Libenský a Brychtová k sobě patřili a neodlučitelně patří, i když ani jeden z nich už nežije. Žili v páru, tvořili v páru a jejich jména se vždy v páru vyslovovala. Jako by jeden bez druhého nebyli. Přinejmenším ve světě uměleckého skla to byla pravda.
Jaroslava Brychtová (18. července 1924 až 8. dubna 2020) po smrti svého manžela Stanislava Libenského v roce 2002 přestala tvořit. Bez Stanislava to nešlo.
Narodila se v Železném Brodě a kromě doby studií tam prožila celý život. V domě, který postavil její otec, původně pražský sochař Jaroslav Brychta. Právě on byl jedním ze zakladatelů Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské, na které byl profesorem. S ním zažila první pokusy o skleněnou taženou plastiku, která se nakonec stala jejím životním osudem.
Přes nesporný výtvarný talent, který Brychtová projevovala už od dětství, ji rodiče poslali na turnovské gymnázium.
Hned po jeho ukončení nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a od té doby se věnovala jen umění. Nejprve výtvarnému a potom i sklářskému.
Po absolutoriu se vrátila do rodného města a stala se výtvarnicí v podniku Železnobrodské sklo, ve kterém se podílela na založení oddělení výtvarného a technologického vývoje skleněných plastik a jejich využití v architektuře. V roce 1954 se ředitelem sklářské průmyslovky stal Stanislav Libenský a oba začali na technice skla taveného ve formě spolupracovat. Postupně se z nich stali i životní partneři a společně začali kráčet vstříc celosvětové proslulosti v oblasti monumentálních skleněných plastik a jejich využití v architektuře.
Pravidelně se účastnili mezinárodních přehlídek Expo – v Bruselu, Montrealu i Ósace – a se stejnou pravidelností byli na Expu obdivovaní a oceňovaní. Jejich společné práce byly ale k vidění i mimo výstaviště. Jejich první společnou prací zasazenou do architektury byly skleněné reliéfy pro vinárnu hotelu Jalta.
Následovaly mnohem významnější a důstojnější místa. Vytvořili skleněné vitráže pro svatováclavskou kapli Chrámu svatého Víta. Jejich plastické vitráže zdobí i okna kostela sv. Jiljí a dílem, které je všem obyvatelům i návštěvníkům Prahy denně na očích, je skleněné opláštění Nové scény Národního divadla, které vytvořili společně s architektem Karlem Pragerem. Poslední společnou realizací manželů Brychtové a Libenského byla okna pro kapli na Špilberku v Brně.
„Stanislav a Jaroslava mě dodnes ohromují jako umělci i jako pedagogové, každý zvlášť i oba dohromady. Tím, že se podělili o své dovednosti a znalosti s jinými sklářskými umělci z celého světa, pomohli vytvořit mezinárodní společenství sklářských umělců a stali se již ve své době legendou,“ řekl o svých vzorech a učitelích americký sklářský výtvarník Dale Chihuly. Brychtová a Libenský v zahraničí nejen vystavovali, ale i vyučovali. Pozornost jim nebyla věnována ani tak u nás, jako ve světě, kde jsou skutečně považováni za sklářské legendy, které dokázaly do skla přetavit emoce a krásu. Společnou výstavu, která to naplno ukázala, uspořádalo této dvojici spolu s Dalem Chihulym v roce 2018 pražské Centrum moderního umění DOX.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU