Vítejte v pekle

5. 8. 2016

Sedm důvodů, pro které byly olympijské hry v Riu de Janeiru pořádným dramatem ještě dříve, než začaly

1. Boj o život

Protože viru zika se lépe daří v horku a v Riu je v době letní olympiády kalendářní zima, je možné, že se jím celý svět nenakazí, jak před začátkem her minulý pátek tvrdily některé katastrofické prognózy (jakkoli pocházely i od brazilských lékařů).

Neznamená to, že vše jde v Riu v klidu. „Věci se zhoršují den ode dne. Radím každému, kdo plánuje navštívit Brazílii kvůli olympijským hrám v Riu, aby zůstal tam, kde je. Váš život tady bude v nebezpečí,“ napsal na svůj účet na Instagramu brazilský fotbalový mistr světa Rivaldo.

Narážel na skutečnost, že od roku 2009, kdy Brazilci pořadatelství her získali, stoupl počet vražd v Riu o 103 procent; téměř polovinu, 41 procent, si růst této nepěkné statistiky připsal v roce 2014, kdy se v zemi konalo fotbalové mistrovství světa. Celkem vzato zemřelo od roku 2009 v pořadatelském městě letošních her násilnou smrtí na 2600 lidí; v posledních měsících to vychází na více než dvě vraždy denně.

2. Policie a peklo

„Vítejte v pekle“ v titulku není výraz nějaké přehnané skepse vůči Brazílii, nebo dokonce olympijskému sportování. Je to citát: transparentem s nápisem tohoto znění vítali rovný měsíc před zahájením her demonstrující policisté v Riu na mezinárodním letišti Galeao přijíždějící delegáty Mezinárodního olympijského výboru. Jejich stížnost zněla, že jsou zoufale špatně placeni a nebudou schopni návštěvníky během her chránit.

Role policistů je nezáviděníhodná, už proto, že jsou sami součástí problému, ačkoli by měli být součástí jeho řešení.

Před pěti lety vláda rozhodla – na verdiktu se podílely federální vláda, vláda státu Rio de Janeiro a městská radnice – vyřešit existenci nechvalně proslulých chudinských čtvrtí favelas, slumů, nejjednodušší možnou cestou, to jest jejich srovnáním se zemí. Policisté dostali úkol obyvatele z jejich domovů prostě vyhnat. Jak to vylepšilo vztahy mezi muži zákona a komunitou, již mají chránit, je nabíledni.

3. Voda, splašky, smrt

Na 8. srpna byl naplánován začátek soutěží v jachtingu a windsurfingu v komplexu Marina da Glória v zálivu Guanabara. Účastníci i diváci doufali ve slušný vítr, a to nejen z důvodů sportovních: do zálivu míří odvody městské kanalizace, aniž by většina z jejího obsahu prošla jakoukoli úpravou. Jinými slovy, vodní sporty se budou konat ve společnosti splašků.

Radnice slíbila Mezinárodnímu olympijskému výboru, že záliv Guanabara do začátku her vyčistí. Projekt výstavby čističek měla pod palcem již od devadesátých let polostátní Společnost pro vodu a kanalizaci, známá jako Cedae. Ještě než Rio pořadatelství her získalo, dostala firma za tím účelem k dispozici zhruba 800 milionů dolarů od Inter-American Development Bank (IDB). Výsledkem bylo, že v roce 2010 podél kanalizační sítě vznikla série čističek, z nichž ovšem ani jedna nebyla ke kanalizaci připojená; bylo to, jako by Cedae zakopala přes tři čtvrtě miliardy dolarů pod zem, aniž by z toho plynul jakýkoli užitek. Tehdy přišli zástupci Cedae za vládou státu Rio de Janeiro (druhého nejbohatšího z 27 brazilských států), že potřebují ještě 452 milionů dolarů na dokončení projektu. I na Brazilce, na nějaký ten prošustrovaný dolar z veřejných peněz zvyklé, to bylo hodně; vláda požadovanou částku slíbila od IDB vyzískat, ale vytvořila orgán PSAM (v němž seděli zástupci státu, Cedae i jejích konkurentů), jenž měl dohlížet na inteligentní zacházení s penězi. Do jeho čela postavila Priscilu Pereirovou, osmatřicetiletou úřednici, která získala pověst nemilosrdné strážkyně státních peněz. Od té chvíle to byla ona, kdo rozhodoval o přidělování konkrétních částek na konkrétní projekty.

Její působení bylo zpočátku úspěšné – prvních několik čisticích stanic bylo skutečně ke kanalizaci napojeno. Co se stalo poté, nikdo dosud neví, ale 5. října našli policisté Pereirovou ve vlastním autě na parkovišti úřadu zastřelenou.

