Začátkem června, skoro dva měsíce poté, co se koronavirus začal šířit uhelnými doly ve Slezsku, nařídila polská vláda na tři týdny zastavení provozu ve 12 dolech s cílem udržet nákazu pod kontrolou. Vděku horníků se však nedočkala. Rozzuření odboroví předáci napsali dopis, v němž požadovali obnovení provozu.
Odboráře nerozlítil ani tak fakt, že v šesti ze zavřených dolů nebyl zaznamenán jediný případ nákazy, jako spíše to, že tato uzavírka by mohla dohnat největší polskou důlní společnost PGG zaměstnávající zhruba 40 tisíc pracovníků na pokraj bankrotu.
„Podle mě šlo o začátek snahy zlikvidovat některé doly pod zástěrkou koronaviru,“ říká Dominik Kolorz, ředitel oblastní buňky odborové organizace Solidarita a jeden z autorů výše zmíněného dopisu. „Nicméně naše pohotová reakce tento pokus zmařila.“
Vládní úředníci opakovaně odmítají, že by pandemii využívali jako prostředek k hromadným vyhazovům ve strádajícím uhelném průmyslu, kde je zaměstnáno 80 tisíc lidí. Všechny dotčené doly navíc během tohoto měsíce opět otevřely své brány. Tato slovní potyčka je ale prvním dějstvím boje, který se brzy kolem uhlí v Polsku strhne a bude mít výrazné dopady nejen na polské hospodářství, ale i na ambiciózní plány EU v oblasti životního prostředí.
Po většinu 20. století bylo uhlí Poláky vnímáno jako záruka prosperity. Do osmdesátých let byla země jedním z pěti největších producentů na světě. Ještě loni pocházelo 74 procent celkové elektřiny v Polsku z tohoto fosilního paliva. Nikde jinde v Unii se nespotřebovalo tolik černého uhlí a jen Německo spálilo víc hnědého uhlí.
Evropská komise, která chce na příštích pět let udělat z klimatické změny svou prioritu, vnímá obrovský uhelný průmysl v Polsku jako jednu z největších překážek. Pomineme-li Německo, vyrábí Polsko z uhlí tolik energie jako všechny zbývající státy EU dohromady.
Ale v důsledku striktnějších environmentálních pravidel se z těžby uhlí stává čím dál těžší břemeno pro polské veřejné finance i celou ekonomiku. V posledních letech se polské doly zmítají od krize ke krizi a státem vlastněné energetické společnosti, které na ně spoléhají, zaznamenávají těžké ztráty.
Pandemie všechny tyto problémy ještě zhoršila. Jakmile Polsko uzavřelo ekonomiku, aby nedošlo k dalšímu šíření viru, spotřeba energie se v první polovině roku propadla o pět procent v porovnání se stejným obdobím v loňském roce, jak tvrdí energetický think tank Ember. Ovšem objem spotřebované energie z uhlí klesl ještě dramatičtěji, a to o 12 procent. Drahou elektřinu ze stárnoucích uhelných elektráren začal nahrazovat levnější proud ze šetrnějších zdrojů.
Jak se bude hospodářství zotavovat, tento trend se obrátí. Ale i tak vrhl nové světlo na otázku, které se vlády dlouho vyhýbaly: Jak a kdy se šestá největší ekonomika v Unii vzdá uhlí?
