Před několika lety se Radek Urban coby člen představenstva Investiční společnosti České spořitelny v rámci úspor snažil prosadit těsnější začlenění stavební spořitelny do banky. „Tehdy to bylo vyloučené, musely by zůstat dva účetní okruhy,“ vzpomíná Urban. Nyní v pozici náměstka na ministerstvu financí dokončuje zákon, který už zanedlouho zásadně změní systém stavebního spoření v České republice. Banky budou moci prodávat stavební spoření, aniž by k tomu potřebovaly vlastnit stavební spořitelnu. Tedy aniž by musely zachovat zmíněné dva účetní okruhy.
Tomu se směji
Každá z trojice největších tuzemských bank drží ve své skupině stavební spořitelnu. „Stavební trojka“ vydělala za rok 2010 dohromady více než čtyři miliardy korun (viz Tvrdý byznys nebo zlatý důl?). Náklady na jejich provoz či platy a mzdy zaměstnanců přesáhly miliardu korun. Přitom když přijde klient třeba na bankovní přepážku České spořitelny, uzavře stavební spoření během několika minut. Formálně však Stavební spořitelna České spořitelny musí existovat. Má tříčlenné představenstvo a šestičlennou dozorčí radu. Dohromady zaměstnává zhruba dvě stě lidí a za jejich mzdy, platy a odměny či poradenské služby v roce 2010 utratila 379 milionů korun.
Díky velké novele zákona o stavebním spoření by bylo možné generovat stejný zisk, ovšem s výrazně nižšími náklady. Banka by mohla mít o jedno představenstvo méně, zrušila by jednu dozorčí radu a nemusela by pro spořitelnu držet ani marketingové oddělení. Urban odmítá, že by finanční domy v tomto směru jakkoli tlačily na změnu. Je to vyloučené a mohu se tomu pouze smát, říká k tomuto tématu. Připouští ovšem, že banky by díky tomu opravdu mohly výrazně ušetřit. „Každá národohospodářská úspora je dobrá,“ konstatuje Urban.
Nerovné podmínky
V současné době může v České republice prodávat stavební spoření pouze stavební spořitelna coby specializovaná banka a musí striktně dodržovat princip kolektivu. To znamená, že půjčit může pouze část naspořených vkladů a se zbytkem peněz disponovat jen velmi omezeně. „Proč by mělo být stavební spoření vyhrazeno pouze úzké skupině specializovaných bank, to je náš hlavní argument,“ hájí Urban plány na otevření trhu. „Pokud bude více poskytovatelů stavebního spoření, kteří mají i jiné zdroje než jen vklady ze stavebního spoření, závislost na případném dalším snížení státní podpory se sníží,“ dodává. To je pravda, potvrzují dokonce i někteří odpůrci otevření trhu stavebního spoření všem bankám. Proč se ale ministerstvo financí bojí, když další snižování státní podpory ze stavebního spoření Urban vylučuje, není jasné. Na plánu ministerstva financí umožnit více subjektům prodávat stavební spoření by nebylo nic divného, pokud by ovšem bankám resort nezpříjemnil podnikání na trhu stavebního spoření tím, že jim daruje výrazně jednodušší podmínky. Jde totiž o to, že zatímco stavební spořitelny budou muset dál dodržovat princip kolektivu, banky mohou nasbírané vklady používat dle libosti, neboť mají přebytek likvidity, jak argumentuje ministerstvo financí.
Zlaté časy, tučné zisky
„V rámci vnějšího připomínkového řízení byla opakovaně z různých míst zdůrazněna rizika narušení hospodářské soutěže mezi stavebními spořitelnami a univerzálními bankami, které by poskytovaly produkt stavebního spoření, aniž by podléhaly regulaci zákona o stavebním spoření,“ připomíná šéf Raiffeisen stavební spořitelny Jan Jeníček a pokračuje: „Může dojít k omezení schopnosti stavebních spořitelen poskytovat úvěry na bydlení a garantovat pevné úrokové sazby. Klienti budou muset následkem této novely financovat své rekonstrukce a modernizace prostřednictvím spotřebitelských úvěrů, což vzhledem k úrokovým sazbám bude pro ně nedostupné, anebo budou mít problémy se splácením.“
Jde o reálnou hrozbu, anebo jen o nářky stavebních spořitelen, které kritici současného systému označují za zcela logické, neboť kvůli změně skončí stavebním spořitelnám zlaté časy? Dosud totiž měly podle nich téměř bez práce tučné zisky, a nyní mají být vystaveny tvrdé konkurenci.
