Ještě než k nám do EU dojdete, moc vás prosím, položte si dvě otázky: 1. Jak dlouho myslíte, že by vám trvalo přečíst celou Bibli - a rozumět jí? 2.
Podepsali byste obyčejnou pracovní, obchodní či kupní smlouvu, která vám leccos slibuje, ale nic nezaručuje, a zároveň vám ukládá povinnosti, které neznáte, ale za jejichž porušení svolujete, že vás druhá strana smí trestat, a to způsobem, jaký si sama zvolí, přičemž ve smlouvě chybí klauzule stanovující podmínky, za nichž je možné ze smluvního vztahu vystoupit? Až si spočítáte odpověď na otázku první a vyjde vám nějaká přiměřená doba, tak si ji znásobte dvaapůlkrát. Bible má přibližně 2000 stránek. Smlouva, kterou za vás podepsali prezident a premiér, jich má 5000. Třetina z nich jsou navíc odkazy na dalších několik stovek smluv, direktiv a regulací, které si budete muset vyhledat a přečíst, abyste rozuměli, čeho se vlastně smlouva týká. A mít trpělivost si to všechno přečíst. Dá se ale předpokládat, že rozuměli aspoň tomuto: “ Ode dne přistoupení se ustanovení původních smluv a aktů přijatých orgány Společenství a Evropskou centrální bankou přede dnem přistoupení stávají závaznými pro nové členské státy a uplatňují se v těchto státech za podmínek stanovených v uvedených smlouvách a v tomto aktu.“ Jestliže rozuměli tomuto, pak za vás všechny vědomě podepsali, že bez jediné otázky či námitky přijímáte několik desítek tisíc povinností, které nikdy nemáte šanci všechny znát, protože nikdy nebudete mít čas si je přečíst, ale přesto se jimi budete řídit. Jak se řídit něčím, o čem nic nevíme, je ta krásná komediální zápletka, kterou nás EU baví už dvanáct let, od maastrichtské smlouvy. Pro případ, že byste se o smlouvě přece jen chtěli s někým dohadovat, ujistili vás Klaus a Špidla, že se nemusíte obtěžovat, protože jste také přistoupili: “ ke smlouvám, které jsou neodmyslitelným předpokladem dosažení cílů Smlouvy o ES, jakož i k protokolům podepsaným stávajícími členskými státy o výkladu těchto smluv Soudním dvorem.“ To jen tak pár chuťovek na začátek. T aky vás zavázali, že se budete řídit všemi dohodami, které ještě neexistují a na jejichž obsah budete mít teoreticky tříprocentní, ale prakticky žádný vliv, protože zas nebudete mít čas si je přečíst. Jedna z dalších klauzulí, kterou za vás prezident a premiér podepsali, totiž zní takto: “ Nové členské státy se zavazují připojit se ode dne přistoupení k jakékoli další dohodě uzavřené stávajícími členskými státy vztahující se k fungování Unie nebo související s její činností.“ Dalšími klauzulemi za vás odevzdali komusi, o němž nic nevíte, správu vašich peněz, a to způsobem, kterému nemůže rozumět ani ministr financí: “ Jakmile se jedna nebo více zemí stanou členskými státy a jejich národní centrální banky se stanou součástí ESCB, upsaný základní kapitál ECB a horní hranice částky devizových rezerv, které mohou být převedeny na ECB, budou automaticky zvýšeny. V rámci rozšířeného klíče pro upisování základního kapitálu se zvýšení určí vynásobením dosavadních částek poměrem vážených podílů vstupujících národních centrálních bank k váženým podílům národních centrálních bank, které již jsou členy ESCB. Vážený podíl každé národní centrální banky v klíči pro upisování základního kapitálu se vypočte obdobně podle článku 29.1 a v souladu s článkem 29.2. Pro statistické údaje se použijí referenční období totožná s těmi, která byla použita při poslední pětileté úpravě vážených podílů podle článku 29.3.“ Pro případ, že byste si mysleli, že si budete moci dál soudit podle zákonů vašeho zvoleného parlamentu, předali vás rovnou právníkům nejkovanějším: “ Česká republika přijímá pravomoc Soudního dvora Evropských společenství v souladu s úpravami stanovenými v čl. 35 odst. 2 a odst. 3 písm. b) Smlouvy o Evropské unii.“ Aby to neznělo jako totální demontáž domácího právního systému, „vyhradili si právo“ přijmout „povinnost“ předávat nedořešené případy soudu EU: „Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že je-li otázka týkající se platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii vznesena ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru.“ Dalším článkem - v takzvaném „schengenském nástroji“ - se vzdáváte práva kontrolovat svoje státní hranice, tedy rozhodovat o tom, kdo ze zemí EU do Českozemska smí či nesmí vstoupit, včetně těch statisíců podvodných žadatelů o azyl z teroristických zemí. Ale těch už se nemůžete dočkat, já vím. Výměnou za ty desetitisíce povinností vám přece smlouva něco nabízí. “ Členské státy se budou ve vnitrostátních právních předpisech snažit zajistit českým státním příslušníkům otevřenější přístup na trh práce s cílem urychlit sbližování s acquis. V důsledku toho by se po přistoupení České republiky měla českým státním příslušníkům podstatně zlepšit možnost zaměstnávání v EU.“ Ne že vám podle normálních zákonů EU musí zaměstnanecké právo automaticky dát. Ona se jen bude „snažit“, aby se „měla podstatně zlepšit možnost“. Nedělá z vás někdo osly? Ale nejsou tady nějaké ty peníze, které vám EU při vstupu štědře daruje? Tož, pravda, jsou. Bude to během tří let celkem 370 milionů eur. Jenže z těch už přibližně třetinu budete vracet v příspěvcích na všelijaké ty euroinstituce a euroúmluvy a jejich aparáty. Ostatek padne na zavedení euroměny, zavádění euroopatření a financování nové české eurobyrokracie, která bude muset dozírat na to, jak Češi smlouvu dodržují. Jestli něco zbude, posbírají to běžní tuneláři, a to nejen pražští, nýbrž i bruselští. Jo, taky budete mít v Evropské komisi jednoho komisaře - a vsadím se, že to bude Kavan. No a budete se moct chlubit členskou legitimací exkluzivního klubu, který se řítí do hospodářské i politické krize, protože v něm mají čím dál větší moc nevolení byrokrati požírající čím dál víc bohatství vytvářeného čím dál tvrději zdaňovanými podnikateli a pracujícími. Jestliže časem zjistíte, že vám některá smluvní povinnost nevyhovuje, nemáte tušení, zda či jak ji můžete změnit, protože: “ Ustanovení tohoto aktu, není-li v něm stanoveno jinak, mohou být pozastavena, změněna nebo zrušena pouze postupy stanovenými v původních smlouvách, které revizi těchto smluv umožňují.“ Nikde mezi těmi pěti tisíci stránkami nenajdete jediné slovo o tom, zda a za jakých okolností byste z klubu mohli vystoupit. Takže nemůžete. A tak si opět položte druhou otázku: Podepsali byste obyčejnou pracovní nebo obchodní smlouvu za takovýchto podmínek? Neměli byste si přinejmenším dát čas potřebný k jejímu přečtení a pochopení?