„Je třeba, abychom náš energetický sektor proměnili, dokud máme prostor k manévrování,“ říká Wojciech Dabrowski, výkonný ředitel PGE, největšího dodavatele energií v Polsku. „Pokud neučiníme potřebná rozhodnutí, situaci producentů energie to nezlepší. Naopak nás to donutí hledat řešení na poslední chvíli, a to v situaci, kdy už i tak budou naše možnosti velice omezené.“
Hornická tvrdohlavost
Do jisté míry si Polsko tyto problémy způsobilo samo. Jak ubývá uhelných zásob, musejí horníci dolovat stále hlouběji, což zdražuje každou vytěženou tunu uhlí. Přesto se státem vlastněné doly nedokázaly měnícím se podmínkám přizpůsobit. Situaci v PGG kriticky zhodnotil i polský Nejvyšší kontrolní úřad. V roce 2016 zjistil, že ačkoli produktivita v dolech PGG klesla o dvě procenta, průměrná mzda v nich vzrostla o 13 procent. „PGG nevyužila příhodného momentu položit nové základy pro ziskový důlní byznys, který odolá i méně příznivým hospodářským podmínkám,“ prohlásil úřad.
Velká část současného tlaku ale přichází z Evropské unie a jejích stále striktnějších pravidel na ochranu životního prostředí. Systém obchodování s emisními povolenkami, který nutí společnosti platit za emise oxidu uhelnatého, učinil energetickou produkci založenou na uhlí čím dál dražší. Přísnější pravidla pro vyplácení kapacitních plateb, které jsou pro energetické skupiny dalším zdrojem příjmů, a rovněž utahování standardů v oblasti průmyslových emisí tento tlak ještě zvýší. A co víc, narůstající neochota bank financovat společnosti, které se na těžbě uhlí podílejí, komplikuje polským energetickým skupinám financování, a to i projektů, které s uhlím nemají nic společného.
Důsledky této situace se začaly projevovat v minulých měsících. V lednu vláda oznámila, že vybuduje obří sklad, kde bude uložen přebytek vytěženého uhlí, jelikož levnější uhlí z dovozu sráželo ceny dolů. V červnu pak energetické skupiny provozované státem oznámily, že plánovaná nová elektrárna v Ostrolece bude spalovat plyn, jelikož na uhelnou elektrárnu se jim nepodařilo zajistit externí financování.
„To, co vidíme, je výsledek změn na trhu a také laxnosti v uplynulých letech,“ říká Krzysztof Bolesta, jeden z polských energetických expertů. „Každému odborníkovi v Evropě bylo jasné, že unijní politika ohledně klimatické změny promění celý evropský energetický trh. Jen Polsko veškeré změny zastavilo. A teď vidíme, kam to vede. Teď už tlak nelze necítit.“
V době, kdy už bylo jasné, že se nad uhlím zavírá voda, polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) nadále odmítala výzvy k vytvoření jízdní řádu pro odchod od fosilních paliv. Když před dvěma lety svět nabádal město Katovice, bývalé centrum polského uhelného průmyslu, k prodiskutování plánu boje proti globálnímu oteplování, navštívil prezident Andrzej Duda hornický festival, kde slíbil, že nikdy nenechá nikoho „zavraždit“ polské hornictví.
Ačkoli Evropská unie plánuje být v roce 2050 bez uhlíkových emisí, poslední polský energeticko-klimatický plán, který byl Unii předložen v prosinci, předpokládá, že ještě v roce 2040 bude 28 procent polské elektřiny produkováno z uhlí.
Jedním z důvodů pro tento postoj je energetická bezpečnost. Vzhledem k tomu, že Kreml využívá plyn jako nástroj k prosazení svých cílů na Ukrajině i jinde, vnímají polské vlády uhlí jako jakousi záruku energetické nezávislosti. Ale stejně jako vlády předešlé, si i strana PiS musí dávat pozor na hornické odbory. Ty mají stále značný vliv, zejména ve Slezsku, centru polského havířství, kde rubaly generace za generací a kde panují obavy, že opuštění uhlí zasadí hospodářství v této oblasti smrtelnou ránu.
„Musíte si uvědomit, že v těchto hornických sídlech se život točí okolo dolů: kulturní centra, kina, obchody, všechno je spojené s doly. Když padne důl, padne i všechno okolo,“ říká Rafal Jedwabny, jeden ze zástupců odborové organizace Sierpien 80, který pracuje v dole Murcki-Staszic v Katovicích.
„Když zavřeli důl Wieczorek, na vlastní oči jsem viděl poslední tunu uhlí, co opustila jeho brány. Lidé stáli okolo a nemohli zadržet slzy. Horníci, bývalí zaměstnanci, jejich rodiny – všichni měli k dolu nějakou citovou vazbu. Fungoval skoro dvě stě let,“ dodává Jedwabny.
Horničtí předáci uznávají, že ekonomické a sociální trendy vytlačují uhlí ze hry. Ale usilovně se brání jakémukoli pokusu odchod suroviny ze scény urychlit. „Jestli (ministr státního majetku Jacek) Sasin nebo (premiér Mateusz) Morawiecki budou mít kuráž oznámit likvidaci pěti, osmi nebo deseti dolů, pak jediné, co mohu říct je: gratuluji k vaší odvaze,“ tvrdí Boguslaw Zietek, vůdce Sierpienu 80, čímž varuje, že by takové rozhodnutí vyvolalo masivní protesty.
„Bylo by to čiré bláznovství, politická sebevražda. Ne proto, že by zde lidé nerozuměli určitým procesům, ne proto, že by byli proti EU nebo ekologii, ale proto, že by je to postavilo ke zdi, do situace, ze které není úniku.“
Budoucnost bez uhlí
Navzdory sveřepému boji odborů se ale zdá, že tlak na vládu, aby uhelný sektor reorganizovala, spěje k hmatatelnému závěru. Spolu s nárůstem levnějšího uhlí z dovozu – z něhož velká část pochází z Ruska – začal oslabovat argument, že uhlí Polsku zajišťuje energetickou bezpečnost. Prostředky z EU na podporu přechodu k zelené energetice poskytují nadějné vyhlídky některým uhelným oblastem, ačkoli část peněz určených na tyto účely byla minulý měsíc v rámci politických jednání na summitu EU seškrtána. Na vratkých nohou navíc stojí i polští státní těžaři. Loni mnoho z nich nashromáždilo obrovské ztráty. Nejhůř zasaženou společností byla PGE, která oznámila ztrátu 3,9 miliardy zlotých (zhruba 24 miliard korun) po odpisu 7,5 miliardy zlotých (45 miliard korun) z jejích uhelných elektráren v Belchatowu a Turowu. Ale v křeči se zmítají i jiní: PGG podle polských médií vykázala ztrátu 427 milionů zlotých. I Tauron, další státem ovládaná skupina, se propadla do červených čísel po odpisu 1,03 miliardy zlotých.
Po měsících naléhání PGG představila odborářům plán, který zahrnuje restrukturalizaci některých dolů a škrty v platech horníků. A vláda zvažuje přesunutí uhelných aktiv energetických skupin pod státní kontrolou do nové entity zcela vlastněné státem. To by podle Wojciecha Dabrowského umožnilo energetickým společnostem zaměřit se na investice do šetrných energií, čímž by i snadněji získaly finance z mezinárodních úvěrů.
Podle některých pozorovatelů bude plán na přesun uhelných aktiv klíčovým krokem k opuštění uhlí a spatřují v něm jistou analogii k tomu, jak Německo rozdělilo své energetické společnosti před čtyřmi roky. „Ještě před několika měsíci by nikdo nevěřil, že je tohle vůbec možné, protože to je proti zájmům hornického sektoru,“ říká Bolesta. „Pokud k tomu dojde, je to v podstatě první krok, a to velmi rozhodný, k tomu, aby uhlí z energetického mixu zmizelo. To je důležitá věc a bude mít samozřejmě obrovské dopady na celý důlní průmysl,“ dodává.
Ostatní jsou skeptičtější. Nejen kvůli stále nevyjasněným klíčovým otázkám, jako co se stane s uhelnými aktivy ve vlastnictví oné nové entity, kdo převezme dluhy společností a jestli bude této nové energetické skupině Polsko schopno poskytnout státní pomoc.
„Je to šance pro energetické korporace zbavit se uhlí a získat větší konkurenceschopnost, ale je otázkou, co chce s těmi uhelnými aktivy vláda dělat,“ říká Ilona Jedrasiková z environmentální skupiny ClientEarth. „Není jasné, jestli tím vláda chce nějak uhlí uměle prodloužit život, nějak ho schovat pod stůl, vzhledem k tomu, že plán, jak od něj odstoupit, ještě na tom stole není,“ spekuluje Jedrasiková.
Nebezpečí ovšem představuje nedostatečná rozhodnost polské vlády. V ostrém rozhovoru s deníkem Dziennik Gazeta Prawna Wojciech Dabrowski z PGE před měsícem varoval, že radikální rozhodnutí a plán pro polský hornický a energetický sektor jsou nezbytné, jinak může PGE stát tváří v tvář bankrotu za méně než 18 měsíců. „Nenásledujeme žádnou zelenou ideologii. Je to čistě síla ekonomiky, která nás tlačí k transformaci,“ prozradil novinám.
Jeho názor sdílejí i jiní. „Když Unie odstartovala svůj první energetický a klimatický balíček před deseti lety, tvrdilo se, že tato její politika nevydrží, že Německo se svou energetickou přeměnou neuspěje a tak dál,“ říká Aleksandra Gawlikowska-Fyk z varšavského think tanku Forum Energii. „Ale trh nám teď ukazuje, že uhlí nemá budoucnost. Z ekonomického hlediska, z politického a ani z toho sociálního. Už se před tím dál schovávat nemůžeme,“ doplňuje.
© 2020 The Financial Times Limited
Slezsko: Lidé odchodem od uhlí pouze ztratí
V hornických městech okolo slezských Katovic bylo havířství způsobem života po celé generace. Hornické festivaly, kluby, uniformy, a dokonce i hornické orchestry vždy tvořily významnou součást zdejší společnosti. „Ve Slezsku je důl brán jako jakási matka, co nám všem dává život. Všechno bylo soustředěno okolo dolů a ty tvořily významný zdroj podpory i pro jiná průmyslová odvětví,“ říká Marek Jozwiak, který až do jeho zavření v roce 2016 pracoval v dole Makoszowy v Zabrze. „Hornictví je ve Slezsku středem všeho. Kolem dolů je vybudovaná kultura. Dokonce i fotbalové kluby byly ve vlastnictví důlních společností.“ Po pádu železné opony v roce 1989 pracovalo v hornickém sektoru okolo 400 tisíc lidí a Polsko bylo jedním z největších producentů tohoto fosilního paliva. Ale přechod ke kapitalismu byl po desetiletích centrálního komunistického plánování pro celý uhelný průmysl šokem. Došlo k dramatickému snížení na dnešních zhruba 80 tisíc lidí a více se zavíralo než transformovalo. „Tady ve Slezsku jsme se stále nedokázali dostat z oné přeměny na konci minulého století,“ říká Dominik Kolorz, ředitel oblastní buňky Solidarity. „Máme vyloučené lokality, jako je Bytom, Swietochlowice nebo jižní část našeho regionu okolo města Wodzislaw Slaski nebo Rybniku, kde v důsledku transformace lidé pouze ztratili.“ Řada lidí si uvědomuje, že současné společenské a ekonomické trendy jdou proti uhelnému průmyslu. Ale podle nich je opuštění uhlí před rokem 2050 nerealistické a peníze, které EU nabízí, ani zdaleka na energetický obrat nestačí. Předák odborové organizace Sierpien 80 Boguslaw Zietek dodává: „Podle mého názoru Evropa zašla s řešením klimatických problémů moc daleko. Ty jsou sice extrémně důležité, ale nesmíme zapomínat, že kromě čistého vzduchu potřebují lidé i mít co jíst.“
ČLÁNKY DO MAILU