Čtenář odkojený potemnělou magií Národní knihovny i stísněnými prostorami bývalé Státní technické knihovny v historickém Klementinu bude mít při vstupu do nové budovy Národní technické knihovny (NTK) v pražských Dejvicích asi zvláštní pocit. Kdepak knihovna, tohle je informační instituce, řekne si s obdivem návštěvník znalý odborné terminologie. Typické knihovnické regály ve volně průchozím parteru budovy, která má tvar zaobleného kvádru, nečekejte. Je tu kavárna, galerie, obchody, návštěvnické centrum, futuristické terminály s počítači a ano – i dejvická pobočka Městské knihovny, která vlastně parametry „postaru“ pojaté bibliotéky splňuje.
Ze všeho nejvíc rozlehlý prostor připomíná moderní nádražní nebo letištní čekárnu, i když zatím s minimem lidí. V poledne 14. září se tu potulovaly jen malé skupinky a na vkusných sofa posedávali zvědavci. První den, kdy byla knihovna otevřena pro veřejnost, by se daly čekat větší davy. Ale jak vysvětlily znalé knihovnice, není to nic divného, protože NTK má sloužit především studentům z okolních technických fakult, a těm ještě nezačal semestr.
Tři v jedné budově
Druhé nadzemní patro, kam se již dostanete jen přes bezpečnostní turniket, je vlastně atrium s pestrobarevnou podlahou a výhledem až na prosklený strop. Funguje tu hala služeb, a opět bez klasických atributů knihovny. Žádné knihy, žádné katalogizační lístky na papírových kartičkách, jen terminály s přístupy do on-line katalogů a dlouhý informační pult, u něhož máte získat „veškeré služby, které knihovna poskytuje“. Nebo knihovny? Na jedné straně pultu totiž funguje obsluha pro zákazníky NTK, na druhé pro Ústřední knihovnu ČVUT.
Pro vysvětlení: původní projekt počítal s tím, že v objektu bude působit slovy rektora ČVUT Václava Havlíčka jedna „společná firma“ složená z bývalé Státní technické knihovny a Ústředních knihoven ČVUT a VŠCHT. To se nakonec nepovedlo, což obě univerzity přijaly s jistou hořkostí. „Je velká škoda, že se nepodařilo z legislativních důvodů dvě vysoké školy připojit do vedení této instituce,“ prohlásil při slavnostním otevření NTK rektor VŠCHT Josef Koubek. Jeho škola (potažmo knihovna) je tedy v srdci vlastního kampusu v pronájmu stejně jako kolegové z Českého vysokého učení technického. Přitom, jak podotýká ředitelka Ústřední knihovny ČVUT Marta Machytková, se odborníci z ČVUT od počátku podíleli na projektech, které směřovaly k jednotné knihovně, jednomu katalogu. Škoda. Asi i laik si uvědomuje, že knihovna 21. století by měla stavět spíše na spojování informačních fondů než na jejich dělení.
Nový rozměr
Vnitřní pnutí v instituci ale uživatel na první pohled nepozná. Zcela jasně je naopak vidět snaha poskytnout návštěvníkovi knihovny na české poměry ojedinělý komfort. Třetí až šesté patro je věnováno knihám ve volném výběru, i když regály s kapacitou neuvěřitelných půl milionu svazků jsou zatím poloprázdné. (A možná je prostoru na tištěné knihy – v dnešní době elektronických médií – až příliš). Tento sektor knihovny nabízí rovněž studovny individuální, týmové, počítačové i audiovizuální, studovnu časopisů či badatelnu historického fondu a stovky studijních i relaxačních míst. Samozřejmostí je možnost samoobslužného vypůjčování a vracení knih (jsou vybaveny bezkontaktním identifikačním systémem) i signál WiFi v celém objektu. Nechybí noční studovna a konferenční sál, tři podzemní podlaží skrývají depozitář a parkoviště. Vskutku velkorysé. Zůstává jen pochybnost, jestli by se rozlehlé plochy pro veřejnost, jež jednotlivá nadzemní patra nabízejí, nedaly využít efektivněji. Až čas a skutečný provoz totiž ukážou, zda si lidé zvyknou trávit zde – vedle hledání informačních zdrojů a studia – i svůj volný čas. Domnívám se ale, že mobiliář designovaný a vyráběný na míru se dá snadno předělat do jiné podoby, která může za pět deset let potřebám klientů vyhovovat více.
