VELKOLEPÁ RUSKÁ SHOW NA TEMŽI

17. 8. 2001

Ropa a obrovský trh lákají, ale rizik je stále dost

Nebylo by radno si to s Rusy rozházet, protože s nimi se dělají a hlavně budou dělat skvělé obchody. Proto je dobré si je pravidelně zvát na skleničku, poklepat na rameno a ujistit o nehynoucí přízni. V přibližně takovém duchu se neslo Ruské hospodářské fórum, které do Londýna v první polovině dubna už počtvrté svolala Britsko–ruská obchodní komora. Dala si opravdu záležet, neboť šlo o vůbec nejrozsáhlejší letošní prezentaci ruského byznysu na Západě. Velké „business show dodaly lesku také dopisy od britského premiéra Tonyho Blaira a ruského prezidenta Vladimira Putina. Ruští politici a podnikatelé byli evidentně potěšeni zájmem Západu, o jehož peníze velice stojí. Ale také několikrát dali najevo, že kdyby je tlačil někam, kam oni nechtějí, tak si dupnou. Přímo z rusko–německého setkání na nejvyšší úrovni v Petrohradě (Putin-Schröder) přiletěl do Londýna první ruský vicepremiér a ministr financí Alexej Kudrin. Role břitkého a zároveň vtipného kritika ruských poměrů se dobře zhostil předseda Svazu pravicových sil (a svého času ruský vicepremiér) Boris Němcov. Ovšem britští hostitelé jako hlavní „hvězdu představili bývalého šéfa Gazpromu a později ruského premiéra Viktora Černomyrdina. „Je s námi muž, který ovlivňuje ruský byznys i politiku nejméně posledních dvacet let, ohlásil moderátor diskusního panelu věnovaného spolupráci v energetice. Černomyrdin na něm vystoupil jako šéf lobbistické organizace Energija Rossiji. Poklony na úvod. „Británie si Ruska jako partnera velice považuje, je to země, kterou si prostě nemůže dovolit přehlédnout. Naší nejvyšší prioritou je podporovat sociální a hospodářskou modernizaci Ruska, prohlásil Sir David Wright, předseda vládní agentury British Trade International. Jejím hlavním posláním je podporovat obchodní a investiční aktivity britských firem v cizině. Neopomněl přitom zdůraznit silnou pozici Spojeného království ve světové ekonomice: připadá na ně asi jedno procento obyvatel, ale kolem čtrnácti procent všech přímých zahraničních investic. Poté pronesl zdvořilostní projev ruský velvyslanec v Británii Grigorij Karasin. Ačkoliv mluví anglicky velice dobře, po několika úvodních větách ohlásil Putinův pozdravný dopis. „Dovolím si ho přečíst rusky, podotkl diplomat. Své mateřštině dala přednost drtivá většina ruských účastníků (převážně mladých či středního věku), ačkoliv mnozí z nich angličtinu ovládají velmi slušně. Otěže v Putinových rukou. Ruské hospodářské fórum bylo opět velmi dobře načasováno. Loni se konalo krátce po prezidentských volbách, letos přibližně týden poté, co prezident Putin přednesl zprávu o stavu Ruské federace. Diskutující tak mohli hodnotit zhruba rok Putinova oficiálního působení v Kremlu. „Mohu se podepsat pod četné body posledního prezidentova poselství, jako jsou urychlená liberalizace hospodářství a otevírání se světu, ale marně jsem v něm hledal zmínku o svobodě projevu, uvedl Němcov. Cestu, kterou se bude v nejbližších letech ubírat Rusko, v mnohém předurčí Putinova personální politika, zaznělo několikrát v diskusi. „Prezident ji provádí tak, jako by schopní lidé byli jenom v Petrohradě, rýpl si Němcov. Dodal, že Putin nemá jasný program a hodně dá na výsledky sociologických průzkumů. Samozřejmě v Němcovově podání je to právě Svaz pravicových sil, který by měl vyvinout na Kreml politický tlak a přimět ho, aby se za jeho hradbami více respektovala Ústava Ruské federace. „Potřebovali bychom získat zhruba dva miliony hlasů od Rusů žijících v zahraničí, podotkl Němcov. „Putin určitě není vyhlášený liberál a dosud nepředložil ucelený program, míní hlavní ekonom ING Barings pro evropské rozvíjející se trhy Philip Poole. Stěžejním cílem Kremlu je