Při volbě papeže koloval jeden vtip: Kdyby hlavou katolické církve mohla být žena, prvním kdo by se přihlásil, by byla Jana Bobošíková. Vcelku přesně to vystihuje zarytost, se kterou Jana Bobošíková postupuje. A přidává k tomu i notnou dávku teatrálnosti a populismu až to celé působí jako takový zvláštní cirkus.
Janu Bobošíkovou neznám, ale troufnu si o ní říct, že není vším tím, co se snaží lidem kolem sebe namluvit. Ví ale moc dobře, že receptem na úspěch je být vidět a uloupnout si vždycky pár procent. A je vlastně jedno, jestli tomu má pomoci KSČM jako při předposlední volbě prezidenta, nebo třeba Václav Klaus při nadcházejících volbách. Tímhle vegetativním způsobem života, aniž by jakkoliv ona nebo její hnutí něco zásadního pro tuto zemi udělaly, si Jana Bobošíková přichází k solidním příspěvkům od státu. Ve sněmovních volbách stačí totiž přeskočit hranici procenta a půl, aby stát pomohl saturovat náklady na kampaň, případně tři procenta, aby strana dosáhla na stálý státní příspěvek.
Podle údajů ministerstva financí si třeba v roce 2012 přišla Suverenita - Strana zdravého rozumu na necelých sedm a půl milionu, stejnou částku měla v roce 2011. Pod lehce upraveným názvem získala strana kolem Jany Bobošíkové v roce 2010 pět milionů a pod ještě jiným názvem v roce 2009 nějaké 3 miliony. V součtu nějakých 23 milionů za 4 roky. Jak by řekl Jiří Paroubek, kdo z vás to má? Navíc čísla ukazují, že je to časem pro Janu Bobošíkovou lepší a lepší.
Možná je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, že by limity pro financování malých stran měly být trochu jiné - navíc s ohledem na volební účast, která v Česku není vysoká. Nemusí totiž trvat dlouho a stát si bude tímto způsobem hýčkat hnutí s daleko extrémnějším názorem, než je Hlavu vzhůru.
Nechci hnutí kolem Jany Bobošíkově nijak pomlouvat, používám ho čistě jako příklad dobře zvládnutého marketingu. Vše je z jeho strany samozřejmě v rámci norem a zákonů. Ale pokud mohu prosit, nikdo další to už nezkoušejte.
Od autora čtěte také:
Černý humor v předvolební kampani
