Občany Skotska, Severního Irska a Gibraltaru po brexitu čeká změna státního občanství
Pokud někdo měl dobrý důvod nad výsledky britského referenda jásat, byli to separatisté na periferii toho, co ještě minulý týden bylo – ale možná už jen několik měsíců bude – Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska. Vítězství příznivců odchodu z Evropské unie je bezpochyby vítězstvím vůle Angličanů nad vůlí obyvatel dalších ústavních součástí země, Skotska a Severního Irska. Právě půldruhého milionu hlasů, o něž měl navrch brexit v Anglii, bohatě stačilo přetlouci výsledky v ostatních zmíněných oblastech, jež hlasovaly naopak silně proevropsky. Pro brexit byl i Wales, ale jeho status neberou vážně ani sami Velšané; když za vlády Tonyho Blaira získali parlament v Cardiffu, byli docela smířeni s tím, že nemůže o ničem rozhodovat a je jenom kosmetickým prvkem tamního barvitého života.
Skotové mají jasno
Zato ve Skotsku, jež v roce 2014 ve vlastním referendu o nezávislosti těsně rozhodlo o zachování svazku s Anglií a spol., brexit pomohl plamen separatismu zažehnout nanovo – a tentokrát je téměř jisté, že Skotská národní strana bude ve snaze o odtržení úspěšná.
Je to zjevné při pohledu na mapu.
Zatímco Anglie, Wales i Severní Irsko hlasovaly smíšeně, všech 32 skotských okrsků volilo bez výjimky zachování členství v EU. Lidé chudí i bohatí, městští i venkovští, loajální Londýnu či Edinburghu, labouristé i konzervativci – všude měli navrch příznivci unijního členství.
Nicole Sturgeonové (na snímku), skotské premiérce a šéfové Skotské národní strany, to dává do ruky silný argument: v důležitých politických otázkách jsme my Skotové s Londýnem zcela nekompatibilní.
Již minulý pátek se objevily hlasy volající po novém referendu o nezávislosti Skotska na Británii; šikovná diplomatka Sturgeonová však zřejmě bude chtít vyčkat, jestli se na stranu odtržení připojí za nové situace i ti, kteří před všebritským hlasováním byli proti. Vše však mluví pro ni: pokud je členství ve Spojeném království postaveno do protikladu členství v EU, nemá v dnešním Skotsku mnoho šancí.
Rozpolcení Severní Irové
Ještě komplikovanější to je v Severním Irsku. Hlasy bohatší protestantské, konzervativní, probritské většiny obyvatel sedmi ulsterských hrabství byly ve čtvrtečním referendu rozděleny zhruba napůl; chudší katolické kruhy beroucí se za sjednocení Irska pod dublinskou vládou hlasovaly drtivě pro udržení země v EU. Výsledkem je, že nyní vypukne mohutný diplomatický chaos v jednání čtyř exekutiv o budoucnosti Severního Irska – londýnské, dublinské, belfastské a bruselské. Jeho výsledek v podobě odtržení Ulsteru od Británie je tak či tak téměř jistý (nahrává mu navíc demografický vývoj, když proirských katolíků se rodí více než probritských protestantů). Jestli dojde na sjednocení obou irských entit, nebo bude Severní Irsko hrdě chudé samostatně, je z pohledu Británie vedlejší.
Gibraltar v kleštích
Jinou variantu neklidu zažívá Gibraltar. Třicetitisícová enkláva na jižním konci Španělska volila jednoznačně setrvání v Unii. Není jí to ovšem mnoho platné: jen několik hodin po oznámení výsledků referenda ohlásil Madrid, že bude chtít alespoň částečně převzít nad poloostrovem vládu. (Týž Madrid, jehož elity nejsou poslední dobou s to vládnout ani samy sobě.)
Tak či tak je téměř jisté, že královna Alžběta II. zanedlouho povládne čemusi, co by se mohlo jmenovat třeba Spojené království Anglie a Walesu; výraz Británie – užívaný pro všechny čtyři britské země – a Velká Británie – pro Anglii, Skotsko a Wales – budou patřit historii.
Půldruhého milionu hlasů, o něž měl navrch brexit v Anglii, bohatě stačil přetlouci výsledky v ostatních oblastech, jež hlasovaly naopak silně proevropsky.
Jak hlasovali (v tisících hlasů)
