Velký učitel s vlastní planetkou

9. 11. 2020

Díky Marcelu Grünovi se mnozí toužili stát astronauty Kdyby skutečně žil Adam Bernau a narodil se v roce 1973, jak předepisuje scénář seriálu Návštěvníci, za svého velkého učitele by si pravděpodobně nevybral dědu Drchlíka, ale Marcela Grüna (20. listopadu 1946 až 2. listopadu 2020). Ten opravdu zasvětil celý život vesmíru, planetám, hvězdám i kosmickým lodím a díky postgraduálnímu pedagogickému vzdělání o nich dokázal poutavě a srozumitelně vyprávět laickému i odbornému publiku. Z hlavy popisoval jednotlivá souhvězdí, jako by se na ně právě díval. Uměl mluvit o každém dalekohledu či exponátu v planetáriu, v jehož čele sedmnáct let stál a strávil v něm celý profesní život. Padesát let na jednom místě, a přesto v celém známém vesmíru.

Astronomie byla jeho zájmem už od dětství. O hvězdách mu vyprávěl dědeček. V patnácti letech poprvé získal své první místo v oboru na petřínské Štefánikově hvězdárně, kde předtím absolvoval několik kroužků. Pracoval jako demonstrátor.

Prováděl návštěvníky po hvězdárně a dalekohledem jim ukazoval vesmír. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT a své technické znalosti často využíval třeba při popisu letů do vesmíru. Jeho představivost sahala daleko, i když se do vesmíru nikdy nepodíval jinak než čočkou dalekohledu. Byl astronaut teoretik a do kosmonautiky pobláznil spoustu návštěvníků pražského planetária (Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy). Nastoupil v roce 1967 a v roce 2000 vystřídal v ředitelské kanceláři svého neméně populárního předchůdce Antonína Rükla. Snažil se vesmír přiblížit lidem tím, že jim ukazoval, s čím jinak neměli možnost se setkat. Za jeho působení planetárium

vystavovalo například model 1 : 1 robota Spirit, který zkoumal povrch planety Mars právě v době, kdy výstava probíhala. Při příležitosti 55. výročí letu člověka do vesmíru nechal vyrobit přesný model přistávacího modulu lodi Vostok, která vynesla do vesmíru prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Cesty do vesmíru byly velkým tématem jeho výstav, populárních i odborných textů.

Věřil v život mimo planetu Zemi a rád spekuloval o existenci mimozemských civilizací. Setkání s nimi se ale Grün obával, mohlo by být zničující. Jakkoli toužil poznávat jiná planetární tělesa, o výjimečnosti Země nepochyboval: „Stále pořád ještě nevíme, kam se přestěhovat, protože marná sláva, nejlepší planeta nejenom pod sluncem, ale vůbec kdekoliv ve vesmíru je zatím naše Země.“

O vesmíru přednášel, zkoumal ho a intenzivně o něm psal. Stál u zrodu České kosmické kanceláře usilující o rozvoj kosmonautiky u nás a zapojení českých odborných pracovišť do mezinárodních kosmických projektů. Přesto že Čechům je vesmír již dlouho nedostupný, on sám bude na nebi navždy. V podobě planetky číslo 10403, která od roku 1999 nese jméno „Marcelgrün“.