podle něj posílit úlohu Ruska jako regionální a především světové velmoci. Břitká kritika. Ozdobou a vítaným zpestřením konferencí s ruskou tématikou bývají razantní, prozápadně orientovaní politici a ekonomové hlásící se k liberálním myšlenkám. Na londýnském fóru dostal hned první den dopoledne slovo již zmíněný předseda Svazu pravicových sil Boris Němcov. Kdysi jako odvážný mladík organizoval veřejný odpor proti stavbě jaderné elektrárny u Nižného Novgorodu. Později se stal díky prezidentu Jelcinovi gubernátorem přilehlé oblasti. Němcov, který po úvodních anglických větách mluvil rusky, bez obalu sdělil, že v Rusku to stále za mnoho nestojí. Mnoho Rusů si rok co rok musí klást otázku: Jak přežít nejbližší zimu? Její oprávněnost znovu potvrdila poslední energetická krize na ruském Dálném východě. „Odborníci, s nimiž spolupracuji, varují, že když se něco rychle neudělá, už příští zimu zmrzne polovina Ruska, poněkud přeháněl Němcov. Ale přiměřenou dávku přehánění i několik vtipů západní auditorium bralo. Jeden příklad: Federální vláda dotuje komunální hospodářství částkou deseti miliard dolarů ročně, to je zhruba čtvrtina jejích výdajů. Dalších přibližně deset miliard polykají splátky zahraničního dluhu (letos to bude více). „Jak se můžeme rozvíjet, když se polovina rozpočtu spaluje v kotelnách nebo se legálně vyváží do ciziny? pateticky zvolal Němcov. A hned si odpověděl: „Nemáme žádnou šanci! Zkorumpované soudy. Co proto dostalo v Londýně od Němcova ruské soudnictví. „Jak u nás funguje? Nijak, protože prostě neexistuje, perlil řečník. A hned přidal vtip: „Soudí se dva magnáti. Jeden dal úplatek milion dolarů, druhý půldruhého milionu. Co s tím, láme si hlavu soud. Nakonec rozhodl vrátit druhému půl milionu, aby mohl posuzovat nestranně… Co loni zažilo patnáct milionů ruských občanů, kteří měli co do činění se soudy různé instance? „Podle mých poznatků získali šokující zkušenost. Příště si raději nechají trhat zuby, než aby se obraceli na ruské soudy, rozohnil se v jednom okamžiku Němcov. Putinovi mimo jiné vyčetl, že korupce se za jeho vlády ještě více rozbujela. Němcov by o tom měl něco vědět, neboť sedí v Národním protikorupčním výboru, který odhaduje škody způsobované korupcí ekonomice na patnáct až dvacet miliard dolarů ročně. Vratké hospodářské základy. Ještě více než mnohokrát omleté téma korupce či Putinova personální politika západní účastníky fóra zajímal stav ruského hospodářství a jeho vyhlídky. Ruští vládní činitelé v Londýně hýřili optimismem, manažeři z bankovnictví a průmyslu byli v hodnocení mnohem střízlivější. Loňský růst hrubého domácího produktu Ruska o 7,7 procenta vypadá velmi impozantně, a tak ho také prezentoval první ruský vicepremiér a ministr financí Alexej Kudrin. Loňské hospodářské výsledky země nemají podle něj obdoby. „Všechny nás ale zneklidňuje, nakolik se podaří vysoké tempo růstu v příštích letech udržet, poznamenal Kudrin. Příznivý obraz předestřel také Viktor Černomyrdin. „Hospodářství se ozdravuje, o čemž svědčí výsledky minulého roku. Možná jsme ani takové nečekali, což je nesporně také zásluha palivoenergetického komplexu, dodal. „Makroekonomické prostředí v Rusku se od roku 1999 zlepšuje, což nás do budoucna samozřejmě povzbuzuje, zhodnotil situaci ředitel společnosti Russia & Kazakhstan BP Scott Kerr. Jeho firma v Rusku dosud do těžby ropy a plynu investovala skoro dvě miliardy dolarů, a bude–li příznivý makroekonomický vývoj pokračovat, počítá s dalšími masivními investicemi. Zatímco ruští vládní prognostici odhadují letošní hospodářský růst na přibližně pět procent, šéf Alfa Bank (největšího soukromého ústavu v Rusku) Pjotr Aven říká, že to budou sotva dvě procenta. „Faktory podmiňující růst se skoro vyčerpaly, argumentuje ruský bankéř. Na fóru poukázal na