JAROSLAV SPRINGER: Vinařství Springer patří k těm, která vsadila na vysoce kvalitní víno. V současnosti má zhruba 20 hektarů vinic a další najímá. Jaroslav Springer se chystá i na výsadbu experimentální vinice.
JAROSLAV SPRINGER: Vinařství Springer patří k těm, která vsadila na vysoce kvalitní víno. V současnosti má zhruba 20 hektarů vinic a další najímá. Jaroslav Springer se chystá i na výsadbu experimentální vinice. Na experimentální vinice se zákaz výsadby nových vinic nevztahuje? Vztahuje. Budeme žádat na ministerstvu o deset hektarů, a když nám to nepovolí, budeme přemýšlet, co dál. Zákon na takovou situaci v podstatě myslí. Na jedné straně říká, že se nové vinice vysazovat nesmějí. Na druhé však praví, že když to někdo udělá, musíme přemýšlet, co s tím. Vysekat vysázený vinohrad - do toho se nikomu moc nechce. Když nám experimentální vinici nepovolí, budeme chtít kvótu kupovat. Jak je taková kvóta dosažitelná?
Trh s vinicemi u nás ještě není, ale bude. Je spousta lidí, kteří přemýšlí, že dají vinohrad dětem. Jenomže děti mají jiné zájmy. Je dobré držet takové věci v rodině. Na druhou stranu v době, kdy jsme přistupovali do Unie, byli někteří lidé jako berani a nechtěli pozemky pro vinohrady prodat ani je dát do nájmu. Když tam není vinohrad, hodnota té půdy podstatně klesá.
Může být vinař bez vinohradu?
Vinař potřebuje vinohrad. Jsou vinaři, kteří si myslí, že nákup hroznů je řešení. Že mu vinohradník dá to nejlepší, co umí vypěstovat. Myslím si, že je to hrubá chyba. Na vinici si ohlídáme, na jaké půdě réva roste, jak a čím se ošetřuje. Nevím o vinohradníkovi, který by vypěstoval super hrozen a to super zboží prodal. Takový hrozen je nezaplatitelný. Pro zloděje na vinohradu představuje třeba devět korun za kilo, pro mne ale 900 korun. Vinohrad mne hrozně nabije a také mi ukáže cestu, jak mám tu odrůdu zpracovávat, až to vypiluju do úplné dokonalosti. Kupovat hrozny od pěstitelů, to na pořádné vinařství není.
Není pro vinohradníka výhodné, že dodá kvalitní hrozny vinaři, který je zpracuje v dobré víno?
To přesně dělá Znovín Znojmo. Kupuje ve velkém zboží, dává lidem jistotu, že za svou práci dostanou peníze. My jsme to také dělávali. V roce 1998 jsme dělali zhruba 200 tisíc lahví. Ještě o tři roky později to bylo 70 tisíc lahví. Člověk lítá, nic nestíhá a ve finále vyrobí průměrné víno, protože ho nestačí pohlídat. Do 60 tisíc lahví se víno dá pohlídat.
Vycouvali jste z prostřední kategorie, abyste vsadili na kvalitu?
Teď děláme asi 15 až 20 tisíc lahví. Vytřídili jsme si vinotéky, které mají vhodné podmínky a s nimiž chceme spolupracovat. Problém není prodat, problém je vyrobit každý rok o něco kvalitnější víno.
Vyvážíte?
V listopadu jde třetí zásilka našeho vína do New Yorku. Vyváželi jsme do Německa a máme rozjednaný Hongkong. Prodáváme i do Francie. Máme tam kamaráda, který pracuje ve vinařství. Říká, že pět procent francouzských vín je výborných a 95 procent jsou průměrné a podprůměrné břečky. Letos nás pozval do Provence, udělali jsme tam prezentaci a veze se tam naše sylvánské zelené. Francouz vás vezme, když máte lepší víno než Francouzi.
Tolik špatných vinařů a zrovna ve Francii?
V každém vinařském státě se najdou velmi mizerní vinaři, kteří podlehli honbě za ziskem a začali dělat břečky včetně druháků. Proto třeba ve Francii mají přísné tresty pro napodobitele. Pokuty za kažení jména francouzských vín jsou brutální.
