Čeští příjemci eurodotací nyní dostávají na účty až osm miliard měsíčně
Téměř sedmadvacet miliard eur, tedy hodně přes 650 miliard korun. Tolik může Česká republika v letech 2007 až 2013 získat ze strukturálních fondů Evropské unie a Fondu soudržnosti. „Jsme přibližně v polovině sedmiletého programovacího období a máme schváleny projekty za 380 miliard korun. To je velmi slušné, uvědomíme-li si, že samo čerpání začalo téměř s ročním zpožděním,“ objasnil současnou pozici České republiky 1. náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun, s nímž týdeník EURO hovořil o čerpání prostředků z evropských fondů koordinovaném právě ministerstvem pro místní rozvoj (MMR).
EURO: Novináři rádi píší o tom, jak Česko nezvládá čerpat evropské dotace, je to pravda? BRAUN: Roční zpoždění zapříčiněné dlouhým vyjednáváním s Evropskou komisí jsme v podstatě dohnali. Bezprostředně nám ztráta evropských prostředků nehrozí. Mezi jednotlivými operačními programy sice existují rozdíly a u pomalejších sledujeme rizika, ale nastavené tempo čerpání je dostatečné. Jen pro srovnání: v minulém období 2004 až 2006 se také říkalo, že to nestihneme a nakonec jsme využili přes 99 procent poskytnutých peněz. A ve srovnání s mnohými zeměmi je taková míra čerpání a vyhnutí se korekcím ze strany Evropské komise zcela unikátní. A ještě jedno číslo – dosud byly podány žádosti na projekty za 920 miliard korun, zatímco celková alokace včetně požadovaných národních prostředků činí přibližně 770 miliard korun (EU pokrývá dotační programy z 85 procent, což je výše zmíněných 650 miliard korun, zbytek tvoří národní zdroje – pozn. red.).
EURO: To mluvíte ale jen o zájmu o čerpání, jak se naopak daří prostředky vyplácet? BRAUN: K prvnímu říjnu jsme proplatili přibližně 160 miliard korun, tedy asi pětinu celkové alokace. Musíme si uvědomit, že schvalování projektů a ani jejich proplácení neběží lineárně. V posledním období se nám převody peněz podařilo zrychlit a nyní se proplácí na účty příjemců sedm až osm miliard korun měsíčně. A aby to nebyla jen abstraktní čísla, za peníze ze současného období bylo již opraveno 800 kilometrů silnic a 70 kilometrů železnic, vzniklo přes 200 kilometrů cyklostezek. Peníze navíc nejdou jen do infrastruktury, ale třeba i do technologií.
EURO: Jak je rozděleno čerpání z evropských fondů mezi jednotlivé sektory? BRAUN: Více než polovina prostředků jde na velké infrastrukturní projekty, zejména v oblasti dopravy. Dalšími významnými položkami jsou výzkum a vývoj a aktivity zaměřené na zvýšení zaměstnanosti. Asi pětina prostředků je určena na přímou podporu podnikatelů, peníze ale směřují i do kultury a cestovního ruchu, obnovy měst a venkova a ochrany životního prostředí.
EURO: Které oblasti čerpají nejlépe? BRAUN: Nejdříve je třeba vyjasnit, co vlastně znamená lépe čerpat. Na to jsou tři pohledy: rychlost čerpání, jeho správnost a dopady poskytnutých dotací. Z toho prvního hlediska o něco hůře čerpají například programy zaměřené na investice do lidských zdrojů než třeba infrastrukturní programy. To je ale dáno jejich charakterem a nyní roste dynamika čerpání i v těchto sofistikovanějších oblastech. Druhým pohledem na čerpání je zmíněná správnost – samo čerpání končí dlouho po ukončení projektu a musíme dbát na to, aby nedošlo k chybám a peníze nebylo třeba vracet. A poslední hledisko představují dlouhodobé dopady, každá investice přináší kromě přínosů i nové náklady. Je otázka, může-li si malá obec s rozpočtem dva miliony korun dovolit vybudovat něco za 40 milionů korun jen proto, že se jí naskytla příležitost, a pak zjistit, že údržbu ze svého rozpočtu prostě neutáhne.
EURO: Evropské dotace jsou kritizovány kvůli složitosti, máte odhad, kolik spolkne jejich administrace? BRAUN: Kvantifikovat tyto náklady je obtížné – často nelze přesně říci, které náklady jsou spojeny jen s dotačními programy EU. Podle studie Evropské komise tvoří administrativní náklady tři až čtyři procenta celkového objemu vyplacených evropských dotací. Pokud jde o složitost procesů, MMR nyní posílá do vlády legislativní balíček, který administraci programů zjednoduší. Dnes musí například projekty nad 100 milionů korun schvalovat jak úřad rozhodující o poskytnutí evropské dotace, tak ministerstvo financí. My chceme hranici posunout na 200 milionů, v pásmu mezi 100 a 200 miliony se totiž nachází hodně projektů, a jejich schvalování se tak významně zrychlí.
EURO: Další výtkou evropským dotačním programům bývá to, že jejich příjemci musejí dlouho čekat na platby… BRAUN: Zrychlení systému proplácení bylo určitě jednou z našich priorit. Tam kde byla dříve prodleva i několik měsíců, platí nyní úřady u většiny programů v řádu dnů od podání žádosti o platbu. Větší zpoždění by bylo porušením platných metodik. Financující banky proto mají větší jistotu ohledně termínu, kdy příjemce obdrží od úřadu peníze.
EURO: Hovořilo se o omezení spolufinancování regionálních programů ze státního rozpočtu. Už tušíte, jak přesně bude toto omezení vypadat? BRAUN: Především jde o omezení u patnácti procent, které musí k evropským penězům přijít z národních zdrojů. V Česku byla pravidla v roce 2007 nastavena tak, že polovinu ze zmíněných patnácti procent hradí u regionálních programů státní rozpočet. Letos v srpnu ale přišlo ministerstvo financí s návrhem, že už nebude přispívat na regionální programy vůbec nic. Nakonec se ale podařilo dosáhnout kompromisu a našlo se 650 milionů korun pro letošek a 1,1 miliardy na příští rok. Ty pokryjí již rozběhlé projekty, u kterých kraje počítaly s příspěvkem od státu.
EURO: Jak vypadá celková bilance čerpání evropských dotací pro Česko, bude to pro nás výhodné? BRAUN: Česká republika může ze všech zemí EU využít nejvíce prostředků na osobu. V letech 2007 až 2013 máme možnost investovat zmíněných 770 miliard korun, zatímco do bruselské kasy jsme od vstupu do EU v roce 2004 odvedli 200 miliard korun.
EURO: Pomalu se dostáváme k tomu, co nastane po roce 2013. Alokace prostředků na další období bude zřejmě nižší než pro to současné. Tušíte o kolik? BRAUN: Debata naplno vypukne až v červnu příštího roku, kdy Evropská komise přijde s návrhem finanční perspektivy na období let 2014 až 2020. Tento dokument významně ovlivní dva faktory – „řecká“ krize a úsporná opatření dotýkající se čistých plátců do unijního rozpočtu, jako je Německo. Ke snížení objemu prostředků pro Česko velmi pravděpodobně dojde, nyní se ještě neví o kolik, ale z našich neformálních jednání vyplývá, že propad nemusí být až tak veliký.