Slovinský Kobarid, italsky Caporetto, je pro Italy symbolem potupné krvavé porážky za první světové války, na kterou nikdy nezapomenou. Horské svahy svírající údolí řeky Soča jsou pokryty hroby italských vojáků. A mezi nimi se pasou krávy, ovce a kozy. I autochtonní plemeno drežnických koz, které také nemělo přežít válku. Místní schovali kozy do kostela, aby nepřišli o cenný zdroj mléka a masa. Když to bylo možné, vypustili je zpět na pastvu.
Počet jedinců tohoto vzácného plemene je stále nízký, ale několik stád se každý rok zvětšuje.
Žijí tu zvláštní lidé. Hrdí, zvyklí na rozmary počasí, poučeni historií, která tudy kráčela bez nejmenších ohledů. Naučili se vyjít s tím málem, co Kobarid nabízí, a ještě zvládli toto městečko uprostřed ničeho proslavit po celém světě, i mimo italské učebnice dějepisu.
Nejlepší šéfkuchařka světa
Na kraji Kobaridu se nachází restaurace Hiša Franko, jejíž šéfkuchařkou je Ana Roš. Původem diplomatka a závodnice na lyžích, která vyměnila kostýmek i kombinézu za kuchařský rondon a rozhodla se své zemi pomoci jinak. Když byla jmenována nejlepší šéfkuchařkou světa pro rok 2017, zúročila své zkušenosti v diplomacii a upoutala na Kobarid pozornost fanoušků fine diningu z celého světa. Především však těch, kteří vyznávají lokálnost a nevyžadují humry a krevety za každou cenu tam, kde není jejich přirozené prostředí.
Na talířích se tu servíruje to, co údolí Soče zrovna nabízí. Suroviny, jejichž původ je dál než dvacet kilometrů od restaurace, se tu objeví jen zřídka. Základem jsou ryby z místní řeky, maso zvířat zdejších farmářů, zelenina vypěstovaná přímo v údolí, sýry z mléka krav, které se od jara do podzimu pasou na vrcholcích hor a před zimou se jdou každý rok schovat dolů k lidem.
I Hiša Franko a všechny její dodavatele pandemie nemoci covid-19 citelně zasáhla. Restaurace žije prakticky jen z turistů, stejně jako místní zemědělci, kteří díky restauračním hostům dokážou prodat svou produkci. Personál podniku je mezinárodní.
Ti, kteří neodjeli do svých domovů včas, zůstali uvězněni v Kobaridu.
Téměř všichni. Ana Roš nezaváhala.
Věděla, že cestou z covidového zoufalství je práce. A pomoc těm, jejichž produkty jí umožnily se proslavit. Spolu se svými kuchaři začala zpracovávat suroviny od místních zemědělců tak, aby prodloužila jejich trvanlivost, dala jim neodolatelnou podobu, dokázala je prodat, a tím uživit jejich producenty i své lidi. A také proto, aby dala lidem naději na lepší zítřky. Bez té se v údolí sevřeném horami daleko od všech žije těžko.
vyjít s málem
Kobaridským zaklínadlem není soběstačnost jako taková. Konzumace plodů vlastní zahrady, mléka a masa od sousedových zvířat nebo pstruhů ze sádek postavených na Soče je tu spíše přirozeností a nutností. Postavili si tu i minipivovar a v těsném sousedství obecní mlékárny vaří pivo, které čepují v hospodě v centru obce, hned u muzea připomínajícího nejslavnější a nejkrvavější den kobaridských dějin. Součástí mlékárny je i velký obchod se smíšeným zbožím, ve kterém zdejší zemědělci prodávají přebytky ze své produkce a turisté mířící za nevšedním zážitkem do Hiša Franko je nadšeně kupují. Za přiměřenou cenu dostanou potraviny vysoké kvality a podpoří lokální farmáře.
Koronavirová pandemie přispěla k tomu, že potraviny z okolí tyrkysově modré řeky Soča jsou dostupné po celém Slovinsku. Doména, na které je lze nakoupit, je prozaická - „kupilokalno.si.
Dostupné jsou uzeniny od místních malovýrobců, těstoviny vyrobené z přebytků mouky, karamelky ze syrovátky, již při poklesu odbytu nebylo v mlékárně jak zpracovat, zmrzlina ze zdejšího mléka s heřmánkem a medem nebo šalvějí z okolních kopců. Ana a její tým vymyslely postupy a do výroby zapojily okolní podniky tak, aby to zvládaly ve velkém. Foodies po celém světě z toho nápadu šílí a plánují cestu do Slovinska, které ostatně jako první evropská země oznámilo, že koronavirovou pandemii má za sebou, otevírá dveře turistům a hledí do budoucna. #
Naučili se vyjít s tím málem, co Kobarid nabízí, a ještě zvládli toto městečko uprostřed ničeho proslavit po celém světě.