Pravdou ale je, že > pokud budou banky prodávat stavební spoření a s nasbíranými vklady si budou moci dělat, co chtějí, nikdo je nedonutí, aby namísto levnějších překlenovacích úvěrů nenutily klientům drahé spotřebitelský úvěry. A odliv vkladů, které si banky budou chtít přetáhnout do své bilance, pak opravdu může výrazně utlumit úvěrování stavebních spořitelen. Mimochodem u stavebních spořitelen mají Češi naspořeno přes 400 miliard korun, což je zhruba pětina aktiv tuzemských domácností. Pro banky jde tedy o sousto, o které stojí za to se ucházet.
Prodloužená ruka
Zda banky změní strategii a zda budou díky novele eliminovat své spořitelny, nechtějí finanční domy komentovat s tím, že konečná podoba zákona zatím není schválená, a vyjádření by tudíž bylo předčasné. Například Česká spořitelna ale zřejmě hodlá stavební spoření prodávat, ať už bude právní úprava jakákoli. „Stavební spoření je oblíbený retailový produkt. S jistotou lze tedy říci, že skupina České spořitelny, ať bude prodej tohoto produktu v rámci skupiny organizován jakýmkoli způsobem, bude poskytovat klientům produkt vždy tak, aby maximálně vycházela potřebám klientů,“ uvedl za Českou spořitelnu Petr Podzimek z tiskového oddělení. Z aktivit Komerční banky (KB) zase vyplývá, že si ze své Modré Pyramidy stavební spořitelny dělá prodlouženou ruku pobočkové sítě. „S ohledem na řadu změn ve stavebním spoření mění Modrá Pyramida již od loňského roku svůj obchodní model z experta na stavební spoření v poskytovatele komplexního finančního poradenství. Postupně rozšířila svoji nabídku o možnosti pojištění, bankovní služby, spotřebitelské úvěry a hypotéky a letos doplní další dlouhodobé spořicí a investiční produkty,“ uvedla mluvčí KB Monika Klucová.
Jasné je jen jedno
Ministerstvo financí tvrdí, že se bojí o likviditu stavebních spořitelen, kterou by mohl ohrozit odliv vkladů. Proč tedy otevírá trh, aniž by všem subjektům stanovilo stejné podmínky? To totiž zvyšuje pravděpodobnosti odlivu vkladů víc než další snížení státní podpory, které navíc ministerstvo financí vylučuje. Kalouskův náměstek Radek Urban několikrát zdůraznil, že systém stavebního spoření chce zachovat, neboť prý naučilo lidi spořit a pomohlo Čechům k vlastnímu bydlení. Proč tedy ministr financí Miroslav Kalousek tvrdí, že stavební spoření neplní svůj účel?
Jasné není ani to, proč se ministerstvo financí chlubí, že dá stavebním spořitelnám možnost získat bankovní licenci. Pokud by ji některá ze spořitelen chtěla, nic jí nebrání, aby si o ni zažádala už teď. Novela jim žádnou zjednodušenou možnost dostat se k povolení podnikat jako banka nepřinese.
Spořitelny kromě toho už nyní prodávají některé produkty svých mateřských bank, aniž by licenci potřebovaly. Nehledě na to, že například Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS) by o licenci ani žádat nemohla. Jejím pětačtyřicetiprocentním vlastníkem je největší německá stavební spořitelna Bausparkasse Schwäbisch Hall. Pokud by se ČMSS teoreticky chtěla stát bankou, musela by změnit majitele, neboť dle německého práva nesmí německá stavební spořitelna držet takový podíl ve společnosti s jiným předmětem podnikání, než je stavební spoření.
Jakkoli může být změna systému stavebního spoření v Česku nezbytná, nikdo přesně neví, co které konkrétní opatření způsobí. Neexistují žádné nezávislé detailní studie, které by analyzovaly dopady legislativních změn. Nikdo nespočítal, o kolik mohou stavební spořitelny přijít na vkladech, a co by se stalo s trhem a s již poskytnutými úvěry ze stavebního spoření, pokud novela projde v podobě, se kterou počítá ministerstvo financí. A také co je pro trh únosné a co už v sobě nese příliš velká rizika. Jedno je ale jasné. Bankovní domy mohou díky novele ušetřit stovky milionů korun.
