Menu Zavřít

Vítězství ošklivé sestřenice

11. 8. 2005
Autor: Euro.cz

Kongres USA schválil zásady volného obchodu pro Střední Ameriku

Vzácný příklad cesty hory za Mohamedem. I tak popisoval americký tisk sestoupení prezidenta George W. Bushe mezi kongresmany den před hlasováním o Středoamerické dohodě o volném obchodu (CAFTA). Bush tím korunoval ofenzivu Bílého domu, pro který se stalo rozšíření regionální zóny bez cel a tarifů směrem na jih miláčkem. Jako takový zákon v porodních bolestech bezprecedentní menšiny také ožil. A stejně jako jeho duchovní otec rozdělil nejen Spojené státy do nesmiřitelných táborů.
Volební linky amerického Kongresu byly ve čtvrtek 28. července otevřeny pro hlasování o osudu jednoho zákona až nebývale dlouho. Posbírat dostatečnou podporu pro CAFTA totiž trvalo celou hodinu. Většina neméně důležitých legislativních verdiktů přitom většinou přichází po patnácti minutách. Prodloužení se ale vyslancům Bílého domu vyplatilo. Zrušení překážek pro obchod se šesti středoamerickými republikami schválilo 217 zákonodárců, 215 se vyslovilo proti. Spojené státy tak na konci rekordně teplého měsíce zažily nejtěsnější přijetí zákona o bezcelních a beztarifních vztazích v historii. CAFTA, považovaná za test americké náklonnosti k další liberalizaci trhů, tím vyslala jasný signál: vedra ve Washingtonsalváu s koncem července zdaleka nekončí.

Především politika.

Volný obchod se Střední Amerikou bude mít na výkonnost hospodářství USA jen mizivý dopad. Analýzy hovoří o změně na úrovni zhruba jedné desetiny procenta HDP. Odhady říkají, že ostře sledovanou bilanci amerického obchodu se zahraničím šest středoamerických států vylepší maximálně o 700 milionů dolarů, nepatrnou sumu v porovnání s loňským deficitem bezmála 620 miliard. Bouřlivá diskuse o CAFTA se právě proto odehrávala především v politické rovině jinak tradičně předvolebních témat. Mezi nimi je tím nejcitlivějším pro Ameriku nového tisíciletí vývoz práce do oblastí s nižšími výrobními náklady, outsourcing.
„Demokraté jsou mnohem citlivější k požadavkům pracujících v době, kdy mají za sebou jen pramálo loajálních spojenců a řadu porážek,“ vysledoval Norman Ornstein z American Enterprise Institute. Jeho závěry chování současné opozice vůči ekonomicky bezvýznamné CAFTA jen potvrzuje. Strana, jež tradičně podporuje volný obchod, se ve svých postojích otáčí směrem k budování bariér kolem Spojených států. Že pro ni jde o nakročení správným směrem, ukazuje průzkum veřejného mínění prezentovaný televizní stanicí CNN. Ta uvedla, že se tři čtvrtiny dotázaných Američanů vyslovily proti CAFTA, pokud by vedle nižších cen měla znamenat také vyšší nezaměstnanost.

Jediná naděje.

„Ne vždy Washington podporoval naše snahy o holé přežití. Před dvaceti lety jsme byli prioritou jeho zahraniční politiky,“ napsal v komentáři k CAFTA exprezident Kostariky Oscar Arias. „Na počátku devadesátých let, kdy občanské války skončily, se ale zájem vypařil. Byli jsme potrestáni za mír,“ shrnul Arias nejčerstvější zkušenost, kterou země usilující o obchodní partnerství se Spojenými státy mají.
Dominikánská republika, Guatemala a Nikaragua se během studené války dočkaly přímé intervence či útoků řízených CIA. Salvador, Honduras a Kostarika byly nuceny manévry organizované americkou zpravodajskou službou hostit. Ve stejnou dobu do zemí proudily stovky milionů, jež měly obyvatele regionu přesvědčit o výhodách kapitalismu. Po pádu berlínské zdi strategická důležitost úžiny , a tím i výše americké pomoci, opadla.
Střední Amerika by za současných podmínek izolaci nepřežila, obává se Arias. Poté, co se kohoutky rozvojové pomoci ze Spojených států téměř uzavřely, pokládá bývalý první muž Kostariky mezinárodní obchod za jedinou nadějí na ekonomický růst regionu. Většina Středoamerických ekonomů a kapitánů průmyslu s ním přes ambivalentní vztah ke Spojeným státům souhlasí. „Střední Amerika byla v nedávné minulosti sužována válkami. Pro obchodníky nyní CAFTA představuje naději, že region nebude opět trpět. Tentokrát kvůli všudypřítomné síle globálních trhů,“ říká například šéf průmyslové lobby v Nikaragui Alfredo Cuadra.

Šance pro spojení.

