VÍM, ALE NEPOVÍM

K a p i t á l o v ý     t r h

Plná jedna třetina z více než dvou tisíce podniků, se kterými se obchoduje na burze a o kterých k tomu od nich potřebují investoři informace, si z jejich sdělováním veřejnosti nedělá vůbec žádnou hlavu. Komise pro cenné papíry se tomu rozhodla udělat přítrž.

Komise sice nechce sez-nam těchto hříšníků sdělit, ale jedno je jisté: z 2111 veřejně obchodovatelných akcií nesplnilo za rok 1997 a první pololetí 1998 svou informační povinnost 800 emitentů. Komise se proto rozhodla, že si na takové ptáčky, které jí údaje nedodali, posvítí. Hodlá je tvrdě pokutovat až do výše sto milionů korun, nebo jim dokonce v případě recidivy zakázat obchody s jejich akciemi.

Problém zveřejňování, či spíše nezveřejňování výsledků se táhne již po celou dobu fungování českého kapitálového trhu a potýkal se s ním již tehdejší státní dozor a poté Úřad pro cenné papíry. Ten si však se sankcemi hlavu příliš nelámal, tak uvidíme, zda to komise se svými přísnými tresty myslí skutečně. Ta totiž tvrdí, že neplnění informačních povinností je trestuhodným porušováním zákona a jednou z hlavních příčin neprůhlednosti tuzemského trhu s cennými papíry.

Pachatel neznámý

Komise sice nemá podle mluvčí Šárky Samkové přesný seznam provinilců k dispozici, a i kdyby měla, nehodlá ho stejně příliš publikovat. Firmy, které nesplnily, co mají, se však dají s menší odchylkou vytipovat z údajů společnosti Czech Rating Agency. Ta se sběrem informací o podnicích a jejich vyhodnocováním spolu s burzovní společností ČEKIA zabývá na tuzemském trhu především. Podle jejich údajů jim do dnešní doby nedodala údaje o svém hospodaření za rok 1997 právě zmiňovaná zhruba omistovka podniků.

Mezi nimi například taková známá jména jako Tatra, Pivovar Velké Popovice, Michelské pekárny, Chirana Praha, Jihočeské pivovary, hotely Forum, Palace a Panorama, Bankovní holding a další. Mnohé z nich již do současné doby mohly údaje doplnit a polepšit se. Nebo nikoliv a pak bude zajímavé sledovat, zda bude mít komise skutečně odvahu jim udělit vysokou pokutu, či je dokonce vyloučit z trhu.

Burza v klidu

Informační povinnost je upravena zákonem o cenných papírech. Ten říká, že do tří měsíců po uplynutí roku musí emitenti zveřejnit zprávu o výsledcích svého hospodaření a o své finanční situaci a zaslat je komisi. Rovněž musí uvést nejdéle do měsíce zprávu za první pololetí v rozsahu výsledovky a rozvahy.

Hříšníci, kteří toto nerespektují, se většinou rekrutují z řad malých společností (takových gigantů, jako jsou například Telecom či ČEZ, o které je mezi investory největší zájem, se to příliš netýká).

Pražská burza, která již v loňském roce mnoho neobchodovaných „špuntů ze svého trhu vyřadila, proto s vymáháním údajů u ní obchodovaných firem problémy nemá. Na burze totiž zůstávají jen ti nejlepší, kteří o sobě informovat chtějí a považují to pro rozvoj firmy za nutné ve vlastním zájmu. I když je veřejným tajemstvím, že poněkud na štíru s dodáváním informací je například plzeňská Škodovka. Jinak kromě tří desítek udělených výtek, což je nejmírnější postih, podle mluvčí burzy Ivy Sedlákové vážné problémy na burze s informacemi nejsou. Nejtvrdším opatřením je nyní vyloučení. K tomu však zatím burza ještě nikdy nepřikročila.

Nemám zájem

Burza sice větší problémy nezaznamenává, i tak je však na jejím takzvaném volném trhu, kde jsou podmínky pro infor- mování na rozdíl od prestižních hlavního a vedlejšího trhu poněkud benevolentní, stále kolem 200 akcií. Mezi nimi takoví giganti, jako například Tabák či OKD.

Co vůbec vede takové firmy k tomu, že o sobě nechtějí informovat? Podle Zbyňka Matouška z brokerské firmy Prague Securities mají tyto podniky například velké majoritní vlastníky, kteří nepovažují financování přes kapitálový trh pro firmu za efektivní a žádnou publicitu o sobě nepotřebují. To je třeba případ papírenského mamuta Sepap, který dokonce kvůli tomu nedávno zrušil obchodovatelnost akcií a stáhnul je z veřejných trhů burzy a RM-Systému. Podobných, většinou drobných firem je na trhu více než dost a rušení obchodovatelnosti jejich akcií je nyní na denním pořádku. Odborníci s tím souhlasí. „Když pomocí trhu nechtějí získávat kapitál a nechtějí o sobě informovat, ať burzu opustí, říkají. Musí však od ostatních akcionářů jejich akcie férově vykoupit.

