Parlament před časem neúspěšně projednával návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků. Česká televize by samozřejmě nezůstala bez finančních prostředků, výpadek by nahradil odvod části výnosů inkasa DPH.
Zaráží mě argumentace různých zastánců teleizních poplatků, kteří neustále namítají, že by šlo o výrazný zásah do takzvané nezávislosti televize a rozhlasu.
Příliš drahé poplatky Ohrožení nezávislosti se opravdu netřeba obávat. Je snad ohrožena nezávislost soudů, policie či veřejných škol tím, že jsou financovány ze státního rozpočtu? Proč bychom pak nezavedli zvláštní poplatek na správu soudů či na činnost ozbrojených složek? Čím je televize tak výjimečná, že si zaslouží zvláštní a velice drahý systém financování? Dodejme, že náklady na vybírání peněz rozhlasových a televizních poplatků jsou ve srovnání s náklady na správu daní trojnásobně vyšší! Nabízí se ještě jedna otázka, zda opravdu musí ČT vysílat na tolika kanálech. Projdeme-li si program našich čtyř veřejnoprávních kanálů, tak narazíme na spoustu plevelných pořadů, které nemají s opravdovou veřejnoprávností pranic společného. Proč někomu brát peníze pod pohrůžkou veřejného násilného donucení, když nebude chtít přispět na pořady typu: losování Euromiliony, Česká pokerová tour a další obdobné. Jeden kanál stačí
Proč se má ocitnout koncesionářův majetek v exekuci, když bude trvale odepírat zaplacení poplatku? Poplatku, ze kterého se platí například seriál Sex ve městě, který je jinde ve světě vysílán na komerčních kanálech. Očividně by pro veřejnou službu plně stačil jeden kanál. Kanál ve stylu dnešní ČT24.
Velice zajímavým experimentem by bylo zakódování veřejnoprávních kanálů a následně tak skutečně objektivně zjistit, kolik občanů by si je dobrovolně zaplatilo. Politici by asi byli velmi překvapeni.
