Nový zákon o zadávání veřejných zakázek velmi uvolní procesní pravidla. Nese to s sebou výhody i rizika
Nový zákon o zadávání veřejných zakázek má svá rizika, zadavatelům i dodavatelům ale přinese také řadu výhod. „Odpadnou například hodiny a hodiny práce s posuzováním nabídek uchazečů, jejichž šance na úspěch je nulová,“ říká Martina Bufková Rychecká, členka Rady Asociace pro veřejné zakázky a nezávislá kandidátka liberecké ODS v podzimních senátních volbách.
* V říjnu začne platit nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Jaké zásadní změny přinese?
Nový zákon přináší zejména velké uvolnění procesních pravidel. Zadavatelé budou mít daleko větší prostor nastavit si průběh jednotlivých zadávacích řízení podle svých potřeb, zvyklostí a s ohledem na specifika zadávaných veřejných zakázek.
* Proč bylo třeba přijmout zcela nový zákon?
Nutnost napsat zcela nový zákon vyplynula z povinnosti transponovat do českého práva evropské zadávací směrnice. Kromě evropských směrnic byla ale důvodem pro přijetí nového zákona i skutečnost, že současný zákon opravdu není zcela funkční, obsahuje řadu byrokratických povinností, které jsou však z praktického hlediska naprosto zbytečné a neúčelné. Přemíra formálních povinností byla u zakázek kofinancovaných z evropských fondů doslova „holí“ v rukou auditních orgánů, které i nevýznamné pochybení či opomenutí trestaly krácením dotace. Bez ohledu na to, že takové pochybení nemělo žádný reálný vliv na průběh zadávacího řízení ani výběr nejvhodnější nabídky. Proto se také Česká republika řadí mezi nejproblematičtější země v čerpání evropských dotací.
* Objevují se názory, že nový zákon bude prokorupční. Je taková kritika oprávněná?
Částečně oprávněná je. Skutečně dochází k velkému uvolnění procesních pravidel a k výraznému posunu v možnostech měnit v průběhu realizace rozsah i předmět zadané zakázky. Co se týče průběhu jednotlivých zadávacích řízení, je sice dán daleko větší prostor kreativitě a potřebám zadavatelů při posuzování a hodnocení nabídek, ale zároveň se zvyšuje jejich odpovědnost za procesy, které si individuálně nastaví. Stále totiž budou platit základní zásady, a to transparentnost, nediskriminace a rovné zacházení. Navíc se nám přidala zásada přiměřenosti, jejíž dosah může být rovněž široký. Co se týče možnosti měnit rozsah i předmět veřejné zakázky v průběhu její realizace, tak tam se skutečně obávám, že v našich poměrech může být možnost měnit rozsah původní hodnoty veřejné zakázky až o 50 procent významně zneužíván.
* Jaká další rizika nové právní úpravy vidíte?
Největší riziko spatřuji paradoxně právě v procesní volnosti. Ale nejen z důvodu jejího možného zneužívání při korupčním jednání, ale zejména z důvodu, že zadavatelé ani administrátoři si nebudou moci být nikdy jisti, že proces, který pro zadání určité konkrétní zakázky stanovili, nebude někdy v budoucnu označen za netransparentní, nepřiměřený či diskriminační. K takovým případům docházelo už za současného zákona, a to i tehdy, když zadavatel všechna jasně stanovená procesní pravidla dodržel. Několikastupňové kontroly se často lišily ve svých závěrech a řada případů skončila u soudu. Obávám se, že nový zákon v tomto ohledu bohužel přinese ještě větší právní nejistotu.
* Přináší nový zákon pro zadavatele a dodavatele nějaké výhody?
Opět musím na prvním místě zmínit procesní volnost, a to i přes výše zmíněná rizika. Dále považuji za obrovské pozitivum nového zákona skutečné snížení administrativní zátěže, a to jak pro zadavatele, tak pro dodavatele. Pro zadavatele považuji za naprosto klíčovou výhodu, že si budou moci nejprve sestavit pořadí nabídek podle předem stanovených kritérií a poté z hlediska kvalifikace a splnění zadávacích podmínek posoudit pouze tu nejlepší nabídku. Odpadnou tak hodiny a hodiny práce s posuzováním nabídek uchazečů, jejichž šance na úspěch byla nulová. Pro dodavatele bude naopak příjemná možnost prokazovat kvalifikaci odkazem na informační systém veřejné správy a možnost doplňovat nabídky v celé jejich šíři s výjimkou dokladů, které jsou předmětem hodnocení.
O autorovi| Václav Herz herz@mf.cz