Pokračující unifikace světových trhů na Střední Ameriku tvrdě dopadá od počátku devadesátých let. V roce 1994 Spojené státy coby tradičně největší obchodní partner středoamerického regionu podepsaly s Kanadou a Mexikem Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA). Snahy o rozšíření tohoto dokumentu o země Karibiku a pevniny mezi severem a jihem kontinentu tehdy americký Kongres zamítl. Ekonomiky mimo dohodu tím přišly o podstatnou část trhů v USA, jejich pozice vzhledem k výhodě bezcelního dovozu převzalo převážně Mexiko. S koncem tisíciletí přišel další úder: příliv levného zboží, kterému často ani chudé země Střední Ameriky nezvládají konkurovat.
Po ukončení civilních válek nastal bezprecedentní rozvoj regionální ekonomické spolupráce a unifikace, uvádí zpráva INCAE. Jako příklad ekonomové této nejrespektovanější středoamerické obchodní školy nabízejí přeshraniční expanzi nikaragujských finančních domů BAC a Banco Uno, akvizice salvadorských aerolinek TACA či překotnou výstavbu nových supermarketů, jimž vévodí značky z Guatemaly a Kostariky. Také vlády jednotlivých zemí začínají spolupracovat. Snahy soukromého sektoru podporují společnými projekty, jež většinou míří na vylepšení místy až katastrofální infrastruktury. Sny o ekonomické unii, kterou příznivci jednotné Střední Ameriky hlásají, však může už brzy zhatit v regionu panující obrovská majetková nerovnost.
Region tak nyní dostává jako celek šanci na unikátní spojení, o něž se vůdci neúspěšně pokoušeli po dvě století. Pokaždé v cestě stály nacionalistické vášně. Ty by však tentokrát plány zhatit neměly, domnívají se zastánci jednotné Střední Ameriky „Je zde nezastavitelný trend k plné ekonomické integraci. Tlak jde zdola, od lidí směrem k vládnoucím elitám,“ argumentují. CAFTA se jim v rámci této cesty jeví jako jeden z logických mezistupňů.

Giganty u hliněných chatrčí.

Panující nevraživost mezi bohatými a chudými však může CAFTA ještě prohloubit. Jak varuje americký Economic Policy Institute, NAFTA sice pozvedla Mexické HDP, platy většiny zaměstnanců však propadly. „NAFTA přinesla finanční prospěch investorům a strádání pracovníkům a životnímu prostředí. CAFTA opakuje nejdůležitější prvky předchozí dohody a lze tak očekávat podobný výsledek,“ tvrdí autoři prognózy. Mnozí aktivisté přidávají varování, že majetkové nerovnosti v regionu vedly jen v posledním půlstoletí ke třem občanským válkám. Případné další rozevření nůžek mezi těmi, co vlastní, a těmi, co prodávají svoji pracovní sílu, tak může být novou sociální rozbuškou.
Prominentní místo na předměstí kostarické metropole San Jose zabírají autosalony exkluzivních značek Masseratti a Ferrari. Potemnělou chudinskou čtvrť v Guatemale City každou noc ozařují neony řetězce Burger King. Prašné náměstí honduraské Santa Rita de Copán vítá příchozí billboardem „Vítejte v krajině Pepsi“, zatímco sousední dům je celý vyveden v barvách Coca-Coly.
Souboj gigantů mezi hliněnými chatrčemi Střední Ameriky začal už před příchodem volného obchodu. Nyní, s CAFTA v zádech, budou mít americké korporace podle prezidenta Bushe přístup k milionům obyvatel středoamerického regionu ještě snazší. Nejen sociální aktivisté, ale i respektovaný časopis Economist v reakci na tato slova připomněl, že jen málokdo z této oblasti může být v západních měřítcích považován za skutečného spotřebitele. Bezmála 40 procent obyvatel regionu totiž vydělává méně než dva dolary na den. Navíc často v neudržitelných podmínkách, které zahraniční pozorovatelé označují za novodobé otroctví.

Prý bude lépe.

„Zákaz odchodu na toaletu. Pozdní výplaty. Odepírání pitné vody. Neplacené přesčasy. Bez nároku na volno v případě nemoci. Zákaz odborů.“ Tak popisuje pracovní prostředí v salvadorských továrnách v New Yorku sídlící National Labour Committee, skupina sledující dodržování lidských práv na různých místech planety. Jak zpráva dodává, mnohé z těchto sweatshopů pracují na zakázku největších světových značek. Zatím posledním viníkem, na kterého aktivisté ukázaly prstem, byl těsně před hlasováním v americkém Kongresu výrobce sportovních potřeb Reebok.
Architekti CAFTA předpokládají, že by podobnému vykořisťování jejich projekt měl napříště zabránit. Argumentují tím, že volný obchod přivede do Střední Ameriky nové investory, jejichž aktivity vytvoří řadu pracovních míst. S tím spojená poptávka po zaměstnancích pak nejenže zvýší platy, ale také obecně vylepší pracovní podmínky. K tomu Bílý dům připomíná dvousetmilionový fond, který má během následujících čtyř let sloužit k placení hlídacích psů dohlížejících na pracovní podmínky a ekologické standardy. Odpůrci CAFTA tuto investici považují za vyhozené peníze. Dle dohody totiž sice hříšníci budou platit pokuty, ale do vlastní kapsy. Neoliberální teorii o neviditelné ruce trhu, která po příchodu nových investorů sama vylepší pracovní podmínky, pak odmítají s poukazem na příklad Mexika.
Katastrofální prostředí pro zaměstnance a vážné ekologické prohřešky. Tak vypadá severní pohraničí Mexika deset let po podpisu NAFTA. Pozorovatelé se přitom shodují, že příliv nových investorů po vytvoření bezcelní zóny situaci pouze zhoršil. I sousední americké státy tak platí zvýšenou nezaměstnaností a degradací životního prostředí. Jak demokraté s odbory v zádech připomínají, nejsou to však pouze ony, které v USA vytvořením zóny volného obchodu s Kanadou a Mexikem trpí.