Pochybovat však rozhodně nelze o tom, že se jedná skutečně o jiný pohled na poskytování (informačních) služeb. „Jde o revoluční změnu: uživatel se stane zákazníkem, který má možnosti svobodné volby, kde a kdy využívat informační zdroje knihovny, nebo ji využívat ‚jen‘ jako svůj druhý obývák. Knihovna tím kromě jiného získává i nový sociální rozměr,“ je přesvědčen ředitel Martin Svoboda, jenž byl hybatelem projektu od jeho počátků.
Příběh domu
Jedním z nejnápadnějších znaků nové budovy je všudypřítomný beton, v němž se bez nadsázky musely utopit miliony. Kam se podíváte, vidíte jeho šedou barvu, i stropy jsou bez podhledů a rozvody elektroinstalací na nich vytvářejí zajímavé ornamenty. Je to samozřejmě záměr, i když na někoho může působit jakoby nedodělek. „Od začátku jsme chtěli nechat rozvody viditelné, v souladu s koncepcí domu jako technické příručky 1 : 1. Druhá věc je, že strop, který díky technologii aktivace betonového jádra sálá teplo nebo chlad, nemůžeme ničím zakrýt, takže máme i praktický důvod,“ vysvětluje jeden z tvůrců energeticky úsporného objektu, architekt Roman Brychta z ateliéru Projektil.
Koncept budovy vytvářeli architekti z Projektilu spolu s designérským studiem Hipposdesign, grafickou Laboratoří a také s uměleckou skupinou P.A.S. Vše je společně vybrané a sladěné do detailů. Od mobiliáře přes logotypy instituce, bohatou směsku piktogramů či kóty na fasádě až po různé technické vtípky – všimněte si třeba, co je psáno na schodech. Jak říká Brychta, „vítejte v technickém příběhu domu“.
Příběh by byl bez pointy, kdybychom nezmínili možná nejvýraznější příspěvek k celkovému vyznění budovy. Tím je takzvané centrální umělecké dílo rumunského vizuálního umělce a novináře Dana Perjovschiho, jenž pokryl betonové interiéry knihovny situačními, politicko-společenskými kresbami. Jeho jednoduché černé malůvky na šedém podkladu, něco mezi komiksem a graffiti, jsou svéráznou výpovědí o dnešním světě. Nemusejí se každému líbit, někoho dokonce provokují. A proč by vlastně nemohly být kontroverzní? Vždyť knihovny ve třetím tisíciletí jsou nejen informačními institucemi, ale zároveň veřejným prostorem, kde se každý může svobodně vyjádřit.
*
BOX
Netypické řešení
Časový harmonogram, který schválila vláda v roce 2000, určoval zahájení provozu nové knihovny na říjen 2005. Čtyřletá prodleva se v tomto případě nezdá – například v porovnání s případem Kaplického blobu – až tak strašná. V průběhu času však stavba citelně podražila. Podle informací z roku 2001 měla stát zhruba 1,5 miliardy korun a financována měla být ze státního rozpočtu. V roce 2004 předložila tehdejší ministryně školství Petra Buzková do vlády materiál, který uváděl, že by NTK měla být hotova v červnu 2006 a stát 1,8 miliardy korun. Nakonec se celkové náklady vyšplhaly na téměř 2,3 miliardy korun a budova byla dokončena na konci minulého roku. Obří projekt, přestože byl jednou z priorit ministerstva školství, nakonec financovali privátní investoři a jeho realizátorem byla společnost Sekyra Group. Financování probíhá formou dlouhodobého úvěru se splatností do roku 2014, který poskytlo konsorcium Dexia Kommunalkredit Czech Republic a Česká spořitelna. Dle sdělení ředitele Svobody je budova v současnosti zatížena dluhem ve výši 1,4 miliardy korun a roční splátka úvěru (závazek státu) činí 300 milionů korun.
BOX
Knihovna v číslech**
- Ve třech podzemních skladech je uloženo asi 1,2 milionu dokumentů
- Kapacita volného výběru je 500 tisíc svazků
- Nabízí na 1300 studijních míst a přibližně 500 míst relaxačních
- Má čtyři počítačové učebny s kapacitou 180 míst
- Má 18 týmových studoven a 29 individuálních studoven
- Disponuje konferenčním sálem s kapacitou 240 míst a zázemím
- Je tu téměř 300 stání pro automobily v podzemních garážích a 200 stání pro kola
