VIKTOROVY ROHLÍKY

Dosud utajovaná cesta českých peněz do zahraničí

ROZVEDENÝ A OŠKUBANÝ. Tak se nyní snaží vypadat před světem Viktor Kožený, alespoň podle toho, co sám řekl Sunday Times. Není to poprvé, co se kontroverzní finančník pokouší vybudovat překvapivou image na nepřesvědčivých základech. Kam se tedy podělo jmění za desítky miliard? Opíjení rohlíkem je metoda, které Kožený použil vícekrát; ukazuje se, že i při transakcích, kterými odtekl harvardský majetek z České republiky. Týdeník EURO získal dosud utajované informace, jakým způsobem se Koženému podařilo pohádkové jmění z kuponové privatizace dostat do zahraničí. Lidé ze skupiny harvardských společností provedli operace, které mohou být zřejmě posouzeny jako závažné hospodářské trestné činy. Podíly v českých podnicích totiž „putovaly na Kypr ještě dříve, než o tom kdo tušil. Případem se zabývá zvláštní odbor Úřadu pro vyšetřování. Český stát během těchto transakcí kromě ztrát samotných domácích akcionářů mohl přijít o miliardy korun na nezaplacených daních. Rozhodit sítě. Těžko říci, zda kolosální finanční machinaci měl Viktor Kožený v hlavě už když se po roce 1990 vrátil z Ameriky, anebo vznikla jako výslednice okolností. Jeho harvardská skupina k nim však spěla krok za krokem. „První místo v Čechách Viktor Kožený získal ve společnosti Mikrochem, kde působil jen krátkou chvíli, uvedl zdroj týdeníku EURO, který mu po příjezdu do Prahy z Londýna pomáhal založit novou firmu Harvard Capital & Consulting. Kromě „amerického vystupování a znalosti západního podnikatelského prostředí neměl Kožený žádnou kvalifikaci. Doložit mohl jen absolvování večerní školy Harvard Extension School, která nemá s výjimkou sídla s Harvardskou univerzitou nic společného. Během působení v Mikrochemu se ovšem jako poradce seznámil s řadou tehdy významných lidí. Byl mezi nimi Milan Pávek, který spolu s Miloslavem Bukoveckým vlastnil vydavatelství Galaxie. Společnost, jež například vydala známé dílo Miroslava Švandrlíka Černí baroni, byla pro Koženého bránou k dalším lidem, z nichž se brzy stali jeho blízcí spolupracovníci. Již tehdy byl také zkontaktován vysokým úředníkem z ministerstva vnitra Borisem Vostrým, pracovníkem právního oddělení Gus–táva Husáka Ivanem Králíkem, Lubomírem Pužejem, Jurajem Širokým, Františkem Marešem a budoucí manželkou Luďkou Černou. Ti později tvořili velmi těsný tým s pravomocemi zásadně ovlivňovat personální politiku a strategii skupiny. Fáze přípravná. Koncem roku 1990 založil podnikatel, který si později od prestižního magazínu Fortune vysloužil přezdívku „pirát z Prahy , Harvardský dividendový investiční fond. Po šesti letech se z něj stal i v současnosti existující Harvardský průmyslový holding (HPH). V říjnu 1990 Kožený rozjel i společnost známou z „populárních televizních reklam Harvard Capital & Consulting. Tato firma s cílem získat od lidí co nejvíce kuponových knížek a ty později vyměnit za podíly v domácích postkomunistických podnicích založila několik investičních fondů, jež byly časem přetransformovány na pět firem (Harvardská diamantová společnost, Harvardská contrariánská společnost, Harvardský spolek menších společností, Harvardská arbitrážní společnost, Harvardská finanční společnost). Silnou mediální kampaní se Koženému podařilo přesvědčit velkou část obyvatel, aby mu své kupony svěřili. Člen představenstva Harvardského průmyslového holdingu Michal Pacovský odhaduje, že jen v první vlně Harvard dostal asi třetinu všech knížek. Během kuponové privatizace