aneb za některé víno z roku 1995 dnes dostanete pětkrát vícOmrzely se vám investice do zlata, cenných papírů a nemovitostí? Pak zkuste investovat do vína.Většina lidí si kupuje víno jako normální, byť trochu slavnostnější nápoj.
aneb za některé víno z roku 1995 dnes dostanete pětkrát víc
Omrzely se vám investice do zlata, cenných papírů a nemovitostí? Pak zkuste investovat do vína.
Většina lidí si kupuje víno jako normální, byť trochu slavnostnější nápoj. Ti, kteří propadli kouzlu vinařské magie, jsou o něco dále - vybírají vína podle oblastí a výrobců a budují si vlastní vinný sklep nebo alespoň malou vinotéku. Vedle vín na běžnou konzumaci si doma hýčkají láhve, jejichž čas teprve přijde. Za pět, deset nebo třeba třicet let. Jak víno postupně zraje, stává se dokonalejším a získává na ceně. Každého ekonomicky uvažujícího občana musí zákonitě hned napadnout myšlenka - a nedalo by se na tom nějak vydělat? Odpověď zní - dalo. A nejenže dalo, on je na tom ve světě vystavěn i zcela specifický trh.
Ze dvou tisíc na deset
Z čistě finančního hlediska skýtá investování do vína mnoho výhod. Riziko znehodnocení je při správném skladování minimální a nárůst ceny téměř jistý. Při správné volbě vína tak můžete s potěšením každoročně sledovat, jak jde cena vašich zásob nahoru. Ani při horší volbě není důvod k přehnanému smutku - víno, které se zhodnocuje málo, nakonec vždycky můžete potrestat otevřením a vypitím. Jedno „ale“ ovšem i v tomto druhu investování existuje, a představuje ho nízká likvidita. Jinými slovy - skvěle jste nakoupili kvalitní vína, jejichž cena se vyšplhala nahoru a nyní byste rádi tuto investici převedli do peněz. Zatímco různé finanční instrumenty (šeky, dluhopisy apod.) můžete v bance proměnit ještě týž den, tak prodej zamýšlených vín může trvat několik dní a možná i týdnů. Tato nevýhoda je ovšem vyvážena obvykle skutečně vysokým zhodnocením „vinných“ investic. V posledním období je rekordmanem slavné Chateau Margaux z roku 1995, jehož cena vzrostla ke dnešku o více než 500 procent, ze dvou tisíc korun na 10 000 Kč. To je samozřejmě číslo mimořádné, ale u několika desítek dalších známých vín přesahuje každoroční zhodnocení deset i dvacet procent.
Archivní není investiční
Mezi víny nakupovanými s investičním záměrem musejí nutně převládat slavné značky a slavná jména. Nejen u nás, ale i ve světě tvoří většinu takto obchodovaných vín tak zvaný nákup „en primeur“, neboli nákup vína ještě před tím, než vyzraje a je naláhvováno. V tomto typu prodeje dominují klasifikovaní vinaři (chateaux) z francouzské oblasti Bordeaux, v menším množství doprovázení elitními víny z dalších oblastí Francie a několika víny Itálie, Španělska, Austrálie a USA. Mezi moravskými víny klasická „investiční“ vína zatím nenajdeme. Slovo zatím je tu zcela namístě, protože červených vín s vyšším potenciálem pro skladování pomalu přibývá. Matoucím pojmem jsou takzvaná archivní vína. Tedy vína, jež jsou sklepmistry ohodnocena jako vína pro dlouhé uložení ve sklepě. Takový odhad se naplnit může, ale také nemusí. Což je bohužel případ mnohem běžnější. Mnohem důležitější je i u našich vín informace o tom, zdali víno zrálo v dubovém sudu. Právě vyšší obsah tříslovin umožňuje vínu zrát dlouhá léta. Třísloviny během let víno „nesou“, pomalu se přeměňují na jiné látky. Zprvu drsná chuť se postupně vyhlazuje. Stejně tak pomáhá dlouhé životnosti vysoká hladina cukrů - ledová, slámová a botrytická vína se mohou bez problému dožít třeba stovky let.
Zhodnotí se jen kvalita
Zhodnocují se ovšem pouze ta vína, která s přibývajícím věkem získávají (nebo alespoň neztrácejí) na kvalitě. Tedy vína, svými vlastnostmi a způsobem zpracování předurčená k tomu, aby se v dobrém stavu dožila deseti, dvaceti i více let. Taková vína patří samozřejmě spíše do vyšší cenové kategorie. Naděje, že byste si archivovali krabicové „víno“ za čtyřicet korun a za deset let na něm těžce vydělali, je zcela lichá. Levná vína nejsou nikdy zpracována tak, aby vydržela zkoušku časem. Z prostého a jednoduchého důvodu - víno, jež má vydržet v láhvi řadu let, musí mít určitou kvalitu a při výrobě si žádá péči a ošetřování, které něco stojí. Běžné víno je naproti tomu určeno k rychlému vypití a nikdy s přibývajícím věkem na kvalitě nezíská. Ba naopak. Jeden můj známý si takto v bláhové naději zakopal dvacet láhví kdysi populární Klášterní svíčky. Míní prý láhve vykopat, až se bude vdávat dcera. Pro uchování dobrého zdraví jeho příbuzných lze jen doufat, že dcera zůstane svobodná.
Víno, jež má vydržet v lahvi řadu let, musí mít určitou kvalitu a při výrobě si žádá péči a ošetřování, které něco stojí. Naděje, že byste si archivovali krabicové víno a za deset let na něm vydělali, je proto zcela lichá.
FOTO: ARCHIV
