem odpovídá stavu nabídky v obchodech té doby. Celer, mrkev, rajčata z Bulharska a na Vánoce mandarinky. Dnes přijdete do zeleniny a máte tam jahody z Belgie, víno z Peru… kdo kdy viděl za totáče ostružiny v obchodě?
Například o našem dědickém právu ale někteří notáři říkají, že je sice stručné a jednoduché, ale zároveň dostatečné a jinde v Evropě nám je závidí … Jestliže jste celý život zvyklí sekat obilí kosou, a pak vám někdo přiveze na dvorek kombajn, tak zkrátka budete vyděšeni. Není to ale všeobecný názor. Mnozí notáři tu úpravu vítají. Navíc ten návrh není psán pro notáře. Není k tomu, aby se naučili svých 40 paragrafů a měli jednoduchý život. Ty paragrafy jsou určeny občanům. Vašemu návrhu bývá vytýkána přílišná podrobnost. Jak to s ní je? Občanský zákoník má být předpis srozumitelný normálním uživatelům. Můj dědeček byl strojvedoucí, ale v knihovně měl starý obecný zákoník občanský. Já samozřejmě nejsem takový blázen, abych žil v iluzi, že každý bude mít doma na polici občanský zákoník. Kdokoliv si jej ale bude moci najít třeba na internetu. Ten zákon by měl proto mluvit řečí, která by byla lidem srozumitelná. Ovlivnili nějak obsah zákona naši politici? Názory politiků se promítly v podstatě jen do oblasti manželství a registrovaných partnerství. Oddávající tak musí snoubence poučit o účelu manželství, tím je výchova dětí. Obřad musí být navíc podle zákona slavnostní, a to i když to snoubenci nechtějí. Představte si, že si padesátiletý pán bere nějakou třikrát rozvedenou pětačtyřicetiletou paní. Udělá se jim to s plnou parádou a ještě dostanou poučení, že účelem jejich manželství je výchova dětí. Ale s tím nic nenaděláme – to je politika. Úprava registrovaných partnerství zase vypadla z návrhu občanského zákoníku úplně. Bude v samostatném zákoně. Posílí nový zákon význam judikatury?
Určitě ano. Návrh obsahuje hned v úvodu ustanovení, podle nějž má každý právo předpokládat, že soud bude rozhodovat jeho případ stejně jako typově shodné případy, které rozhodoval dřív. Bude-li se soudce chtít od předchozí judikatury odchýlit, bude muset přesvědčivě vysvětlit proč. Obecně by to tak mělo být i nyní, ale v zákoně toto pravidlo nenajdeme – a podle toho to vypadá.