Z Bruselu začíná téci do české vědy 40 miliard. Konečně!
Během letošního roku se v české vědě začnou dít „věci“. Zpožděný Operační program Věda a výzkum pro inovace, který stál křeslo někdejší ministryni školství Danu Kuchtovou, přinese tuzemským univerzitám a výzkumným ústavům štědré prostředky. Jak plyne ze zadání programu, „bohatá“ Praha na dotace pomýšlet nemůže, naopak rozvoj pocítí regiony. A protože nová centra excelence musejí spolupracovat s aplikační sférou a firmami, nejsou bez zajímavosti ani pro byznysmeny. I proto týdeník EURO zahajuje unikátní seriál, který by měl nejzajímavější vědecké projekty představit. „Do podpořených projektů vkládám velké naděje,“ říká Jan Vitula, vrchní ředitel sekce řízení operačních programů EU při ministerstvu školství (TOP 09).
EURO: Během pár let přiteče do české vědy z EU asi 40 miliard korun. Myslíte, že jsme na prahu revoluce v českém výzkumu? VITULA: Doufám. Ještě nikdy česká věda neměla šanci na tak skokovou změnu jako nyní. Otázkou je, zda ji správně využijeme, nebo to bude jen hromada nepotřebných investic. To už bude záležet na vědcích. My se na ministerstvu snažíme, aby byli podpořeni ti nejlepší.
EURO: Kdy se dočkáme znatelných výsledků? VITULA: Když jsme hovořili s hodnotitelem z Nizozemska, říkal, že mu to připomíná tamní situaci před deseti roky. Myslím, že to je zhruba doba, kdy bychom měli vidět výsledky. Investice se realizují do roku 2015 a pár let bude trvat, než naběhnou na plný výkon. Je to doba, která sice přesahuje horizont uvažování jednoho volebního cyklu, ale věřím, že si jednou někdo vzpomene, že semínka byla zaseta nyní.
EURO: České vědě nezbývá než aplikovat na sebe přísná světová kritéria v hodnocení. Bylo tomu tak i při výběru? VITULA: Bylo. A to zcela zřetelně. Většinu bodů projektům přidělovalo asi 70 zahraničních hodnotitelů. Snažili jsme se vybrat skutečné evropské kapacity, aby miliardové investice měly důkladné posouzení. Musím říci, že už dlouho jsem neviděl tak přísné hodnocení. Otázky byly nemilosrdné. Viděli jsme i případy, kdy se nám žadatelé po diskusi s hodnotiteli málem rozplakali… Je to ale asi jediná cesta, jak udělat v českém rybníčku pořádek.
EURO: Kdekdo jistě lobboval… Mohli lidé z ministerstva ovlivňovat výběr? VITULA: Lobbing v mezích zákona je celkem běžný. Má podobu různých pochvalných vyjádření na jednotlivé projekty a tak dále. Už jsem si ale vypracoval sérii přísah – dokonce i na svoji smrt – že se proces nedá ovlivnit. Právě kvůli tomu máme zahraniční hodnotitele. A to jsou lidé, kteří se s vámi o takových věcech ani bavit nebudou. Nenechají si pošramotit profesionální čest jen kvůli nějakému českému politikovi nebo podnikateli.
EURO: Jste připraveni na stížnosti neúspěšných? VITULA: Už jsem si zvykl z prvního kola. Vždy někdo neuspěje a pak si stěžuje, že se to či ono dělá špatně. Ono je vždy jednodušší vykládat, že to zkazili ostatní, než si přiznat, že jsem napsal špatný projekt.
EURO: Které projekty mají největší šanci promluvit do evropské vědy? VITULA: Myslím, že prakticky všechny projekty v prioritní ose 1 – Evropská centra excelence. Každý má nějakou zvláštnost. Každý má jádro, jež je špičkou svého oboru. Museli bychom probírat jeden po druhém a rozebírat je, aby bylo pochopitelné, jakou naději do nich vkládám. Je to velké riziko, ale i velká naděje.
EURO: Třeba Brno bude příjemcem mnoha miliard… Nemůže to v případě provozního neúspěchu zlomit regionu vaz? VITULA: To mně také dělá starosti. Nejsem si jist, zda univerzity a výzkumné ústavy dobře odhadují riziko, jež z realizace tak rozsáhlých projektů plyne. Proto je také součástí dohody o poskytnutí prostředků tvrdé vyjednávání o podmínkách, za nichž budou peníze poskytnuty. Je ale jasné, že tak významná investice se bez rizik dělat nedá.
EURO: Co vás na průběhu programu nepotěšilo? VITULA: Že český stát nemá jasnou strategii v tom, jaké oblasti výzkumu chce podporovat. Pokud by byla taková vize hotová, mohli jsme ji naplnit.
