Opět se zvýšily limity pro povinnost vypsat veřejnou zakázku, nyní na šest milionů korun. Vítejte zpátky, neveřejné smlouvy uzavřené mezi starostou a jeho sousedem. Navíc se úplně zrušila povinnost oponentury u nadlimitních zakázek. K čemu by také byly? Úředníci si jistě rádi všechno vyhodnotí sami.
Ale nerad bych úředníkům a starostům křivdil. Popravdě pochybuji, že právě oni budou mít radost z toho, že se pravidla pro nakládání s veřejnými penězi opět mění a oni budou muset zaměstnancům na radnicích vysvětlovat, že odteď se jede zase postaru. Nebezpečně velkou mírou se vracíme zpátky do situace před třemi lety, tedy snad až na takzvané losovačky. Ale kdo ví? Třeba se dostaneme časem i k nim.
Z nového zákona mohou mít bezesporu radost jedině stavební firmy. Ostatně mají za sebou rok usilovného lobování a rozesílání všelijakých průzkumů o tom, jak novela Nečasova kabinetu způsobila v Česku recesi. K včerejšímu dni jim můžeme gratulovat. Mohou zase stavět o sto šest. O kolik překrásných staveb se naše země konečně rozroste? Kolik lidí dostane práci, kterou jim zlá transparentní novela ukradla?
Leda že by se ukázalo, že za drastický propad ve stavebnictví ve skutečnosti nemohou přísnější pravidla, ale kupříkladu škrty ve státní správě. Lobovat proti nim by totiž bylo o dost složitější. I když těžko říct. V současném politickém bezvládí se zdá být možné takřka všechno. A stavaři odteď budou mít nějaký ten peníz navíc…
Další komentáře Tomáše Plhoně: