Legislativní rada proměnila ministerský návrh v trhací kalendář
Se značným zpožděním míří do Parlamentu další balík zákonů upravujících tuzemský kapitálový trh. Po Obchodním zákoníku a zákonu o účetnictví, nad kterými již sedí sněmovní výbory, putuje po dvou měsících k zákonodárcům další soubor tří klíčových finančních norem. Kromě zákona o dluhopisech a burze především zákon o cenných papírech, nad jehož definitivní verzí se dlouho nemohli shodnout legislativci ministerstva financí a Komise pro cenné papíry.
„Tato novela akceptuje připomínky Komise pro cenné papíry. Vznikala sice poněkud hekticky, přesto si myslím, že se poslancům dostává do rukou kvalitní návrh, uvedl ministr financí Pavel Mertlík minulou středu, kdy vláda návrhy novel schválila. S účinností všech zákonů se počítá od ledna příštího roku.
Vše řeší kompromis.
Konečný návrh zákona o cenných papírech spatřil světlo světa až před několika dny. To, co připravilo ministerstvo financí, totiž legislativní rada vlády odmítla. Dva její členové, šéf katedry práva na Vysoké škole ekonomické v Praze Jan Dědič a členka prezidia Komise pro cenné papíry Irena Pelikánová, vytvořili se zástupci z ministerstva financí pracovní skupinu, která celý materiál během jediného týdne radikálně přepracovala. Dědič dokonce tvrdí, že se přepsalo asi sedmdesát až osmdesát procent předlohy.
Tvůrci nové varianty měli do návrhu, který Mertlík označil za kompromisní, skloubit dosud nepřekonatelně rozporné názory dvou klíčových institucí, které mají do legislativy kolem kapitálového trhu co mluvit. Komise pro cenné papíry a ministerstvo financí se na tomto poli střetávají pravidelně a původní materiál ministerstva názory komise příliš nerespektoval. Jeho autoři totiž tvrdili, že by si tak rozsáhlé úpravy legislativy vyžádaly spíše nový zákon. Nynější návrh je naopak přejímá v drtivé většině a názory ministerstva se příliš neprosadily.
Konec veřejné obchodovatelnosti.
Jeden ze zásadních sporů mezi ministerstvem a komisí se dotýkal veřejné obchodovatelnosti akcií. Ministerstvo trvalo na zachování tohoto pojmu, zatímco komise chtěla přejít k evropskému standardu takzvaných registrovaných papírů. Ačkoliv to na první pohled vypadá jen jako spor o názvosloví, jde o podstatnou záležitost. Současná praxe je totiž taková, že veřejnou obchodovatelnost uděluje na žádost emitenta Komise pro cenné papíry. Není přitom vůbec důležité, zda se poté bude s dotyčným cenným papírem opravdu někde obchodovat. Novela obsahuje postup obvyklý v Evropě, při němž komise pouze schválí prospekt emitenta a ten se poté obrátí na organizátora trhu, který jej buďto přijme k obchodům, nebo ne. Teprve v okamžiku, kdy se s příslušným cenným papírem začne skutečně obchodovat, stává se registrovaným na veřejném trhu. Tím se na jeho emitenta a akcionáře začnou vztahovat všechna pravidla týkající se povinných odkupů, informační otevřenosti a podobně.
Smutný RM-Systém.
Přechod od veřejné obchodovatelnosti k registraci si vyžádá například změnu tržního řádu RM-Systému. Ten totiž obsahuje závazek automaticky přijmout na trh všechny veřejně obchodovatelné cenné papíry. Tato kategorie ovšem zmizí. Ředitel RM-Systému Lubomír Štícha přiznává, že se změnou může dojít na RM-Systému k úbytku emisí, a tím i objemu obchodů. Za daleko větší problém však označuje skutečnost, že když se vedení firmy či valná hromada rozhodne, že nechce svou emisi registrovat na veřejném trhu, nebudou mít především menší akcionáři možnost své cenné papíry prodat a ty pak budou mít nulovou hodnotu. „Toto musí být nějak ošetřeno, domnívá se Štícha.
Soudy budou nařizovat.
Přijetí či nepřijetí cenného papíru ovšem nebude záležet jen na libovůli burzy či RM-Systému. Zákon napříště definuje nutné podmínky k takovému kroku. Emise, která bude chtít vstoupit na některý z trhů, bude muset být například alespoň ze čtvrtiny rozptýlena mezi drobné akcionáře. „Organizátor trhu může tuto podmínku prominout, pokud ovšem bude zachována dostatečná likvidita emise. V takovém případě bude muset svoje rozhodnutí také zdůvodnit, upřesňuje Dědič. Organizátor bude samozřejmě moci také odmítnout cenný papír, který bude podmínky splňovat. Na rozdíl od současné praxe se však takové rozhodnutí stane předmětem správního řízení. To znamená, že bude přezkoumatelné soudem. Ten jej může zrušit s tím, že pro organizátora trhu bude závazný jeho právní názor. Jinými slovy, odmítne-li burza nějaký papír, emitent si bude moci přijetí vymoci soudní cestou.
