Co se dá stihnout a propásnout mezi Prahou a Děčínem
Vlažný vítr toho slunečného rána na pražském Poříčí přímo vybízel k cestě za město. Ocitnuvši se po ranní kávě s koblihou v div ne jarním rozmaru a majíce šest hodin volného času, stanuli jsme s přáteli na nástupišti toho času poloprázdné „Masaryčky“. Když jsme na koleji číslo čtyři popatřili na stříbrný šíp lemovaný žlutí a tyrkysem, bylo rozhodnuto.
Tam...
Již první krok do nitra pendolina dával tušit, že je zde vše podřízeno pohodlí cestujících. První stupínek schodů, pravda, mohl být ještě o pár centimetrů níže, rozhodně ale při nástupu netřeba nadlidských výkonů jako u klasického motoráku Liberec - Frýdlant. Dveře mezi chodbou a prostorem pro cestující se díky fotobuňce spolehlivě otevírají dva kroky před tím, než do nich stihnete nabourat, jestliže tedy příliš nespěcháte. Takové míře komfortu nejsme uvyklí, a tak jsme povětšinou otevírali dveře manuálně - rozuměj stiskem tlačítka, opatřeného slepeckou značkou (podobně jsou děrovaným štítkem označena i všechna sedadla).
Po vstupu se nám naskytl pohled věru hodný dopravního prostředku 21. století: asymetrické uspořádání sedadel oděných do tyrkysových potahů - jedna řada po dvou, druhá po jednom sedadle, tlumené osvětlení po celé délce stropu i nad okny; kdyby byla kulatá - ta okna - a na zemích světelné značky ukazovaly k únikovým východům, uvěřili byste, že z kolejí startuje letecká linka Praha - Milán. Pár míst k sezení bylo volných i bez místenky, i když občas k neochotným škatulatům docházelo.
Ledva jsme se usadili, čekalo nás další překvapení. Toho místa na nohy i pro figury zvící metr devadesát, kam se hrabou letadla či dálkové autobusy! A to i při sklopeném opěradle cestujícího před vámi. Již tak dost pohodlné sezení si navíc můžete zpříjemnit sklopením podpěrek na chodidla a použitím sklopného stolku, na nějž by se vešly i New York Timesy.
„Dámy a pánové, vítáme vás v pravidelné lince na trati Praha Masarykovo nádraží - Děčín hlavní nádraží. Na tomto vlaku je zařazena jako nový produkt Českých drah souprava s naklápěcím systémem řady R680 Pendolino. Přejeme vám příjemnou cestu.“ Hlas z reproduktoru ve stropě nás probral z hovoru, a ač někteří z nás právě vstoje ukládali oděvy do elegantních přihrádek nad hlavami, ani jsme nepostřehli, že vlak už je v pohybu. Sotva jsme si stihli pod bodovým světlem pročíst skromný jídelní lístek, nachystaný na každém sedadle, aktivizoval reproduktor druhým hlášením naše chuťové buňky docela: „… Vlakové bistro najdete mezi vozy I. a II. třídy v přední části vlaku. Nabízíme vám kávu, čaj, teplé nápoje, chlazené alkoholické nápoje, pivo, víno nebo lihoviny, čokolády, oplatky, čipsy, studené nebo teplé pokrmy. Gastronomické služby poskytuje společnost Jídelní a lůžkové vozy, dnes vás obsluhuje stevardka Vanda Berešová. Těšíme se na vaši návštěvu a přejeme vám příjemnou a ničím nerušenou cestu.“ To už jsme tušili, že výlet nabude dalšího rozměru, a vydali se po směru jízdy. Ve foyer (neboť chodbička vyhlíží jinak) sousedního vagonu míjíme toho času prázdný a nefunkční automat na cukrovinky, v dalším neobsazené tři držáky na jízdní kola. A již tušíme, že za dalšími dveřmi čeká kýžený prostor. Neviditelná ruka otevírá poslední dveře se zvukem, za jaký by se nestyděli ve vesmírném korábu Enterprise, a již naše kroky tlumí tmavý koberec. Nevelkému prostoru vévodí nablýskaný barový pult vyvedený v tyrkysu, v téže barvě „plazí“ se podél poloviny bistra pultík pro odložení nápojů a krmí. Ani vysoko, ani nízko, shodli jsme se, právě ve výšce odpovídající stolování vstoje. Absence posezení nás příliš nepřekvapila - vždyť cesta do Děčíná trvá jen něco málo přes půldruhé hodiny. Stylový interiér rozhodně snese mezinárodní srovnání. To se bohužel nedá tvrdit o všech podávaných pokrmech.