to, že ekonomika už nemá k dispozici „devalvační polštář , který nabídla finančně měnová krize ze srpna roku 1998. Světová cena ropy v podstatě stagnuje a kurs rublu zpevňuje. Body za daňovou politiku. „Od letošního prvního ledna žije Rusko v novém daňovém prostředí, oznámil Alexej Kudrin. Celková daňová zátěž se zmírnila o sumu odpovídající přibližně třem procentům hrubého domácího produktu. „Která země si může tak razantní snížení daní dovolit? položil sebevědomou otázku vicepremiér. A v příštím roce by se díky dalším položkám, jež bude možné odečítat od daňového základu, mělo ekonomice ulevit o sumu odpovídající dalším 1,1 procenta HDP. Za zavedení jednotné třináctiprocentní daně z příjmu fyzických osob vládu pochválil i předseda Svazu pravicových sil Boris Němcov. „Několik britských manažerů se mi svěřilo, že kvůli ní by se jim vyplatilo požádat o ruské občanství. Ptají se ale, jak dlouho ta třináctiprocentní sazba vydrží, zavtipkoval Němcov. Poté ještě poděkoval pravoslavnému pánubohu za to, že Rusko zrušilo více než tři tisíce regionálních a místních daní, z nichž mnohé byly v rozporu s ústavou a federálními zákony. Žít podle vlastní kapsy. Příjemně se na fóru poslouchalo ujišťování vicepremiéra Kudrina, že Rusko hodlá v příštích letech žít v souladu se svými příjmy a striktně plnit dlužnické závazky. „Těm letošním ve výši 14,5 miliardy dostojíme a v plném objemu je splníme také v příštím roce, řekl. Ocenil rovněž vstřícný postoj Západu, který na summitu G–8 v roce 1999 souhlasil s restrukturalizací ruského dluhu vůči vládním věřitelům sdruženým v Pařížském klubu. „Ještě aktivněji se k našim problémům postavili soukromí věřitelé, podotkl Kudrin. Zásada „žít podle vlastní kapsy podle něj platí i ve vztahu k Mezinárodnímu měnovému fondu. „Dohoda zní, že bychom mohli čerpat nové půjčky, pokud by se zhoršily vnější podmínky ruského hospodářství. Znovu jsme zvážili perspektivy letošního a příštího roku a dospěli k závěru, že další peníze od fondu potřebovat nebudeme, sdělil Kudrin. Investory trápí nejistota. Rusko si v Londýně pochvalovalo, že loni získalo přímé zahraniční investice v hodnotě 4,4 miliardy dolarů. Letos by to mohlo být přes sedm miliard a v příštím roce dokonce deset miliard dolarů. Někteří západní účastníci ale v kuloárech pronesli, že ruské firmy ve skutečnosti nemají velký zájem o větší účast zahraničního kapitálu, neboť ten by omezoval jejich kontrolu nad jednotlivými společnostmi. Něco takového ale Rusové nesou velmi nelibě. „Tohle rozhodně není případ naší firmy, ostře se ohradil šéf Alfa Bank Pjotr Aven. Převážná část solidních ruských podnikatelů si podle něj přeje mít zahraničního partnera. Podobný dojem během svého nedávného tříměsíčního pobytu na východě získal prezident Americké obchodní komory v Rusku Andrew Somers. „Byl jsem příjemně překvapen otevřeností a konstruktivním přístupem ruských partnerů – vládních úřadů i soukromých firem, prohlásil na úvod svého vystoupení. Poté se ovšem jako právník a znalec ruských dějin zevrubně pustil do vlastnických poměrů v Rusku, které charakterizoval jako nestabilní. „Když Američan něco kupuje, chce mít naprostou jistotu. V tomto smyslu v Rusku očekává více, což platí i pro správu korporací, poznamenal Somers. Rusy určitě nepotěšil, když na závěr utrousil, že jejich země stále nemá mezi americkými podnikateli dobrou pověst. A to přesto, že členským firmám Americké komory v Rusku (je jich 2650) se na tamním trhu prodává velice dobře. Pryč s politikou. Pověst své země na londýnském fóru bojovně obhajoval šéf státního ústavu Vněšekonombank Andrej Kostin. „Mezi tím, co předvádějí západní média, včetně renomované BBC, a ruskou skutečností často bývá velký rozdíl, prohlásil nahněvaně. Velice se mu nelíbí, že jeho Rusko v západním podání často ztělesňuje všechny zlořády lidstva – vraždy, korupci, rozkrádání, nelegální únik kapitálu. „Cožpak vy pro svůj kapitál nehledáte to nejvhodnější umístění včetně off–shore zón? obrátil se k západním posluchačům Kostin. Jak dále řekl, nemůže se smířit s tím, že se s ruským byznysem na Západě stále jedná jako s nevychovancem. „Není přece možné, aby se boj s nelegálním podnikáním ve světě chápal převážně jako boj s ruským kapitálem, postěžoval si Kostin. Vyslovil rovněž obavu, zda ve vztahu Západu k Rusku zase nenabývá vrchu politika nad pragmatickou hospodářskou a finanční spoluprací. Ropa jako lákadlo. Jak se dalo očekávat, Rusové na londýnském fóru jako nejsilnější kartu na diskusní stůl položili energetiku. Nabídli argumenty, z nichž vyplývá, že jediným perspektivním dodavatelem ropy a plynu v Evropě zůstanou oni. „Světová poptávka po ropě vzroste během dvaceti let přibližně o padesát šest procent na 120 milionů barelů denně, uvedl Viktor Černomyrdin. Západní Evropě se podle něj během deseti až patnácti let nebude dostávat 150 až 200 milionů tun ropy ročně, neboť nynější severomořská naleziště vyschnou. Rusko sdělilo, že bude schopno v roce 2005 zvýšit export ropy na 230 až 250 milionů tun, což odpovídá asi třiceti procentům západoevropské potřeby. „To je důvod, proč by evropští investoři měli přijít do naší energetiky. Mohl by to být oboustranně výhodný byznys, lákal partnery Černomyrdin. Jak vzápětí dodal, ke zvýšení produkce a exportu stačí „maličkost – hodně peněz. Pokud je Západ do ruské energetiky vloží, Moskva mu slibuje další daňové úlevy. „Státní duma na přípravě příslušných zákonů intenzivně pracuje, sdělil Černomyrdin. Loňské zahraniční investice do energetiky v hodnotě 637 milionů dolarů (z toho činily přímé investice 440 milionů dolarů) označil za velice nízké. „Podle našich skromných propočtů by měly být alespoň desetinásobné, prohlásil. Černomyrdin také vysvětlil, že Rusko v devadesátých letech nemohlo do energetiky investovat, neboť situace na světovém trhu ropy a plynu neumožňovala získávat potřebné prostředky. Ve WTO si lze i dupnout. Rusko se chce brzy stát členem Světové obchodní organizace (WTO), což mu rozšíří cestu na zahraniční trhy. Na fóru zaznělo, že jednání o vstupu by se mělo urychlit, aby se snáze překonala stále dost vysoká míra uzavřenosti ruského hospodářství. „Nedostaneme–li se tam v dohledné době, může se stát, že nás Západ v budoucnu už nikam nepustí, obává se Němcov. Bankéř Kostin se zmínil mimo jiné o tom, že členství ve WTO bude dvojsečná zbraň. „Nečekejme žádná privilegia. Naopak, musíme se připravit na obranu některých našich odvětví, jež by mohla pod tlakem zahraniční konkurence padnout, varoval Kostin. Z průmyslových manažerů mu přizvukoval hlavně šéf společnosti Kaskol Group, působící v leteckém průmyslu, Sergej Nědoroslev. „Rusko má také své hospodářské zájmy, které bude muset ve WTO alespoň po určitou dobu chránit, řekl Nědoroslev, jehož firma chystá mimo jiné výrobu menšího letadla pro potřeby manažerů. Sdělil, že podvozek bude ruský, přístrojové vybavení americké a motor český – vyrobený podle západní licence. „Zjistili jsme, že právě ten nejlépe odpovídá ruským podmínkám, upřesnil Nědoroslev. Jenom trpělivost. Jak dlouho to vlastně potrvá, než se dá Rusko politicky, hospodářsky a právně do pořádku? Tato otázka položená jedním anglicky mluvícím účastníkem během diskuse ruské partnery evidentně zaskočila. Nejrychleji zareagoval Pjotr Aven: „Obecně řečeno, potrvá to dlouho, neboť se musí především změnit mentalita ruských manažerů. Optimistický předpoklad zní – pět až deset let. Rusko však musí, jak uvedl, překonat ještě jeden velký handicap – bezmeznou víru mnoha lidí ve státní paternalismus.

Co by mělo Rusko hlavně udělat (z pohledu západního byznysu)