Domácí zvířata
Více než dvě miliardy korun ročně utratí Češi a Moravané za veterináře podle odhadu agentury GfK. Možná že by částka nebyla až tak vysoká, kdyby veterináři neměli ze zákona povinnost prioritně používat veterinární preparáty. A ty jsou mnohonásobně dražší než humánní. Například enalapril je běžný lék na hypertenzi hodně využívaný u různých kardiologických problémů. Léčba desetikilového psa vyjde v případě veterinárního přípravku na měsíc na 600 až 800 korun, přičemž humánní lék, který obsahuje tutéž látku a její koncentraci a váží stejně, vyjde na 150 korun.
Teprve když dotyčný veterinární lék není k dispozici, mohou si zvěrolékaři pomoci přípravkem z humánní sféry.
Cenový rozptyl za jednotlivé zákroky je navíc obrovský. „Běžná“ kastrace kočky třeba v pražské Animal Clinic na Bílé hoře vyjde přibližně na tři tisíce. Naproti tomu se kočky občas v tuzemsku kastrují za méně než pětistovku. Proč?
„Pacient je uveden šetrně do narkózy, má intravenózní kanylu, je zaintubovaný, je na inhalační anestezii. Čili absolvuje klasickou operaci, to znamená na normálním aseptickém sále se vším monitoringem. Probouzí se v inkubátoru v kontrolovaných teplotách, na infuzích,“ popisuje majitel Animal Clinic Jan Hnízdo. Suma podle něj odpovídá nákladům, a to nejen co se týče materiálu, ale i práce. „Lidé si neuvědomují, že i při kastraci jsou na sále tři kvalifikovaní odborníci, a sice chirurg, anesteziolog a asistent,“ dodává doktor Hnízdo. A po operaci musejí další dvě sestry dostat sál do sterilního stavu, vyčistit všechny nástroje a znovu je zabalit. Samotný zákrok sice trvá jen dvacet minut, ale práce kolem něj další tři hodiny. Nemluvě o péči o pacienta před operací i po ní.
Naopak v případě nejlevnějšího zákroku dostane zvířecí pacient jednorázovou injekci, většinou monoanestetikum, které mu nemusí poskytnou adekvátní anestezii, a někde na vyšetřovacím stole se vyváže. Ten, kdo to provádí, si vyhrne rukávy a za diskutabilních podmínek uskuteční diskutabilní zákrok. Tomu odpovídá vysoká úmrtnost takto operovaných zvířat. Podobné úkony provádějí často absolventi hygienických fakult veterinárních škol, kteří si navzdory nedostatečnému doktorskému vzdělání a praxi kvůli stávající legislativě mohou otevřít veterinární ordinaci. Klient přitom nepozná, zda dotyčný studoval skutečnou fakultu veterinárního lékařství, anebo „pouze“ fakultu veterinární hygieny a ekologie (FVHE).
Je ovšem také třeba podotknout, že mnozí lidé z FVHE kritiku „konkurenčních“ veterinářů odmítají a prohlašují, že kvality absolventů jejich fakulty jsou velmi individuální.
Doktoři za salám Podivná dvojakost mezi tuzemskými veterináři je důsledkem minulosti. „Studijní obor,veterinární hygienik‘ vznikl za komunistické normalizace, když se různí pretendenti nově dosazovaní komunistickou stranou stávali řediteli velkých potravinářských podniků a chtěli mít nějaký akademický titul, nejlépe rovnou doktorský. Hygiena se totiž dala studovat dálkově, což u medicíny humánní a veterinární nešlo ani tehdy,“ vysvětluje prezident Komory veterinárních lékařů Ondřej Rychlík.
Dálkovým absolventům se posměšně říkalo DrZS – doktor za salám. „Předpokládal jsem, že po roce 1989 se toto studium zruší, ale nestalo se tak,“ říká Rychlík. Naopak. Z někdejší Vysoké školy veterinární vznikla Univerzita veterinárního lékařství a farmacie. Z oboru „veterinární hygiena“ se stala fakulta a ještě se přibrala fakulta farmaceutická, aby měla škola alespoň tři fakulty a mohla zůstat samostatnou univerzitou. Postupem času evaluační komise uznala FVHE za producenta veterinárních lékařů v rámci Evropské unie.
Za stávajícího systému financování českých vysokých škol se podle zasvěcených nerýsuje naděje na brzkou změnu. Systém kapitační platby státu za studenta nestimuluje kvalitu výuky obecně, natož redukci fakult. „Naopak, imbecilní systém stimulace produkce vysokoškoláků spíše nahrává trendu, že vznikne ještě nějaký další,moderní‘ studijní obor, jehož absolventi nakonec budou,léčit‘ zvířata,“ obává se prezident komory Ondřej Rychlík. Absolventi FVHE by měli být primárně zaměstnanci státu, například veterinární úředníci anebo inspektoři. Avšak s úspornými opatřeními stát zaměstnává těchto absolventů stále méně.
Držitelům čerstvých titulů MVDr. pak nezbývá než se přihlásit do Komory veterinárních lékařů.
Vedení komory se snaží s vedením FVHE spolupracovat. Jde mu především o zvýšení počtu hodin praktické výuky pro studenty této fakulty.
„Musím objektivně přiznat, že ze strany pana děkana jsou naše požadavky přijímány, respektive nejsou odmítány,“ podotýká Rychlík.
Střed má co dohánět První spolek našich zvěrolékařů vznikl na území Rakouska-Uherska v roce 1899. Nynější Komora veterinárních lékařů České republiky sdružuje povinně veterinární lékaře poskytující tento druh léčebné a preventivní činnosti v soukromém sektoru a aktuálně má 3405 členů. Kromě výrazně různé kvality veterinářů se služba v Česku potýká s neexistencí kontinuálního vzdělávání. Přitom odvětví se vyvíjí podobně rychle jako humánní medicína. V tuzemsku dnes stačí, když student dokončí školu, začne ordinovat a za celý život nemusí absolvovat žádnou vzdělávací akci. Nikdo již jeho odbornost neprověřuje. Když se chce některý veterinář vzdělávat, činí tak z osobní iniciativy a mnohdy na vlastní náklady. Na rozdíl od západních zemí, kde se sbírají body a kde existuje jednoznačně definovaný systém, kolik jich veterinář musí nasbírat, aby si svoji odbornost udržel. Stejný systém funguje třeba i na Slovensku.
Pokud dnes lidé volí větší veterinární kliniky, musejí počítat s tím, že výdaje na pacienta jsou vyšší. „Naše klientela je z větší části referenční. K nám chodí často zoufalé případy, které jinde nechtějí operovat,“ říká Hnízdo, jehož pracoviště se specializuje na ortopedii, ortopedickou chirurgii, neurologii či neurochirurgii malých zvířat. Kliniku založil v roce 2003 po studiích v Německu a po tříletém působení v jedné pražské veterinární nemocnici. Dnes zaměstnává tři další lékaře.
„Když si někdo pořizuje psa, musí uvažovat i o tom, kolik ho to bude stát. A to nejenom žrádlo, ale i veterinární služba, která je v Česku hodně vyspělá. Blíží se humánní medicíně co do pokroku, jenže i co do nákladů,“ tvrdí Hnízdo.
Zodpovědní majitelé na korunu za své domácí mazlíčky nehledí. Platí preventivní veterinární péči, v případě nutnosti složité operace, u problematických typů psího psychologa. A Češi myslí i na odchod svých mazlíčků. Zvířecí hřbitov v pražských Bohnicích s 2200 místy patří mezi evropské unikáty. Kapacita je však plně obsazena a již šest let se tam nepohřbívá.
O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz
