Věrohodná čísla

Koncem loňského roku bylo v podstatě dokončeno další kolo mezinárodního srovnávacího programu OECD za rok 1999, jehož předběžné výsledky „Purchasing Power Parities and Real Expedintures 1999 OECD Results“ byly zveřejněny Statistickou komisí a Hospodářskou komisí pro Evropu. Srovnávacího programu se zúčastnilo třiačtyřicet zemí, z toho třicet OECD. Předmětem srovnání byly údaje za hrubý domácí produkt. Parita kupní síly měnových jednotek zúčastněných zemí se proto zjišťovala za podrobně rozčleněné výdaje na konečnou spotřebu a na tvorbu hrubého fixního kapitálu. HDP jako celek je v tomto srovnání pojímán stejně jako v národních účtech, avšak individualizovatelná část spotřeby vlády byla přeřazena do soukromé spotřeby, která tak spíše představuje celkovou spotřebu obyvatelstva, bez ohledu na to, kdo ji financuje. Všechny složky užití HDP jsou oceněny běžnými cenami kupujících, případně za nerealizované nebo netržní produkty ve výši nákladů vynaložených na jejich výrobu nebo odvozených z tržních cen.
Z hlediska dosavadních poznatků jsou výsledky v celku věrohodné; některé dílčí ukazatele mohou však mít různou míru přesnosti. I když nelze přeceňovat význam výsledků srovnání, je možno na jejich základě provést hodnocení národních ekonomik mezi sebou i jejich celkového postavení v rámci určitého komplexu zemí. Je ovšem třeba upozornit, že mezinárodní srovnávací program je zaměřen na prostorové srovnání a neklade si za cíl srovnání v čase. Kromě odchylného postupu při srovnání (metodické rozdíly, nestejný okruh srovnávaných zemí), jehož vliv není nezanedbatelný, je nutno vzít v úvahu, že vstupní údaje o výši HDP a jeho výdajové struktuře (jako úhrn čtvrtletí) zpravidla neodpovídají údajům ročních národních účtů. Specifickou otázkou jsou extrapolace nebo retrapolace na úhrnné úrovni, jejichž výsledky nutno brát velice podmíněně.

Podhodnocená koruna.
Hrubý domácí produkt České republiky dosáhl v roce 1999 v běžných cenách 1 887 325 milionů korun. Po přepočtu průměrným ročním směnným kurzem činil 54 205 milionu USD, tedy 5271 dolarů na obyvatele. Po přepočtu paritou kupní síly české měny to bylo 139 194 milionů USD, respektive 13 536 USD na obyvatele. Teprve to reálně vypovídá o mezinárodní srovnatelnosti ekonomické výkonnosti Česka. Přepočty HDP do mezinárodních cen a do dolarů, provedené na základě parity kupní síly měnových jednotek, umožňují konstruovat mezinárodně srovnatelný objemový index. Na jeho základě obsadila Česká republika v objemu HDP na hlavu v roce 1999 27. místo mezi srovnávanými státy. Prakticky to znamená, že reálně byla na 60,1 procenta průměru zemí OECD a na 58,5 procenta Evropské unie.
Ve srovnání s průměrnou ekonomickou výkonností států CEFTA bylo Česko o 29,5 procenta výše, Maďarsko předstihlo o 17,8, Polsko o 50,3 a Slovensko o 21,4 procenta. Za Slovinskem však Česko zaostávalo o 14,3 procenta. Již zde je nutné upozornit na nápadnou odchylku mezi objemem HDP přepočteným směnným měnovým kursem a paritou kupní síly měny, což se v případě České republiky odráží ve značném posunu směrem dolů v pořadí vyjádřeném srovnatelnou cenovou úrovní. Zároveň to ukazuje na disparitu mezi kupní silou české koruny a jejím směnným kursem, a to nejen vůči dolaru, ale i vůči měnám zemí CEFTA 5.
Ve srovnání se zeměmi Evropské unie dosáhla Česká republika na obyvatele téměř šedesátiprocentní reálné úrovně výdajů na konečnou individuální spotřebu. Ve srovnání s průměrem CEFTA byla o více než čtvrtinu vyšší, oproti Maďarsku o 20,7, Polsku o 42,3 a oproti Slovensku o 17 procent. Ve srovnání se Slovinskem byla o 11,2 procenta nižší. České domácnosti mají ve srovnání s unií nejnižší výdaje na zařízení osobní dopravy včetně provozu, na spoje a na odívání včetně oprav. Nejvyšší úrovně bylo dosaženo ve výdajích na alkoholické nápoje a na tabákové výrobky.

