Komentář Když bankéři začnou mluvit o těžkostech, které jim způsobuje „hypoteční turistika“, člověk by jim dal korunu. Řeč je o velkém sporu, který bankovní svět v současnosti vede se svými klienty. Lidé s hypotékou mají od loňského jara – podle výkladu ČNB – možnost přecházet libovolně od banky k bance za lepší úrokovou sazbou i v období takzvané fixace úroku. Dříve to možné nebylo, respektive bylo, ale jen s vysokými sankcemi v řádu desetitisíců až statisíců korun.
Bankám se to přirozeně nelíbí, protože v prostředí klesajících úrokových sazeb, které je právě nyní, nesou finanční náklady této turistiky. Peníze, které půjčily svým klientům, se jim ze dne na den vrátí a ony je mohou rozpůjčovat jen za nižší úrokovou sazbu a tratí na tom (za celý trh jsou to potenciálně jednotky miliard korun). Komerční banka a UniCredit Bank se proto rozhodly, že tyto náklady budou „bankovním turistům“ účtovat navzdory striktnímu výkladu zákona Českou národní bankou. Vzniká patová situace, protože finanční arbitr, který tyto spory má posuzovat, nijak nerozhodne a spory s největší pravděpodobností skončí u soudu a mohou trvat roky.
Bankovní asociace v současnosti intenzivně lobuje u ministerstva financí, aby byl zákon o spotřebitelském úvěru změněn ve prospěch bank a aby si mohly – jako dosud – finanční náklady účtovat. Argumentuje tím, že když si je nebudou moci účtovat, budou banky poskytovat jen velmi krátké fixace, například jen roční, aby riziko přenesly na klienta, a také že úrokové sazby zvýší.
Je otázkou, jestli se jim zvýšit sazby v současném konkurenčním prostředí podaří a nakolik se jim vyplatí pořád bojovat o klienty při krátkých fixacích.
Pravdou nicméně je, že spotřebitelé nemají z povahy věci příliš silnou vyjednávací pozici, protože jsou roztříštěni a nemají jasného zástupce. Leda že by se problém před nadcházejícími volbami zpolitizoval a politici proti bankám zasáhli. V případě, že se to nestane, je nasnadě, kdo vyhraje. Banky věnují lobbingu hodně času i prostředků. Nejde jim ostatně o nic menšího než vlastní zisk.
O autorovi| JIŘÍ ZATLOUKAL zatloukal@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU