Na závěr studené války se Ronald Reagan nechal slyšet, že rivalita mezi národy zmizí tehdy, až svět napadnou mimozemšťané. Jak optimistické. V současné době čelí Spojené státy a Čína společnému nepříteli – koronaviru –, a než by je tato hrozba sjednotila, naopak nabývá na intenzitě rivalita.
Že Čína cítí příležitost využít momentální krize, je celkem pochopitelné. Koronavirus zasáhl slabá místa Spojených států a ta silná postavil mimo hru. Můžete mít nejmocnější armádu na světě, ale to vám proti viru nepomůže. Naopak obecný nedostatek dostupné zdravotnické péče náhle netrápí už jen chudší vrstvy, nýbrž celou americkou společnost.
Americká ekonomika i politický systém vrávorají. Jeden z deseti amerických zaměstnanců v posledních třech týdnech ztratil práci. Republikáni i demokraté se vzájemně podezírají z toho, že jedna nebo druhá strana se pokusí využít situaci a ovlivnit nadcházející prezidentské volby. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii a komentátor Paul Krugman nedávno upozornil, že v sázce je dokonce samotná americká demokracie.
Čínská vláda mezitím prohlašuje, že se jí téměř podařilo zastavit šíření viru v zemi. Pokud k tomu přidáme její relativně stabilizovaný trh oproti rostoucí recesi a silné politické krizi ve Spojených státech, dostáváme vysokou pravděpodobnost přesunu mocenské nadvlády z Washingtonu do Pekingu. Mohlo by to znamenat konec americké dominance ve světě.
Univerzita strýčka Sama
Debata na téma „úpadek moci Spojených států“ samozřejmě není otázkou posledních týdnů, jako spíše několika desetiletí. Sám jsem zastáncem názoru, že pád americké hegemonie je reálný a nevyhnutelný. Stejně tak jsem se ale vždy snažil pamatovat na dvě klíčové otázky, které v kontextu této skepse poskytují důležitý kontakt s realitou.
Zaprvé: Jaké světové měně nejvíce důvěřujete? A zadruhé: Kde, mimo svou rodnou zemi, by podle vás měly studovat nebo pracovat vaše děti? Drtivá většina celosvětové populace z řad střední třídy by odpověděla: americký dolar a Spojené státy. Pokud se na této odpovědi ani po globální pandemii nic nezmění, Amerika hrozbu covid19 ustojí a své mocenské prvenství uhájí.
Tato dvě měřítka americké moci mohou působit poněkud svérázně, ale jejich význam je dalekosáhlý. Atraktivita vysokých škol a pracovních míst na území USA je známkou schopnosti přitahovat schopné a talentované lidi z celého světa za současného šíření amerických myšlenek, ideálů a postupů. Ukazuje rovněž míru důvěry v americkou stabilitu a otevřenost. Politické názory jednotlivců jsou jedna věc, ale důležitější je, kam skutečně směřují jejich kroky. Víte, co mají společného Si Ťin-pching a Barack Obama? Dcery obou studovaly na Harvardu.
Naopak Pekingu se stále nedaří udržet ani ty nejlepší čínské akademiky na domácí půdě. Změnit to má vládní program „Tisíc talentů“. Iniciativa zahájená v roce 2008 má za cíl vyhledávání a zaměstnávání světových odborníků v Číně. Lákat je mají skvělé platy a prvotřídní výzkumné prostory. Ale mnoho akademiků, kteří se do Číny vrátili po letech strávených ve Spojených státech, bylo značně rozčarováno atmosférou vnitrostátní politiky. Ta je totiž daleko dotěrnější a nebezpečnější než cokoli, s čím se setkali v současné Americe vedené Donaldem Trumpem.
Pro pár dolarů navíc
Samozřejmě je možné, že Spojené státy v důsledku světové pandemie ztratí pro cizince na přitažlivosti. Vzestup xenofobie, dlouhodobá silná recese a reálná hrozba politickým svobodám, to vše – jednotlivě i dohromady – může ohrozit americkou soft power, tedy „měkkou sílu“, prostřednictvím které Spojené státy dodnes ovlivňují dění ve zbytku světa.
Ale nechme stranou mocný americký dolar. Zatímco vojenská hegemonie Spojených států je stále více v ohrožení, role dolaru jako světové vedoucí měny a bezpečného přístavu pro investory přetrvává. To tvoří základ pro rozhodující politickou moc. Pomocí sankcí mohou Spojené státy určitou zemi nebo korporaci vyloučit z dolarové měnové sféry. A jelikož je to měna světová, pak i tyto sankce dosáhnou do celého světa. Stačí se zeptat íránských teokratů či ruských oligarchů, na které tyto sankce zacílily v posledních letech. Přestože jistá část globálních mocností silou amerického dolaru pohrdá, na světě nenaleznete měnu, která by vzbuzovala větší respekt.
Ovšem reakce USA na koronavirus může tuto víru v dolar podrobit zkoušce. Finanční balíček na podporu destabilizovaného trhu v hodnotě dvou bilionů dolarů ještě zvýší státní dluh, už tak strmě stoupající během celé Trumpovy vlády. I saldo federálních rezerv nabývá na mohutnosti v důsledku nákupů nejen státních dluhopisů, ale i vyplácením zadlužených společností. Pokud by toto dělala kterákoli země třetího světa, Washington by ji okamžitě varoval, že krize číhá za rohem.
Existuje riziko, že i tak silná měna, jako je americký dolar, nakonec ztratí důvěru zbytku světa. Návrhy některých předních amerických politiků, že by Washington neměl splácet státní dluh držený Čínou v rámci kompenzace za covid-19, situaci moc nepomáhají. Ale postavení Spojených států je v tomto ohledu posilováno skutečností, že veškeré alternativy k dolaru působí ještě hůř. Pandemie vyvolala obavy o další možnou krizi eurozóny a samotná Čína stále spoléhá na měnovou kontrolu, kterou krotí snahy čínských investorů a střadatelů dostat peníze ze země. I další nabízené alternativy jako zlato nebo bitcoin mají zásadní negativa.
Motto zobrazené na zadní straně amerických bankovek hlásá „In God We Trust“ (Věříme v Boha). Svět lačnící po dolaru odpovídá větou „Věříme v Ameriku“. Pokud tato víra přežije koronavirus, přežije ho i americká moc.
© 2020 The Financial Times Limited
Reálný roční příjem na hlavu v USA a průměrná roční mzda v Číně
zdroj : Americký úřad práce, tradingeconomics .com
Výnos z 10letých amerických a čínských dluhopisů (v %)
zdroj : tradingeconomics .com
Vývoje měnových kurzů
zdroj : tradingeconomics .com
ČLÁNKY DO MAILU