byly na investiční fondy Viktora Koženého převedeny podniky z Fondu národního majetku v účetní hodnotě 39,2 miliardy korun. Všechno stále probíhalo na první pohled bez výraznějších problémů nebo spekulací. Jen vedle zmíněných podniků začala vznikat síť společností v České republice a na Kypru, ve kterých působili lidé blízcí Harvardu. Struktura například zahrnovala Harvard Group, Harvardskou burzovní společnost, Harvard Credit Management, Harvard Asset Management, Harvard Consulting & Corporate Finance, Harvard Intermediate Force či First American. Viděl do karet. Původní Harvardský dividendový investiční fond se v dubnu 1996 – těsně před novelou zákona o investičních společnostech – přeměnil na Harvardský průmyslový holding. Zároveň se ve velmi krátké době HPH sloučil se zmiňovanou pěticí harvardských firem, které byly přímými potomky kuponové privatizace. Včasnou transformací se tyto společnosti vymkly kontrole státu. „Fondy se vyhnuly státní kontrole tím, že byly ještě před novelou zákona přetransformovány na klasické akciové společnosti, takže stát na to neměl žádný vliv, říká současný likvidátor HPH Zdeněk Častorál. Také načasování slučovacího aktu bylo jedním z klíčových kroků transakce. Po novele Obchodního zákoníku, která vešla v platnost 1. 7. 1996, se už totiž stalo povinností při každém sloučení posuzovat majetek slučujících se firem. Museli jej ocenit nezávisle dva znalci. „To se nestalo. Slučovaly se deset dní před platností novely, poznamenává Častorál. A to byl začátek všech problémů asi 250 tisíců lidí, kteří se během několika měsíců stali z důvěřivých investorů akcionáři nástupnické firmy. Nyní jsou Koženého „věřiteli . Co se odehrálo v HPH dále? Michal Pacovský říká: „Harvardský průmyslový holding veškerý majetek, který byl v té době tvořen portfoliem akcií českých firem, vložil do základního jmění kyperské firmy Daventree. Tak se stal zhruba sedmdesátiprocentním vlastníkem Daventree. Daventree pak podle Pacovského koupil Viktor Kožený, když za ni zaplatil směnkami v hodnotě 10,5 miliardy korun. „Touto transakcí se povedlo snížit majetek na polovinu, z dvaceti na deset miliard korun, komentuje Častorál. Tajemné dluhové cenné papíry, o jejichž samotné existenci se šíří pochybnosti, přijal tehdejší i současný předseda představenstva HPH a blízký spolupracovník „piráta z Prahy Boris Vostrý. „Mohl za to zaplatit jen někdo, kdo viděl do karet. Kožený za to právě proto zaplatil, podotýká Pacovský. Tak zní obecně prezentovaná verze přesunu majetku. Ten ale podle informací týdeníku EURO probíhal jinak. Utajená transakce. Nynější likvidátor Harvardského průmyslového holdingu Zdeněk Častorál tvrdí: „Akcie českých podniků Harvard (HPH – poznámka redakce) v žádném případě neprodával přímo do Daventree. Hodnotné finanční portfolio bylo deset dní před slučovacími valnými hromadami prodáno dvěma kyperským firmám Stratton Investments a Husky Trading, a to operací v hodnotě osmi miliard korun. Pokud z tohoto úplatného převodu nebyla zaplacena daň, může jít o daňový únik značného rozsahu. „Tato transakce byla přísně utajena, dodal s poznámkou, že pokud by byla akcionářům známa, zřejmě by sloučení HPH na valné hromadě neodhlasovali. „Akcionáři nevěděli, že tam nejsou žádné akcie českých podniků, že byly prodány. Jestliže vyprodám celou společnost, musí k tomu dát podle Obchodního zákoníku souhlas valná hromada. Zákony byly porušovány závažným způsobem v celé historii Harvardu, soudí Častorál. „Jde o jednu z nejcitlivějších informací, které