Vysoká kolektivní spotřeba.
V Evropské unii i CEFTA jako celku byl rozdíl mezi indexem objemu individuální spotřeby a objemovým indexem HDP kladný (v unii 103,6, respektive 102,7 procenta průměru OECD, v CEFTA 49, respektive 46,4 procenta). To svědčí o významném vlivu výdajů domácností na výši HDP. Je příznačné, že v zemích s nižší ekonomickou úrovní je kladný rozdíl nejvyšší. Ze základních výdajových složek HDP v přepočtu na hlavu se v zemích CEFTA nejvíce blíží průměru OECD spotřeba vlády, respektive kolektivní spotřeba. Je pravděpodobné, že více než o pozůstatek kolektivní úhrady potřeb z doby centrálně plánovaných ekonomik může jít o potíže s vymezením srovnatelnosti podmínek vládní administrativy (rozdíly v odlišnosti kvality, ve výkonnosti státní správy…).
Vysoká míra investic v běžných národních cenách se v České republice v roce 1999 po přepočtu do mezinárodních cen v dolarech výrazně snížila (z 27,9 na 20,2 procenta HDP). Byl to důsledek vysoké dílčí parity kupní síly české koruny měřené v tvorbě hrubého kapitálu ve srovnání s úhrnnou paritou odvozenou z celkových výdajů na HDP. Objemem tvorby hrubého fixního kapitálu na hlavu dosáhlo Česko 56 procent reálné úrovně Evropské unie a průměrnou úroveň zemí CEFTA přesáhlo o více než třetinu. Záporný rozdíl mezi indexem objemu tvorby kapitálu a indexem objemu HDP byl v zemích CEFTA (s výjimkou Slovinska, kde byl kladný) podstatně vyšší než v zemích unie.

Drahé investice.
Parita kupní síly v podstatě představuje vzájemný poměr cen stejných výrobků a služeb dvou či více zemí, respektive cen určité stejnorodé skupiny výdajů. Ukazuje rozdíl cenových hladin v jednotlivých podskupinách výdajů na HDP i úhrnné cenové hladiny mezi zeměmi. V roce 1999 byly v průměru všech výdajů na HDP parity kupní síly měn všech zemí CEFTA nadále podstatně silnější než jejich směnné měnové kursy. Souhrnná parita české koruny měřená celkovými výdaji na HDP odpovídala 13,56 za jeden propočtový dolar (jednotku získanou propočtem průměrné kupní síly USD za souhrn všech zemí OECD). V základních složkách výdajů na HDP se přitom pohybovala od 9,93 koruny v kolektivní spotřebě, přes 12,34 koruny u individuální spotřeby, po 20,78 koruny u tvorby hrubého fixního kapitálu. V jednotlivých dílčích analytických podskupinách se parita pohybovala ve velice širokém rozpětí, takže rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší paritou kupní síly byl 25,55 koruny.
V Česku - stejně jako v dalších státech CEFTA - platí, že relativně značně levné jsou výdaje na kolektivní spotřebu, naproti tomu výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu jsou poměrně drahé. Jednotlivé země CEFTA ve vztahu k zemím unie mají výrazně odlišnou cenovou strukturu, což má vliv na věcnou strukturu HDP. Rozdílnost dílčích cenových hladin lze názorně objasnit na srovnání Česka a Rakouska. V průměru všech výdajů na HDP představovaly české ceny 53 procent rakouských, avšak pohybovaly se v rozmezí od jedenácti procent (bytový textil, opravy) po 131 procent (alkoholické nápoje), přičemž v podskupinách bylo rozpětí ještě větší.

Výjimka z pravidla.
Výzkum OECD potvrdil známou skutečnost, že úhrnná srovnatelná cenová hladina je v Česku velmi nízká. V roce 1999 dosahovala – měřeno celkovými výdaji na HDP - pouze 39,4 procenta průměru OECD a byla dokonce o 7,7 procenta pod průměrem CEFTA. Překvapivé je však to, že rozdíl mezi objemovým indexem a indexem srovnatelné cenové úrovně je v České republice největší (20,7 bodu), což je určitá výjimka z obecného poznatku, že s vyšší ekonomickou výkonností je spojována i vyšší srovnatelná cenová úroveň. Zjevně paradoxně působí vyšší cenová úroveň polské ekonomiky (44,4 procenta OECD) při nižší ekonomické výkonnosti (40 procent). V dalších zemích CEFTA se rozdíly mezi oběma indexy pohybují od 17,2 bodu (Slovensko), přes 9,6 bodu v Maďarsku po 6,5 bodu ve Slovinsku. Na rozdíl od států Evropské unie a OECD se v zemích CEFTA cenová úroveň jednotlivých výdajových složek HDP značně odchyluje od úhrnné cenové hladiny.
Srovnatelná cenová hladina individuální spotřeby v Česku dosahovala 35,6 procenta úrovně z OECD a 36,7 procenta unie. Byla rovněž nižší než v zemích CEFTA jako celku. Relativně nejvyšší byla v České republice srovnatelná hladina cen tvorby hrubého fixního kapitálu – 60 procent cenové úrovně OECD a 58,1 procenta úrovně Evropské unie. S výjimkou Slovenska je ovšem cenová úroveň tvorby kapitálu v ostatních zemích CEFTA ještě vyšší. Ve vztahu k zemím OECD dosáhla v Česku srovnatelná úroveň cen budov a staveb 42,6 procenta, z toho obytných domů 39,procent. U strojů a zařízení to bylo 80,7, z toho u dopravních prostředků 88 procent.
Koeficient ERDI, což je údaj reciproční indexu srovnatelné cenové úrovně - poměr směnného kursu a parity kupní síly měny - činil v roce 1999 v České republice ve vztahu k OECD 2,568, ve vztahu k unii 2,490 a ve vztahu k zemím CEFTA 1,078. Reálná kupní síla české koruny tedy byla v uvedených rozměrech vyšší než jak to odpovídá nominálnímu kursu. Vysvětlení vyšších koeficientů ERDI České republiky způsobené především větším podhodnocením kursu než v Polsku a Maďarsku lze hledat v oblasti mezinárodního pohybu osob, ale i v dosahovaných vývozních cenách.