Václav Klaus chce vést svou válku s Lisabonskou smlouvou až do konce. Jeho oddalování podpisu a výroky kolem toho pronesené však vykazují jasný posun.
Od polohy, v níž novou podobu Unie radikálně odmítal, se posunul do polohy, kdy se podle svých slov stará, aby se mezi dopady, jimž se Česko nevyhne, nezahrnovalo alespoň zpochybnění majetkových poměrů vzniklých po druhé světové válce.
Výjimka jako husarský kousek
Můžeme spekulovat, zda je to jen záminka, nicméně popravdě řečeno vymožení výjimky z uplatňování Charty základních práv EU by bylo husarským kouskem, o který se ve skutečnosti měla včas postarat česká vláda. Když tu výjimku mají Velká Británie a Polsko, tak naše důvody jsou přinejmenším stejně závažné. Přes hluk, který se kolem Klausova zdráhání rozléhá po celé Evropě, se ale zdá zřejmé, že prezident smlouvu nakonec podepíše. To ovšem neznamená, že argumenty odpůrců této podoby evropské integraci ztrácejí opodstatnění. Lisabonská smlouva znamená skutečné nakročení k federalizaci Evropy, ovšem s velmi různou vahou hlasů voličů. Zatímco vliv německých, francouzských a španělských voličů na to, jaká pravidla a zákony budou platit i pro české občany, bude poměrně značný, vliv voličů českých na stejné záležitosti se podstatně sníží.
Posílí extremisté?
Evropské elity, mezi něž se nyní s chutí řadí i někteří přední čeští politici, evidentně podceňují růst deficitu demokracie ve správě věcí veřejných v rámci EU. Na velmi opatrné zvýšení vlivu Evropského parlamentu na vznik nových evropských směrnic se nelze odvolávat, protože hlasy v tomto parlamentu jsou rozděleny podle nového klíče odrážejícího počet obyvatel členských zemí, a na nic, jako byla Sněmovna národů v našem bývalém Federálním shromáždění, nikdo v klíčových zemích EU ani nepomyslí.
Důsledkem bude velmi pravděpodobně nárůst nedůvěry k EU v řadě evropských zemí a posilování nacionalistických a extremistických stran v národních volbách. A mohou se probudit staré spory, obdobně jako v případě Maďarska a Slovenska. To vše může mít vliv i na obchodní vztahy. Lisabonská smlouva tak povede dlouhodobě spíše k dezintegraci než integraci Evropy. A Václav Klaus pak bude moci říkat: „Vidíte, já vám to říkal“. Už se na to těší a stará se, aby na to, že to říkal, opravdu nikdo nezapomněl.
