Velmi černý humor

Kapitola LXV

Poplatky v politickém boji * Poradci na trhu * Blbci * Senzibilka a radar

POPLATKY V POLITICKÉM BOJI

Všechno špatné je k něčemu dobré. Například absurdní bankovní poplatky v Česku. V zahraničí neznámý poplatek za to, že na účet vám přicházejí peníze, které s výjimkou Poštovní spořitelny, eBanky a Raiffeisenbank mají ve svých sazebnících všechny tuzemské banky, zřejmě přece jen finanční ústavy časem zruší. Možná k tomu přispěje i happening, o kterém se mezi pražskými bankéři v poslední době v žertu mluví.
Nesmyslný poplatek by prý šlo dobře použít v politickém boji k tomu, jak konkurentům odčerpat z účtu hotovost. Kdyby totiž například milion pravicově smýšlejících Čechů odeslal na účet například komunistické strany (sociální demokraty by měli nechat raději na pokoji, ty zruinuje advokát Zdeněk Altner) jednu korunu, vyneslo by to sice partaji více než milion, na poplatcích by ale zaplatila (například v ČSOB) podle sazebníku sedm milionů korun. Stačilo by stejnou transakci tak desetkrát opakovat a stranu by to zruinovalo. A což teprve zjistit čísla osobních účtů nenáviděných politiků. Aby zaplatili poplatky poté, co by dostali korunový příspěvek od každého z nepřátel, museli by se jinak ohánět.

PORADCI NA TRHU

Bylo, nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami žili, byli politici, kteří rozhodovali. Sami. A nesli za to kůži na trh. Měli sice poradce, ale ti pouze radili a konečný verdikt ministra či premiéra mnohdy nebyl v souladu s radami poradců. Takovým politikem byl například Václav Klaus a někteří jeho ministři. Vedoucí představitelé podnikatelské sféry jednali s nimi napřímo, s poradci členů vlády či dalších šéfů významných státních institucí se nesetkávali. Poradci nebyli mediálně známí ani obávaní či démonizování. Nešel z nich strach.
V této pohádkové době politici měli poradce. Dnes poradci mají politiky. Vrcholní představitelé podnikatelských kruhů se domlouvají s poradci či s výběrčími politika a ten pak bez váhání udělá to, co mezi poradcem a byznysmenem bylo dojednáno. Pro ministra je to pohodlné a mnohdy i finančně výhodné. Háček je v tom, že místo poradce nese kůži na trh on.
A když přijde pád? Nevadí. Politik a poradce jsou jako siamská dvojčata. Politik má vyděláno, poradce také, i když politik nezná přesnou sumu, protože ani netuší, co všechno poradce a byznysmen dojednali.
Když dvojčata politikův pád rozdělí, jeden z nich, většinou politik, nepřežije. Poradce po chvíli jede dále, protože je lépe informovaný. Jelikož mocichtivých politiků je více než dost a chytrých poradců jako šafránu, neviditelná ruka trhu (nabídka a poptávka) funguje i zde. Poradce je dnes horká komodita.
(Slova politik či ministr se dají nahradit libovolným ředitelem státem ovládaného podniku.)

BLBCI

Trochu jiným poradcem byl Josef Tošovský. Také dobře informován, také to daleko dotáhl. Jeho kariéra stoupala stejně rychle do roku 1989 jako po listopadu 1989. Byl kariérista a komunista, což ve svých polistopadových životopisech pečlivě tajil. Estébákem podle dosud dostupných informací asi nebyl (pro jistotu ale počkejme na prozkoumání příslušných archivů), pouze informoval patřičná místa o tom, co se děje ve světě financí a jaké mohou být dopady tohoto dění na československou ekonomiku. Byl jakousi osobou jednající ve prospěch - byť komunistického - státu. (Pravděpodobně neinformoval o tom, co zahraniční noviny psaly, ale o tom, o čem nepsaly. O tom, co se děje za kulisami. O realitě.)
Když se týdeník EURO minulý týden zeptal jeho někdejšího nadřízeného, co aféře Tošovský říká, odpověděl: „Podílel se na informování státní správy. Jeho zprávy o světové ekonomice byly užitečné. A pokud dnešní politici takové informační zdroje nemají, tak jsou blbci. Pak o tom, co se ve světě děje a co se bude dít, prostě nevědí nic!“

SENZIBILKA A RADAR

Další tajemství je odhaleno! Ministerstvo vnitřního strachu a související hrdinné složky připravily další díl málo zábavného seriálu o tom, jak hrozně jsme ohroženi teroristy a jak důvtipně tomu čelíme. (Pozor: nezaměňovat se situací kolem americké základny. Tam naopak platí, že ohroženi nejsme.) Zabředly však - z nedostatku seriózních podnětů, což bylo ostatně jasné už při podzimních protiteroristických manévrech - do oblasti velmi černého humoru. Aby daly této komedii punc hodný němých grotesek, téměř dekonspirovaly svůj zdroj informací o ohrožení státu: senzibilku! U sta hromů tuplovaných, to už začíná být vážné! Jinak ale, než se domnívá ministerstvo. Senzibilka je zřejmě tím nejcennějším zpravodajským zdrojem! Doufejme, že byla vytvořena odpovídající kategorie agentů (úředně „osob jednajících ve prospěch“), a to těch, kteří nejsou z povrchu zemského, s odpovídajícími podkategoriemi (z nebe shůry, respektive z vod v podzemí). Svatá prostato! Možná však, že má tento pitoreskní příběh pointu, určenou všem váhajícím, ba přímo odpůrcům naší angažovanosti v americkém systému (ať už je namířen proti komukoli). Skrytým záměrem podle výše uvedené logiky, byť trochu zvrácené, může být zásadní obrat v postoji obyvatelstva: Než cvičit podle toho, na špatném-li se bočku senzibilka vyspí, to už snad nám sem radši opravdu dejte ten radar!