E l e k t r o m e c h a n i k a
Vibrátor je historicky pátým domácím přístrojem, který byl elektrifikován. Zařadil se hned za šicí stroj, fén, varnou konvici a toastovač. O celé desetiletí pak předběhl vysavač a žehličku. První elektrifikovaný vibrátor byl vyroben počátkem 80. let minulého století.
Všechny tyto informace pocházejí z knihy Technologie orgasmu: „hysterie , vibrátor a sexuální uspokojení ženy, kterou v uplynulých dnech vydalo ve Spojených státech nakladatelství Johns Hopkins Press. Autorka Rachel Mainesová tu popisuje historii vibrátoru jako medicínského nástroje. Obsáhlou recenzi této knihy přinesl koncem února americký deník The New York Times.
„Elektřina dala ženě pohodlí, velkou úlevu v jejím otrockém životě, začíná svůj článek Natalie Angierová. Podle jejího mínění patří mezi jeden z největších darů elektrifikace elektromechanický vibrátor. V análech viktoriánské medicíny je vibrátor popisován jako „Goetzeho zařízení na vytváření ďolíků a „Merrellův posilovač nálady, stimulátor jater a čistič krve . Uvedení elektromechanického vibrátoru pak bylo počátkem osmdesátých let devatenáctého století skutečnou medicínskou událostí - přístroj pracoval bezpečně, spolehlivě a navíc opakovaně.
Mainesová ve své knize (podle tvrzení The New York Times podložené velmi dob-rými historickými zdroji) tvrdí, že vibrátor byl vyvinut, aby zautomatizoval úkon, který lékaři do té doby prováděli na svých pacientkách vlastníma rukama. Aby jim pomohli od tělesného, emocionálního nebo sexuálního napětí, prováděli jim pánevní masáž, která vyústila v orgasmus.
Lékaři tento úkon považovali za naprostou rutinu, která pro ně - podle tvrzení autorky článku v The New York Times - byla asi tak vzrušující, jako dokumenty vyšetřovatele Kennetha Starra k případu Billa Clintona a Moniky Lewinské. „Většina z nich to dělala, protože cítili, že je to jejich povinnost. Nebylo v tom nic sexuálního, řekla Mainesová americkému listu.
Nástup vibrátoru přinesl zvrat. S jeho pomocí bylo možné úkon provádět jednoduše, rychle a čistě. Navíc během pouhých několika málo minut. Ruční masáž vrcholící orgasmem přitom trvala až hodinu. Vibrátor přinesl úlevu všem ženám, které trpěly poruchami obecně považovanými za projev „hysterie , nebo jim alespoň poskytl potěšení vracející těmto pacientkám kontrolu nad vlastním jednáním.
„Jsem si naprosto jistá, že se ženy po použití vibrátoru cítily mnohem lépe. Určitě se jim lépe spalo a více se usmívaly, uvedla doktorka Mainesová v rozhovoru pro The New York Times a dodala, že hysterie v tehdejším výkladu byla považována za nevyléčitelné a chronické onemocnění. „Pacientka musela chodit pravidelně k lékaři. Samozřejmě nezemřela a stala se dojnou krávou na peníze, vysvětluje Mainesová.
V současnosti je jen velice obtížné najít lékaře, který by svým pacientkám poskytoval to, co Rachel Mainesová nazývá „pravidelnou vulvární masáží ruční, či elektromechanickou. Manuál pro lékaře vydaný v roce 1899 společností Merck však ještě uvádí masáž jako prostředek léčby hysterie (stejně jako doporučuje kyselinu sírovou proti projevům nymfomanie). O čtyři roky později pak v komentáři o hysterických pacientkách lékař Samuel Howard Monell napsal, že „pánevní masáž má své zastánce, kteří hlásí vynikající výsledky . Zároveň ovšem uvedl, že některým lékařům dělá problémy používat při této formě léčby „vlastní prsty , přičemž přivítal zásadní změnu způsobenou nástupem elektromechanického vibrátoru. Ten označil za dar z nebes. „Speciální přístroje (eufemismem popsaný vibrátor - pozn. redakce) mají své praktické uplatnění při činnostech, které byly doposud prováděny nepraktickým způsobem, zhodnotil přínos vibrátoru Monell.
Není proto žádným překvapením, že na přelomu století - zhruba po dvaceti letech od podání patentu doktorem Josephem Mortimerem Granvillem - už byly lékařům k dispozici asi dva tucty různých druhů vibrátoru. V nabídce bylo možné najít hudební vibrátory, vibrující vidličky, vibrátory zavěšené na stropě, podlahové modely na kolečkách i přenosná zařízení, která se vešla do dlaně.
Napájeny byly elektrickým proudem, bateriemi, pedálem, vodní turbínou, plynovým motorem či tlakem vzduchu. Dosahovaly přitom rychlosti od jednoho tisíce do sedmi tisíc kmitů za minutu. Zajímavé bylo i cenové rozpětí. Nejlevnější kousek se dal pořídit za patnáct dolarů. Naopak nejdražší - Rachel Mainesovou označovaný za cadillac mezi vibrátory - stál v roce 1904 dvě stě dolarů včetně poplatků za dopravu. New York Times tento vibrátor popisují následovně: Připomíná spíše londýnský Tower než v současnosti běžné prodávané plastové vibrátory v růžové barvě.
Lékaři ovšem vibrátory používali i k jiným než orgastickým účelům. Léčili s ním zácpu, záněty kloubů, či ochablost svalů. Hlavní komerční přínos ovšem výrobcům vibrátorů přineslo jejich využití při léčení „ženských neduhů , jak je nazývají dobové katalogy a lékařské učebnice. V textu z roku 1883, který je nazván Zdraví pro ženy, je vibrátor doporučen při léčbě „překrvení pánve nebo překrvení pohlavních orgánů. Elektromechanické vibrátory byly také nabízeny přímo ženám jako domácí spotřebiče. V souvislosti se skutečností, že vibrátor byl pátým elektrifikovaným domácím přístrojem, Mainesová uvádí, že „to zřejmě reflektuje priority tehdejších zákazníků .
V reklamních textech publikovaných v tehdejších renomovaných časopisech pak byly vibrátory nabízeny jako „zařízení, které každá žena ocení , přičemž bylo slibováno, že zákaznici „zcela prostoupí (…) všechna radost mládí .
V té době ještě neměly vibrátory tvar ztopořeného penisu. Důvod byl jednoduchý: byly určeny výhradně k vnějšímu použití.
Rachel Mainesová šéfuje společnosti Maines ans Associates, která nabízí služby spojené s archivnictvím a vedením katalogů. Na historické vibrátory poprvé narazila v době, kdy připravovala práci na téma historie háčkování. Když listovala časopisem o háčkování z roku 1906, ke svému překvapení objevila reklamu na vibrátory. Když se navíc přesvědčila, že zatím neexistuje žádná historická práce na téma vibrátory a technologie orgasmu, rozhodla se ji napsat.
Ve své knize Mainesová tvrdí, že historicky ženy trpí nedostatečným sexuálním uspokojením, a proto vždy potřebovaly něčí pomoc při dosahování orgasmu, pokud ho nezažívaly v ložnici. Vědecké výzkumy podle Mainesové dokazují, že při souloži dosahuje orgasmu pouhá třetina žen. Mnoho žen proto prožívá svůj život v „orgastickém deficitu , aniž by si to nutně uvědomovaly. Mainesová v této souvislosti zmiňuje i negativní vliv náboženských předsudků ohledně pohlavního sebeukájení. „S dosahováním orgasmu tak začali ženám pomáhat lékaři, protože nikdo jiný se tohoto úkolu nechtěl chopit, vysvětluje Mai-nesová v rozhovoru pro The New York Times.
Navzdory skutečnosti, že článek o vibrátorech publikoval nejvlivnější americký deník, je tento „domácí spotřebič stále zákonem zakázáno prodávat ve státech Alabama, Georgia a Texas.