v celé kauze máme. Je na ní založeno naše vyšetřování, reagoval nadporučík Václav Láska z odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti z Úřadu pro vyšetřování. „Tato informace je známá, máme již řadu důkazů. Do jednoho nebo dvou měsíců budeme moci podniknout další kroky, sdělil týdeníku EURO Láska a doplnil, že může jít o trestné činy podvodu nebo zpronevěry či porušování povinnosti při správě cizího majetku. Podobný osud prý potkal i Sklo Union, jenž byl během fúze do HPH také zahrnut. Cenné papíry českých společností se tak z rukou domácích akcionářů HPH přesunuly do zahraničních firem. „Stratton a Husky je potom posunuly do Daventree a staly se akcionáři Daventree, říká Častorál. Ve finále ale nezůstaly v HPH ani peníze z transakce – i ty se naopak podařilo získat firmám blízkým Viktoru Koženému. Pomocí následných operací se je skupině podařilo podle současného likvidátora odčerpat a zároveň v HPH získat majoritu pomocí šestnácti dalších kyperských společností, jež v HPH dnes disponují 53procentním podílem. „Daventree emitovala čtyři sta milionů akcií a vložila je do HPH. Takže v Daventree jsou cenné papíry českých společností a zřejmě i peníze, uvedl Častorál. Kamufláž. Nakonec se uskutečnil tendr na prodej veškerého majetku HPH, tedy Daventree. „Do obchodní soutěže se přihlásila firma Viktora Koženého HCMW (Harvard Capital Management Worldwide – poznámka redakce) a ještě jedna zahraniční společnost. Více nabídek nepřišlo, nejvyšší dala HCMW, sdělil Pacovský. Na následující žádosti týdeníku EURO o poskytnutí podrobnějších informací již nereagoval. Tendr ale měl „velmi zajímavé podmínky. Zájemce o koupi musel složit akceptovanou jistinu ve výši 500 milionů korun ve prospěch HPH pouze při osobní návštěvě ve společnosti k rukám Borise Vostrého. HCMW pak operaci „dokončila platbou prostřednictvím již zmiňovaných dvou směnek v hodnotě 10,5 miliardy korun, které byly splatné koncem roku 1999. Protože však Viktor Kožený nesplnil své závazky, skončil Harvardský průmyslový holding v likvidaci. Na základě žalob akcionářů soud odvolal z funkce likvidátora Borise Vostrého a jmenoval jím Zdeňka Častorála i přes opakovaná odvolání členů vedení HPH. Představenstvo firmy, dosud v čele s Borisem Vostrým, ovšem svolalo mimořádnou valnou hromadu, kde bylo odhlasováno vystoupení z likvidace. „Společnost není v likvidaci, nemůže mít likvidátora, argumentuje Pacovský. „To hodnotím jako vrchol demagogie, reaguje Častorál. „Pan Pacovský je právník. Říká to záměrně, aby mátl situaci. Zákon neumožňuje, aby valná hromada přehlasovala rozhodnutí soudu. O tom musí rozhodnout soud. Na rozdíl od Častorála a lidí z Ochranného sdružení malých akcionářů (OSMA) Michal Pacovský a Boris Vostrý tvrdí, že jediná cesta, jak dostat k českým akcionářům peníze zpět, je pokračování podnikání v Ázerbájdžánu. Tam Viktor Kožený investoval do obdoby české kuponové privatizace. Akce v bývalé sovětské republice má ale zatím nulový výsledek. Navíc ázerbájdžánská vláda odmítá prodat nejcennější ropné koncerny právě touto cestou. Na vouchery, kupony, tak zřejmě připadne jen zbytek „vyspělého průmyslu v zemi. K uspokojení věřitelských nároků českých akcionářů má podle šéfů HPH dojít i prostřednictvím realizované investice v Rusku ve výši zhruba šesti miliard korun (EURO 26/2001). Boris Vostrý minulý týden tvrdil, že podrobnosti o tom, jak se peníze k akcionářům dostanou, sdělí na srpnové valné hromadě Harvardského průmyslového holdingu. Zatím jde však jen o sliby.