Vraždu dosud nikdo neobjasnil. Zdroje agentury Bloomberg, jež kauze věnovala

obsáhlý článek, pak odhadují, že čističkami prochází jen zhruba 20 až 30 procent obsahu kanalizace. Voda páchne dál; útěchou pro sportovce může být pouze představa, že to mohlo být ještě čtyřikrát horší.

4. Doprava

Za jiných okolností by to mohlo být úsměvné. Rio má o 40 procent méně obyvatel než New York, ale o 51 procent více automobilů, zato mizernou hromadnou dopravu. Zácpy jsou proto šílené. Organizátoři vymysleli zvláštní pruh pro olympijskou přepravu; kdo v něm bude jezdit neoprávněně, má dostat pokutu 450 dolarů. Tamní justice ale pokuty prohlásila za neústavní, pročež se na dodržování tohoto nařízení řidiči nejspíš vykašlou.

Organizátoři se dále chlubí novou trasou metra číslo 4, která měla spojit centrum se čtvrtí Barra da Tijuca, kde je polovina olympijské vesnice a mnoho sportovišť. Naneštěstí metro čtyřka (i kdyby jezdilo bez problémů, což se neví, protože ještě minulý týden bylo ve zkušebním provozu) končí osm kilometrů před vesnicí a zbytek je třeba dojet autobusy, jezdícími podle nepravidelných, řídkých, a hlavně nedodržovaných jízdních řádů.

5. Sázkaři a jejich dohled

Mezinárodní olympijský výbor si objednal službu Sport Integrity Monitor od londýnské firmy Genius Sports, která sleduje sázkařské trendy. Každá anomálie v podobě mimořádně vysokých vsazených částek na jednotlivou událost ukazuje na možnost manipulace. Roli firmě usnadňuje fakt, že hry přitahují podstatně méně sázkařů než třeba fotbalový světový šampionát. Podle odhadů agentury Bloomberg prosázejí lidé během her zhruba miliardu dolarů, což jsou jen dvě procenta 50 miliard prosázených během předloňského mistrovství světa a pouhá osmina částky, kterou z kapes sázkařů vytáhlo samotné finále turnaje.

6. Rusové, doping a politika

Ruský prezident Vladimir Putin řekl, že na zákazu startu ruských sportovců v Riu kvůli dopingu se podepsaly politické tlaky. Neřekl už, že politický tlak se podepsal především na vzniku státního dopingového programu v jeho zemi a že rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru nechat diskvalifikace na jednotlivých sportovních asociacích bylo samo o sobě ruským diplomatickým úspěchem.

Faktem na druhé straně zůstává, že sportovci z jiných zemí s dopingovou minulostí (prominentním příkladem je americký běžec Justin Gatlin) o možnost startu nepřišli.

7. Jak to vidí bankéři

Rio není zdaleka prvním pořadatelským městem olympijských her, které se před začátkem soutěží stalo terčem kritiky. Lze se slušnou měrou pravděpodobnosti očekávat, že přese všechny potíže – i v minulosti byly pořádné, od terorismu (Mnichov 1972) přes bojkot supervelmocí (Moskva 1980, Los Angeles 1984) až po naprostou neschopnost pořadatelů (Atény 2004) – se pozornost nakonec soustředí na medaile a rekordy.

Investiční banka Goldman Sachs sestavila pomocí svých prediktivních mechanismů pořadí zemí podle medailové úspěšnosti. Sledujme je pozorně, ale nesázejme na to barák: když se tatáž banka do sportovních prognóz pustila naposledy, tvrdila, že na letošním fotbalovém mistrovství Evropy prohraje Portugalsko ve čtvrtfinále s Anglií. Ve skutečnosti Anglie tak daleko ani nedošla, zatímco Portugalci turnaj vyhráli. Jisté ale je, že nakonec stejně bude mnoho z nás sedět u televizí a jásat, až se na druhém konci planety uprostřed horké zimy někomu, koho neznáme, povede něco, na čem by nám jinak vůbec nezáleželo.

Kdo z Rusů nesmí do Ria

Údaje jsou platné k polovině minulého týdne; čísla udávají počet potrestaných jednotlivců v uvedených sportovních disciplínách jmenovitě uvedeni jsou špičkoví závodníci

Lehká atletika - celý tým (plus minus 67 sportovců) Veslování - 22 Plavání - 7 Julija Jefimovová, bronzová v Londýně Vladimir Morozov, bronzový v Londýně Nikita Lobincev, stříbrný v Pekingu, bronzový v Londýně Darja Ustinovová, bronzová z mistrovství světa Kanoistika - 5 Alexandr Ďjačenko, zlatý v Londýně Andrej Krajtor, dvakrát zlatý v Londýně Alexej Korovaškov, pětkrát mistr světa, olympijský bronz Cyklistika - 3 Moderní pětiboj - 2 Ilja Frolov, 3x mistr světa Zápas, volný styl - 1 Viktor Lebeděv, 2x mistr světa