Ctitele koloniálního stylu jídelních vozů by asi gastronomie v pendolinu zklamala, ale my byli zakrátko přivedeni z paluby vesmírné lodi na české koleje. Fastfoodový styl nejenže je hygienický a pohodlný, ale dle slov personálu i žádaný. Zvlášť když si může cestující pokrmy odnést na své místo díky praktickým, byť sterilně plastovým servírovacím nádobám. Bramborová polévka mohla být kapku hustší konzistence, nicméně nádoba z jakéhosi pěnového polystyrenu skýtala dostatečně vysoký úkryt, aby vlnky způsobené přeci jen občasným náklonem vlaku nepotřísnily okolí. Bohužel ani smočení dychtivého jazýčku v polévce nepřineslo požitek babiččiny kuchyně - chuti příliš mdlé nepomohl ani pytlíček soli a pepře. Spolu s přikusovaným plátkem černého chleba však krmě splnila svůj účel, ač za poněkud přemrštěnou možná cenu 39 korun. Gulášek kuchař pojal originálně po maďarsku, alespoň co se konzistence týká, to jest tak, že řídkostí a objemem omáčky hravě předčil i podávanou polévku. Maso však vykazovalo všechny běžně očekávané klady, svrchu kladla příjemný odpor vyvedená kůrčička, kdežto nitro každého kousku - a nebylo jich málo - poskytlo plný a šťavnatý prožitek, takže nakonec opanovalo i svůj vodnatý doprovod. Co se podávaného piva týká, prozatím nefunkční výčepní stolice odsuzuje milovníky chmeloviny ke krušovicím v plechu, takže až výtečná, voňavá a hustá káva z poctivého italského pressa rozptýlila obavy, že dodavatelé barového meníčka se vyučili svému řemeslu u některého z labských zdymadlářů. Ale spravedlivě: za křupavé párky, kterými jsme se ještě z bujnosti dorazili, by se naopak nemuseli stydět ani klasikové oboru ze stánků na Václaváku.
Až po notné době nám došlo, že bychom neradi přišli o moment, kdy vlak dosáhne maximální rychlosti 160 kilometrů v hodině. Jaké zklamání a údiv, když jsme se dozvěděli, že jsme nejsvižnější moment trati mezi Kralupy a Roudnicí prostáli na baru ničeho netušíce! Ještě že máme zpáteční lístek.
... a zase zpátky
Po téměř dvou hodinách v Děčíně se vracíme do „našeho“ již pendolina, odhodláni otestovat jízdu v „elitní“ I. třídě. Jako v bistru i zde leží hutný koberec, barva potahů je rudá a značné změny doznalo i uspořádání sedadel: dvě a dvě či po jednom naproti sobě s rozkládacím stolkem mezi sebou. Pro skupinku přátel vítané, ovšem co se týká pohodlí pro nohy, lze je natáhnout jen pod nohy naproti sedícího. Zásuvka u každé řady sedadel ale provokuje nikoli k odpočinku, nýbrž k práci s notebookem. Chybí ale přípojka na internet, a tak se třída prozatím jen stěží může zovat manažerskou. Polohování sedadel je tentokrát elektrické, pro odbourání jediného výraznějšího hluku - totiž hučení klimatizace (tradiční „tam, tadadadam“ kolejí v pendolinu neuslyšíte) můžete využít v opěradlech zabudované výstupy na sluchátka. V nabídce údajně můžete volit ze čtyř CD, ale tuto vymoženost jsme neozkoušeli.
Tentokrát si sto šedesátku ujít nenecháme a v prosklené kukani vlakvedoucího, která se nachází zhruba uprostřed vlaku, si objednáváme ohlášení chvíle „CH“. Když přichází, tu se pasažéři snaží pozorováním ubíhající krajiny zjistit změnu, ale upřímně řečeno, marně. Jenže onou změnou je vlastně celá cesta. Čistá sedadla, všechny toalety dostatečně prostorné a vybavené i pro vozíčkáře či matky s malými dětmi - navíc se světelnou signalizací, zda je volno či obsazeno, takže netřeba naslepo procházet celým vozem - stručně řečeno vše funkční a zachovalé. Jenže pendolino je stále ještě v testovacím provozu, kdo ví, jak bude vypadat po několika letech služby, až drážní turisty, kterých je podle milého pana průvodčího až 40 procent, vystřídají běžní cestující.
VALUE FOR MONEY 8/10
PLUS: Mimořádný prostor na nohy i pro vyšší cestující v obou třídách, perfektní chování personálu.
MINUS: Nefunkční automaty na cukrovinky a výčepní stolice.
- VÝROBCE: Alstom Ferroviaria
- TRAKCE: elektrická stejnosměrná + střídavá
- TYP VOZIDLA: sedmivozová rychlíková naklápěcí jednotka
- VÝKON: 4000 Kw
- MAXIMÁLNÍ RYCHLOST: 230 km/hod. (na trase Praha Děčín 160 km/hod.)
JÍZDNÍ ŘÁD
R 772 - R 777
10.26 Praha Masarykovo nádraží 15.38
10.52 Kralupy nad Vltavou 15.13
11.15 Roudnice nad Labem 14.48
11.28 Lovosice 14.35
11.47 Ústí nad Labem hl. n. 14.16
12.04 Děčín hl. n. 13.57
- POČET MÍST 331 míst k sezení + 2 místa pro invalidy (105 v I. třídě a 226 + 2 ve II.)
- CENA JÍZDNÉHO bežná cena Českých drah, bez příplatku
- KUCHYNĚ studená, teplá v omezené míře
- PLATEBNÍ KARTY v bistru pouze embosované, ale vyzkoušeli jsme, že opravdu funkční
Hodnocení vlaku
Atmosféra, estetika 9 bodů z 10
Pohodlí 10 bodů z 10
Dodržení jízdního řádu 10 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 14 bodů z 20
CELKEM 53 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku
Sendvič se šunkou a sýrem 44 Kč
Párky s horčicí a kečupem 35 Kč
Vepřový guláš s chlebem 79 Kč
Pizza snack 39 Kč
Horký štrúdl s jablky a ořechy 25 Kč
Výběr z nápojového lístku
Mattoni (0,5 l) 22 Kč
Pivo Krušovice (0,5 l) 29 Kč
Víno Müller Thurgau, Frankovka (0,18 l) 44 Kč
Becherovka (0,05 l) 59 Kč
Cappuccino classic 22 Kč