Podobné to bude u nedodržení lhůt při projednání žádostí. Například právě u přijímání cenných papírů na trh půjde o šest měsíců. Pokud by burza v této lhůtě nerozhodla, rozhodne za ní soud. A totéž se dokonce týká i Komise pro cenné papíry. Soudem budou přezkoumatelná i vyloučení cenných papírů z trhu.
Svatební smlouva cenným papírem.
Novela nejen opouští veřejnou obchodovatelnost, ale také taxativní vyjmenování toho, co je cenným papírem. V souladu s pravidly EU se tato otázka ponechá na soudní praxi. Může se jím tak stát jakákoli listina či záznam na nosiči, jejichž předložením bude podmíněna vymahatelnost práva. Tedy například doklad o uzavření pojistky, ale také třeba svatební smlouva.
Všechny cenné papíry budou také napříště věcmi movitými, takže na nakládání s nimi bude možno použít příslušná ustanovení Občanského zákoníku. Zásadní, byť na pohled drobná změna potká i definici jejich majitele. Zatím je jím ten, kdo je má na svém účtu. Přes odpor ministerstva financí změnili vládní legislativci tuto definici na vyvratitelnou právní domněnku. To znamená, že majitelem cenného papíru bude ten, kdo jej bude mít na účtě. Neprokáže-li ovšem někdo, že mu nenáleží, protože jej například ukradl.
Nové přelicencování.
Obchodníky s cennými papíry postihne změna definice jejich podnikání na poskytování investičních služeb. Ta s sebou přináší mimo jiné i požadavek, aby všichni licencovaní obchodníci byli akciovými společnostmi, a nově a diferencovaně podle předmětu činnosti definuje požadavky na výši základního jmění, kapitálovou přiměřenost a podobně. V podstatě tak vyvolá nové přelicencování.
Ztíží se rovněž překupnictví. Doposud může jakýkoliv obchodník, který slíbil zprostředkování nákupu či prodeje cenného papíru, uzavřít obchod na vlastní účet. Tato možnost se využívala k okrádání klientů. Obchodník našel protistranu, nakoupil od klienta a druhý den prodal protistraně dráž. Teď bude moci takto postupovat jen tehdy, dovolí-li mu to výslovně smlouva s klientem. Jakékoliv obchody budou moci napříště zprostředkovávat jen osoby s povolením Komise pro cenné papíry. Bez nich nebude nikdo moci ani distribuovat formuláře, uzavírat smlouvy či zprostředkovávat předávání pokynů obchodníkovi.
Makléřský garanční fond.
Jedním z ustanovení, které navrhlo ministerstvo a které nakonec prošlo vládou, je vznik garančního fondu. Z jeho prostředků by se hradily neuspokojené nároky klientů v případě, že by obchodník s cennými papíry nebyl schopen dostát svým závazkům. Tuto obdobu Fondu pojištění vkladů by měly v budoucnu zřídit a naplnit české brokerské firmy. Ani legislativní rada vlády však nakonec nepřistoupila na úplnou náhradu případných pohledávek. „To je otázka ekonomických možností, do zákona to dát můžeme, ale nebylo by to rozumné, říká k tomu Dědič.
Dalším bodem, ve kterém nebyla úplně sladěna naše legislativa s Evropskou unií, je „dohled na konsolidovaném základě. Jde o to, že na trhu působí a leckdy třeba spadá pod jeden holding řada institucí různých typů. Některé dozoruje Komise pro cenné papíry, jiné bankovní dozor ČNB či ministerstvo financí. „Není nutné, aby to všechno bylo pod jednou střechou, ale aby to bylo provázané, říká Dědič. Dodává, že i přes tento rozpor s evropskou praxí považuje takto novelizovaný zákon o cenných papírech za plně slučitelný s legislativou unie.
Bezproblémová burza.
Jak sám ministr Mertlík přiznává, se zákonem o burze nebyly větší potíže a byl v podstatě schválen v podobě, který připravila sama burza. Úpravy burzovní legislativy počítají například s tím, že se umožní Burzovní komoře, aby sama schvalovala prováděcí předpisy. Tuto pravomoc má dosud pouze valná hromada, což řadu opatření dlouhodobě blokuje. Dále novela přenese operativní rozhodování z Burzovní komory na generálního tajemníka burzy. Podle ředitelky vnějších vztahů pražské burzy Jany Marcové jde o to, aby mohl generální tajemník operativně řešit důležité případy, když není k dispozici předseda Burzovní komory.
Novela umožní generálnímu tajemníkovi aktivně se podílet na činnosti statutárního orgánu čili zavede se slučitelnost funkce generálního tajemníka burzy s členstvím v Burzovní komoře, což prozatím není možné. Změní se i výše pokuty, kterou může uložit svým členům. Dnes je to 50 tisíc korun. Tato částka je podle Marcové v současnosti velmi podhodnocená a její uložení má význam spíše symbolický než sankční, a proto se zvýší až na jeden milion korun. Promění se i okruh těch, kterým bude moci burza poskytovat důvěrné informace, například o nejasných obchodech svých členů. Dosud je mohla podávat jen orgánům činným v trestním řízení a soudům. Nově se tento okruh rozšiřuje i na Komisi pro cenné papíry.
