Probíhá zkušební degustace slavnostního menu před významnou kulinářskou akcí. Kolem stolu sedí a o každý chod se vášnivě pře skupinka mlsných pražské společnosti. Jakmile se ale řeč stočí na víno, hovor ustane, jako když utne, a ke slovu se dostává jediná přítomná žena. Mimochodem - jediná žena, která má přístup na tento a podobné gurmetské podniky.
Paní Luisa Krameriusová vládne podniku se solidním podílem na trhu s vínem, neboť je ředitelkou společnosti Vin‘s de France.
Ve vaší pozici by lidé očekávali spíše muže. Jak jste se dostala k této branži?
Úplný začátek byl kdesi v osmé třídě. Volili jsme druhý povinný jazyk a mně se nejvíce zalíbila francouzština. Ten důvod neměl racionální základ, francouzština mi tehdy přišla hrozně romantická. Když přeskočím nějaké roky s neúspěšnou kariérou úřednice, byla to právě francouzština, díky níž jsem v roce 1993 byla přijata do jedné z prvních firem, které u nás v branži existovaly, do společnosti Vin‘s de France. Hlásila jsem se do administrativy a skončila v obchodě.
Odpusťte, ale „pouhá“ znalost jazyka přece nemůže stačit k tomu, abyste po deseti letech stanula na nejvyšší příčce v hierarchii firmy. Víno je přece jenom choulostivá komodita, vyžadující slušné penzum znalostí.
To ano. Pouhá znalost francouzštiny důvodem ovšem nebyla. Za tím rozhodnutím hledejme také eminentní zájem o gastronomii, hotelnictví, cestovní ruch a všechno kolem. Zájem, který nebylo možné naplnit. Přesto jsem se, v oněch „přeskočených“ letech, k těmto oborům dostala. Sice jen jako průvodkyně turistů, ale o to realističtěji. Poznala jsem dobře úroveň tehdejších restaurací a věděla tedy přesně o jejich slabinách. A snad i trochu o tom, jak je odstranit. I to mi zřejmě pomohlo vyznat se v obchodě s vínem. A pak samozřejmě časté zájezdy do ciziny.
Když jste začínala, byla ale situace v nabídce vína mizerná a také znalosti konzumentů dost tristní…
Je pravda, že česká konzumentská obec - lépe řečeno její převážná část - byla v tom čase jen krok za základním rozdělením vín na červená a bílá. Ale my jsme začínali jako společnost zprvu nevelká, zaměřená výhradně na francouzskou produkci určenou pro vyšší gastronomii a privátní klientelu. Od té doby ale úroveň znalostí zákazníků vzrostla, stejně jako konkurence, a víno prožívá velký boom. Abychom nezaspali, museli jsme rozšířit sortiment i aktivity firmy. Takže dnes máme v portfoliu nabídku bulharských vín z vlastních vinic. Tou jsme vstoupili do řetězců. A prodáváme i dva druhy vodky. Pod značkou Sobieski polskou, zajímavou a velmi jemnou z někdejšího tamního monopolu POLMOS, a naši vodku Dvořák. Tu považuji za mimořádnou. Je totiž připravena z pohankového lihu. To jí propůjčuje až dámskou uhlazenost.
Máte jako žena lepší šanci uspět mezi tvrdými byznysmeny?
Teď jste mě zaskočil. Nepřemýšlím o své práci z tohoto pohledu. A hlavně si nemyslím, že bych uspět neměla. Existují manažerky na nejvyšších postech firem s daleko tvrdší konkurencí. I když i ve vinařské branži hrají roli ostré lokty, díky jisté eleganci vína coby zboží možná ne tolik. Když jsem začínala jako cesťák, objednal si klient Châteauneuf-du-Pape. Jednu jedinou lahev. Dovezla jsem ji, on ji vzal do ruky, chvíli se s ní mazlil, pečlivě pročetl eitketu a - vrátil mi ji. Prohlásil, že je to pro něj jedinečný zážitek, finančně však nedostupný. Něco takového se s uhelným ložiskem nebo elektrárnou nemůže stát. Tolik k eleganci naší komodity. A k vaší otázce: Neumím říci, zda jsem jako žena úspěšnější. Vím jen, že raději pracuji s opačným pohlavím. U mužů přesně vím, co mohu čekat.
Co pije Luisa Krameriusová?
„Jiné víno se hodí k rychlému obědu, jiné bude podáváno při opulentní večeři. Další na schůzce s přítelem, a ještě další sedí při pokecu s kamarádkou. A jsou tu oslavy, mejdany, křtiny, tisíce příležitostí. Z nich si každá žádá originální, optimálně se hodící víno. S tímto vědomím se snažím sestavit i portfolio společnosti tak, aby zahrnovalo víno opravdu pro každou životní situaci.“