Poláci, Maďaři a Češi zřejmě zavedou euro jako poslední
Představme si vláček, v němž jedou noví členové Evropské unie, kandidáti na vstup do eurozóny. Pořadí vagonů může být pro leckoho velmi překvapivé. Předpokládá se totiž, že nejrychleji zavedou euro kromě bohatších Slovinců také chudší Estonci a Litevci. Ti by se měli do měnové unie zařadit už v roce 2007. Ve druhém vagonu jsou Lotyši, Malťané a Kypřané. Pak teprve následuje Slovensko, které má šanci být první zemí visegrádské skupiny, jež euro zavede kolem roku 2010. Češi se propadají do společnosti Poláků a Maďarů, kteří si na euroměnu počkají asi nejdéle.
V tomto žebříčku totiž nerozhoduje celková úroveň ekonomiky měřená hrubým domácím produktem, ani například množství přímých investic ze zahraničí. Visegrádské země se dostávají na poslední příčky kvůli vysokým rozpočtovým deficitům. Momentálně jsou největší výhrady vůči Maďarsku. Evropští statistici vyčetli Budapešti, že do schodku nezapočítávala vše, co by započítat měla. Tedy mimorozpočtové výdaje na výstavbu dálnic. Když se vše přepočítá na základě pravidel Evropské unie, ukazuje se, že maďarský deficit může letos dosáhnout výše až šesti procent HDP. Útok na tříprocentní hranici, stanovenou maastrichtskou smlouvou, se ještě může protáhnout.
Sílící skepse v Polsku.
Výsledek parlamentních a prezidentských voleb v Polsku posílil skepsi i vůči rychlému vstupu největší země mezi nováčky. Nejsilnější strana Právo a spravedlnost (PiS), jíž je vyčítána nedostatečná vůle k liberálním ekonomickým reformám, se nyní bude moci opřít o svou hlavu státu, Lecha Kaczyńského. PiS je pro opatrné a pomalejší zavádění eura. Z Polska se po volbách prezidenta začaly ozývat hlasy říkající, že země uvítá společnou měnu až někdy mezi lety 2013 a 2015.
Očekává se také, že se zhorší vztahy mezi vládnoucími politiky a polskou centrální bankou. V jejím čele stojí liberální ekonom Leszek Balcerowicz, který vždy hájil co nejrychlejší vstup do eurozóny. Balcerowicz tvrdil, že příprava na zavedení eura povzbudí správné ekonomické kroky včetně omezení deficitu. Prezident Kaczyński však může v příštím roce do čela banky prosadit svého kandidáta. Nový prezident také prohlašuje, že o zavedení eura mají Poláci hlasovat v referendu, a to teprve na konci jeho nynějšího funkčního období, tedy zřejmě v roce 2010.
Pobaltské šípy.
Pro toho, kdo sledoval dřívější měnovou politiku pobaltských zemí, není jejich momentální postavení v čele vláčku až tak překvapivé. Tyto státy nemají žádné velké problémy s rozpočtovými deficity, své měny zafixovaly na euro už dříve a v současnosti jsou uvnitř evropského mechanismu směnných kurzů ERM 2. Tento mechanismus, který omezuje výchylky národních měn vůči euru, již zahrnuje šest nových členských zemí Evropské unie. Mimo jsou zatím právě čtyři visegrádské státy.
Přesto ani v případě Pobaltí či Slovinska nemusí jít vše zcela hladce. Důležité bude to, jak se vypořádají s kritériem pro výši inflace, jež nesmí překračovat průměr tří zemí unie s nejnižším růstem cen o více než 1,5 procentního bodu. Zde narážíme na paradox: tím, že pobaltské země kurz svých měn zafixovaly, vlastně povzbudily tlaky na inflaci, neboť ta zůstala jediným kanálem, kterým se posiluje reálný kurz měn poměrně rychle rostoucích ekonomik.
Šance na relativně rychlý vstup do eurozóny si dělají také Bulhaři, kteří ještě nevstoupili ani do Evropské unie. Také Bulharsko svou měnu zafixovalo vůči euru, takže lze předpokládat, že po přijetí do Evropské unie by se v něm mohlo platit společnou měnou už na začátku příštího desetiletí.
Spornou otázkou zůstává, zda se zaostávání může visegrádským státům vyplatit, či naopak vymstít. Ekonomka Leila Buttová z Economist Intelligence Unit tvrdí, že přílišný spěch by mohl ohrozit vzestup produktivity a hospodářský růst. Jiní odborníci - například neformální „rada čtyř“ polských významných ekonomů - zase uvádějí, že setrvávání mimo eurozónu znejistí zahraniční investory. Členové měnové unie také mohou snáze udržovat nízké úrokové míry a získat lepší přístup ke kapitálu.