Vězení jako past. Tuzemské věznice jsou zatepleny hořlavým polystyrenem

Devátého dubna vyrazily dvě jednotky požárníků k pankrácké věznici, ze které stoupal dým. Ve svodce Hasičského záchranného sboru se objevilo, že jedna osoba byla usmrcena, dvanáct zraněno a evakuováno muselo být 440 vězňů. Nakonec nebyla situace tak dramatická. Jeden vězeň zemřel ještě před požárem, v nemocnici skončilo v důsledku nadýchání se kouře šest lidí a 130 vězňů se ještě v průběhu noci vrátilo do svých cel. Za pozornost na celé příhodě ovšem stojí příčina požárů.

Na dvoře vazební věznice vzplál uskladněný polystyren určený k zateplení budovy rekonstruované na ubytovnu pro vězně. Alarmující je, že na rozdíl od vyšších bytových novostaveb nebo zdravotnických a sociálních zařízení typu poliklinik, psychiatrických léčeben nebo dětských domovů u nás žádná norma nestanoví povinnost zateplovat vězeňské objekty nehořlavým minerálním vláknem, a nikoli polystyrenem. Řada evropských států nebo USA přitom takovou povinnost má. A přivítali by ji i hasiči u nás. Ti by celkem logicky rádi viděli co nejvíc objektů, natožpak věznice, zateplených minerálním vláknem, které na rozdíl od polystyrenu nepřispívá k šíření a intenzitě ohně.

Levný, zato hořlavý

Stále není vyloučeno, že polystyren uskladněný na dvorku na Pankráci blafl od nedopalku cigarety. Vězeňská služba se zatím omezila jen na to, že její zaměstnanci nepochybili. Dál drží ona i ministerstvo spravedlnosti bobříka mlčení. Proč se zatepluje pankrácká věznice hořlavou izolací, když u jiných věznic Vězeňská služba požaduje nehořlavou minerální vatu, zůstává záhadou.

„Zateplování je i uvnitř Vězeňské služby poměrně živé téma, ale ještě více citlivé. Nečekejte, že se o tom s vámi bude někdo otevřeně bavit,“ řekl týdeníku Euro expert na požární bezpečnost věznic. Ani on nemohl k tomuto tématu nikdy publikovat ani větu. A měl pravdu. Týdeníku Euro se nepodařilo z Vězeňské služby vylomit jediné slovo. K tématu se nemohli vyjádřit ani hasiči. Do požární bezpečnosti věznic totiž nemohou vůbec mluvit ani ji kontrolovat. Za katrem mohou „jen“ hasit.

Vězeňská služba podobně jako vojáci nebo BIS je vyňata z jejich „jurisdikce“. Vězeňská služba má své vlastní stavební úřady a požární techniky. Při zateplování se musí stejně jako všichni řídit obecně platnými předpisy, které stanoví přísnější požadavky pouze pro nové bytové domy vyšší než dvanáct metrů a specifické objekty zdravotnických a sociálních ústavů a zařízení, kde se shromažďuje velké množství lidí. Ty mohou být zatepleny výhradně nehořlavým izolantem třídy A1 a A2, což splní jen minerální vlna z čedičových vláken, která nepřispívá k šíření požáru. Nikdy ovšem ne polystyren. Je to s podivem, ale na věznice, kde jsou v zamřížovaných celách „shromážděny“ stovky osob omezených v pohybu, tyto obecně platné normy nemyslí.

Názor hasičů je zřejmý - v maximálně možné míře obecně preferují nehořlavé materiály. Na druhé straně ovšem stojí „ekonomika projektu“ a stavebníci, kteří upřednostňují spíše polystyren. „Izolant je věčné téma odborné veřejnosti. Dnešní polystyren už není stejný jako před dvaceti lety. Parametrů nehořlavosti minerálních vláken ale nikdy nedosáhne. Polystyren jako samotný izolant je dvakrát a až třikrát levnější než minerální vlákno a lépe se s ním pracuje. Je i mnohem lehčí - jeden metr krychlový váží zhruba dvacet kilo, vaty kolem 120 kilo,“ vysvětluje Marek Pokorný, odborný asistent na Fakultě stavební pražského ČVUT. Podle některých odborníků ovšem začíná polystyren překrytý tmavou omítkou degradovat už při slunečním záření, může se tedy stát, že se během pár let „vypaří“. Další „boj“ probíhá i mezi výrobci stavebních materiálů, kvůli desítkám miliard, které plynuly a plynout budou na zateplování z Evropské unie a emisních povolenek, a polystyrenová lobby v něm má poměrně silný hlas.

Jednou tak, podruhé onak

Ale zpět k věznicím. Kdo by čekal, že Vězeňská služba, která je z hlediska požární bezpečnosti takovým „státem ve státě“, bude mít svůj vlastní interní předpis, který bude klást - vzhledem k tomu, že vězeň za mřížemi je na tom z hlediska svobodného úniku snad ještě hůř než pacient v nemocnici - přísnější požadavky na zateplení svých objektů, hluboce se mýlí. Žádná taková směrnice neexistuje. To ale neznamená, že by se o bezpečnosti materiálů za ostnatými dráty nediskutovalo. Nicméně z neoficiálních informací vyplývá, že vytvoření interního předpisu či směrnice s požadavky na zateplování věznic, na které v minulých letech poslala stovky milionů Evropská unie, na spadnutí není. A to přesto, že vytvoření takové směrnice doporučil už v minulém roce interní audit ministerstva spravedlnosti v souvislosti s problémy zateplení věznice v Bělušicích.

Předpis měl sjednotit požadavky a vnést do nich systém. V tuto chvíli totiž u některých věznic investor přímo vyžaduje nehořlavou vatu, jinde se spokojí s polystyrenem. Jak si vybírá věznice, kde se zatepluje bezpečnějším materiálem, není vůbec jasné. Například v Příbrami, kde zatepluje za 90 milionů korun, nebo v Bělušicích s rozpočtem 23 milionů korun byl v zadávací dokumentaci požadavek na zateplení třídy nehořlavosti A2, kterou polystyren nikdy nesplní. A právě v Bělušicích došlo jednoznačně k pochybení, navíc dost kurióznímu.

Vata na polyš

Když kontrolorka najatá bývalou ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou začala vrtat sondy do zateplení jedné z 11 rekonstruovaných budov zařízení pro pět stovek vězňů na Mostecku, dost se podivila. Pod omítkou objevila vrstvu minerálních vláken, jak vyžadovala zadávací dokumentace, ale pod ní následně vykoukl polystyren. Vata byla navíc ukotvena do něj, takže kdyby začal polystyren prohořívat, na prchající vězně spadne i těžká vata s omítkou, zní dramatický scénář.

Kromě problémů s tím, že vysoutěžený hlavní dodavatel přenechal zakázku úplně jiné firmě, které navíc neplatil, bylo na průšvih zaděláno. Na zateplení věznice totiž putovala 15milionová evropská dotace, která byla nesplněním zadání ohrožena. A následně i Centrum stavebního inženýrství jako certifikační orgán potvrdilo, že takové složení zateplení nikdy nedosáhne projektovou dokumentací požadované třídy nehořlavosti A2, na kterou byla udělena dotace. Výsledek auditu tedy zněl: zateplení se musí komplet strhnout a udělat znovu. To by znamenalo, že vznikne škoda a zároveň bude nutné život ve věznici přeorganizovat. Mluvilo se dokonce o stěhování. Noviny přinesly titulky: Hledá se domov pro pět stovek muklů. A skandál byl na světě.

Jak se z celého problému podařilo Vězeňské službě vybruslit, není jasné. I tyto dotazy zůstaly bez odpovědi. Ještě na přelomu roku služba prostřednictvím tiskové mluvčí vzkázala, že stěhování nebude a zateplení se podaří opravit. Jak, když to podle expertů není možné? To je prý tajné.

Čtěte také:

Věznice ruské a české

Na kopečku stojí stará věznice