MM25_AI

Zažehnaná blamáž.

Zhruba milion Američanů kvůli NAFTA přišel o práci. Nárůstu nezaměstnanosti se přitom nevyhnul žádný stát Unie. Ztráty zaznamenala i bilance zahraničního obchodu, jejíž deficit v posledních letech stojí za třetinou až polovinou nárůstu nezaměstnanosti. Přestože po odbourání bariér vrostly exporty do Mexika (o 114 procent) i Kanady (o 60 procent), lavina levných importů (růst o 274, respektive 90 procent) výsledek vzájemného obchodu udržela v červených číslech. Od ošklivé sestřenice NAFTA, jak dohodu se Střední Amerikou překřtil ve své analýze Economic Policy Institute, mnozí očekávají podobné problémy. Zejména proto byl tentokrát nucen Bílý dům bojovat nebývale těžce také o mnoho hlasů z vlastních řad.
Od svého jarního uvedení do funkce trávil obchodní zmocněnec americké vlády Rob Portman takřka každý den lobbováním za rozšíření zóny volného obchodu. Týden před hlasováním byl dokonce přistižen, jak o výhodách CAFTA přednáší kongresmanům vměstnaným do parlamentního výtahu. Doplnil tak ministra obchodu Carlose Gutierreze, jenž v barvách Bílého domu absolvoval na sto dvacet mediálních vystoupení, tři stovky konferenčních hovorů a přes dvě stě setkání se zákonodárci. Přesto ještě nedlouho před hlasováním hrozila Bílému domu blamáž. Poslední zákon o volném obchodu shodili kongresmani Lyndonu Johnsonovi ze stolu před dlouhými čtyřiceti lety. Podobnému osudu tým prezidenta Bushe nakonec ušel s pomocí ústupků směřujících opačným směrem, než je liberalizace světových trhů.

Čína a Dauhá.

Státem chránění výrobci cukru se v rámci diskusí o CAFTA dočkali ujištění o své výsadní pozici. Skutečným zvratem však byl až slib všem odpůrcům levných dovozů, že se Amerika bude i nadále tvrdě bránit importům z Číny. Bílý dům představil nové obchodní bariéry a dodatky ke smlouvě, jež mají asijským výrobcům znemožnit proniknutí na trhy USA přes nově otevřenou oblast Střední Ameriky. „Cokoli namířené proti Číně pravděpodobně napomůže přijetí CAFTA,“ prohlásil po představení legislativy kongresman Phil English. Podobně jako další se záhy poté rozhodl hlasovat pro volný obchod se Střední Amerikou. „Čína nyní vrhá stín na veškerá jednání o volném obchodu,“ tvrdí lobbista Bill Miller. Lavina levných dovozů z Asie však není jediným z faktorů, které napomáhají znovuzrození amerického ekonomického nacionalismu. Vysoký deficit zahraničního obchodu, slábnoucí dolar, na Spojené státy vysoká míra nezaměstnanosti i vyčerpávající válka v Iráku vyvolávají v mnohých potřebu jistoty, který ochrana domácího trhu alespoň napohled nabízí.
Volná směna se Střední Amerikou měla být pro americké zákonodárce podle původních plánů zahřívacím kolem pro plán Světové obchodní organizace, pojmenovaný dle katarského místa vzniku Dauhá. Má ovlivnit obchodování 148 zemí světa a jeho cílem je vytvoření spravedlivějšího obchodního režimu, ke kterému mají přispět komplexní škrty v tarifech a dotacích, zejména u vyspělých států. CAFTA nicméně napovídá, že nové dohody směřující k další liberalizaci světových trhů budou v současné atmosféře v Americe jen stěží průchodné. I proto, že Dauhá po Washingtonu požaduje mimo jiné výrazné škrty dotací pro státem hýčkané farmáře a výrobce automobilů.
„Plán Dauhá je zaujatý proti zemědělcům asi jako soudy proti zlodějům,“ napsal po přijetí CAFTA list Financial Times. Jak nicméně mnozí analytici ve Spojených státech přiznávají, tento objektivní pohled může nyní v Kongresu podlehnout obecnému sentimentu. Přijetí velkolepých plánů z Kataru je tak ohroženo.

  • Našli jste v článku chybu?