Snad každá rozprava v britském parlamentu má daleko do malomyslnosti jednání jeho ubohého českého příbuzného.
Při jedné obzvlášť pamětihodné ve Sněmovně lordů se jistá 89letá distingovaná dáma stala miláčkem YouTube, když lehce impertinentní poznámku jednoho ze svých kolegů ocenila „viktorkou“. Ne tou, kterou známe třeba od Václava Havla, ale tou obrácenou dlaní dovnitř, která je britskou esencí dlouhého nosu a vztyčeného prostředníku.
Názornější vyjádření povahy a životního postoje baronky z Trumpingtonu (23. října 1922 - 26. listopadu 2018) bychom asi těžko hledali.
Jean Alys Barkerová, baronka z Trumpingtonu se narodila do skutečně dobré společnosti. Její matka byla dědičkou chicagské továrny na výrobu barev, otec sloužil v britské indické armádě a dotáhl to na pobočníka indického místokrále. K rodinným známým se řadil například princ z Walesu ajeho budoucí manželka Wallis Simpsonová. Krach na newyorské burze v roce 1929 ovšem rodinu téměř o všechno připravil.
Ale zase tak zle nebylo. „Být chudý pro matku znamenalo, že jsme do Ritzu jezdili autobusem,“ glosovala to baronka.
Následovala internátní škola, kde ovšem nijak neexcelovala, nesložila ani závěrečné zkoušky, zato se naučila běhat za kluky a kouřit. I tak z ní však v patnácti vyšla s plynulou znalostí francouzštiny, italštiny a němčiny. První rok druhé světové války strávila pomáháním na statku, který patřil rodinnému příteli, expremiérovi Davidu Lloydu-Georgeovi. K lepšímu se její život obrátil až v osmnácti, když jiného rodinného přítele napadlo, jak by se daly zužitkovat její jazykové schopnosti - nastoupila do supertajného zařízení námořní rozvědky v Bletchley Parku, kde se dešifrovaly kódy nacistických ponorek. Přes týden přepisovala depeše a o víkendu řádila po klubech a barech bombardovaného Londýna.
Po válce, úplně bez peněz, odjela do Ameriky. Tam se dávno před Paris Hiltonovou stala profesionální celebritou a proslula zejména tančením na stole. Z tohoto života ji vytrhlo seznámení s akademikem Alanem Barkerem.
Z hvězdy newyorských večírků se v roce 1953 stala usedlá manželka provinčního učitele. S tou usedlostí to ale Jean Alys nepřeháněla ani v Cambridgi: kouřila doutníky, pila a skákala oblečená do bazénu. Manželovi studenti ji milovali. On občas méně.
V 60. letech se v Cambridgi dala na politiku, nejprve jako radní, poté byla starostkou. Několikrát neúspěšně kandidovala do Dolní sněmovny a nakonec ji konzervativci jmenovali do Sněmovny lordů. Byla jednou z mála žen, která se snesla s Margaret Thatcherovou. Sama ty dobré vztahy vysvětlovala tak, že se jí nebála odporovat. Každopádně se stala ministryní v její vládě. Až do loňského roku se aktivně zapojovala do jednání Sněmovny lordů. •
O autorovi| Martin Kebrdle, spolupracovník redakce