Důvody nezájmu o publicitu jsou však mnohdy daleko prozaičtější. „Naši největší konkurenti, kteří na českém trhu působí, jsou společnostmi s ručením omezeným a nemusí o sobě v podstatě informovat. My jsme společností akciovou a proto nechceme konkurenci dávat jako komparativní výhodu nějaké informace. Proto jsme na volném trhu burzy, kde nejsou požadavky na zveřejňování údajů tak velké, vysvětluje mluvčí společnosti Tabák Pavel Zuna.

Skoupé holdingy

Na slovo skoupé jsou i takzvané investiční holdingy, nyní již normální akciové společnosti přeměněné z bývalých investičních fondů. Nemuset dát o sobě moc vědět byl nakonec jeden z hlavních důvodů, proč se tenkrát vymanily fondy ze sítí státního dozoru. Tím pádem přišli jejich akcionáři například o zveřejňování nejdůležitější informace, totiž čisté hodnoty majetku fondu, která na ně připadá.

Miroslav Zámečník z firmy Arthur D. Little, nedávný několikaletý zástupce ČR ve Světové bance, který se touto problematikou dlouhou dobu zabýval, je pro to, aby na holdingy spadaly stejné informační povinnosti jako na klasické fondy. Pro zavedení dohledu komise pro cenné papíry na tyto přeměněné fondy je rovněž Ochranné sdružení malých akcionářů OSMA.

Na druhou stranu u renomovaných fondů, především velkých bankovních správců se zveřejňováním dat podle zákona - hlavně čistých obchodních jmění a portfolií fondů - větší problémy nejsou. S těmi ostatními, kteří tak hovorní nejsou, hodlá komise zahajovat správní řízení. Jedná se většinou opět o malé nečitelné fondy.

Nejsou tresty

Komise pro cenné papíry hodlá sice, jak už bylo řečeno, přitvrdit, odborníci se přesto shodují, že zatím stále chybí to podstatné - sankce za nezveřejnění dat. Například v loňském roce kvůli tomu vybral tehdejší státní dozor jen směšné necelé čtyři miliony korun. Není proto divu, že si společnosti s dodáváním informací hlavu nedělají. Vědí totiž, že jim to zatím bez větších problémů procházelo.

Naopak například v sousedním Polsku či Maďarsku za neplnění následují tvrdé finanční tresty, o Spojených státech ani nemluvě.

Zámečník se kloní nejen k postihům pro podniky samotné, ale i k finančním trestům pro auditory, kteří informace firem zpracovávají. Platit by měly rovněž v případě provinění i jednotliví konkrétní zástupci statutárních orgánů.

Nejde však jen o včasné dodání dat, ale i o jejich kvalitu. Údaje od firem jsou často kromě toho, že jsou staré i značně neúplné. Kontrola kvality informace není však ani tak úkol pro komisi, jako pro trh samotný. Především investoři musí zhodnotit, zda je informace pravdivá a stojí jim za to, když ne poohlídnou se po jiném titulu.

Kam si dojít?

Ke klíčovým informacím o domácích podnicích se dostanou zatím jen ti, kdo mají dostatek peněz. Pro velké investory, většinou napojené na známé brokerské firmy či renomované informační agentury typu Reuters či Bloomberg, není problém si potřebná data o rozhodujících firmách opatřit, musí však za to tvrdě zaplatit.

To si nemohou drobní investoři příliš dovolit a shánějí informace dosti těžko. Mohou si například zajít do Informačního střediska SCP. Data tam jsou však často neúplná a hlavně dosti stará. Lepší je třeba situace v informačním centru pražské burzy, které využívá databázi její burzovní společnosti ČEKIA, kde například její produkt Ariadna monitorující hospodářskou situaci firem a vůbec vše potřebné o cenném papíru, včetně personálních vztahů, patří na našem trhu k tomu nejlepšímu.

Nejlevnějším, ale zdlouhavým zdrojem však pro méně sofistikované investory proto stále zůstává zřejmě tisk nebo internet. Při americké Komisi pro cenné papíry třeba existuje veřejná knihovna, kde jsou všechny potřebné informace pro investory zdarma a hlavně na jednom místě.

Odborníci se proto kloní k tomu, aby se i v Čechách informace koncentrovaly na jednom místě - a to na pražské Komisi pro cenné papíry. Ta by mohla být propojena s různými databázemi, ze kterých by informace přebírala. Například data o fondech z Unie investičních společností. Je to však podmíněno ochotou všech subjektů a vytvoření takového systému by rovněž nebylo zadarmo. Tuzemská komise má také nyní zamotanou hlavu z úplně jiných věcí, jako je přezkoumávání licencí účastníkům trhu, a vybudování kvalitního, jednoduchého a snadno přístupného informačního systému pro všechny bude ještě určitě nějakou dobu trvat.

Informací, pomineme-li zmiňované hříšníky, není na trhu až tak úplně málo, jsou však roztroušeny na mnoha místech a často obtížně dostupné. Přitom dobrá informace o emitentovi je stejně důležitá pojistka proti vykrádání cizího majetku jako všechny regulační pravidla dohromady.