Podprsenku jako Madonna, košili a boty jako Travolta, který hoří sobotní nocí. Filmový průmysl určuje módní trendy už od svých počátků. Oblékáním počínaje, telefony a auty konče. Kdo by nechtěl vypadat jako filmový hrdina...
„Malé černé“ a Audrey Hepburnová ve filmu Snídaně u Tiffanyho.
Autor: Isifa.com
Zkuste si vzpomenout na nějaký film, ve kterém jste si všimli oděvu nebo módního doplňku, který by vás zaujal. Hlavou vám projela myšlenka – To se mi líbí… a představili jste si to na sobě. V dnešní době se k vám módní trendy dostávají už mnohem rychleji, a to prostřednictvím seriálů jako Sex ve městě nebo Džungle rtěnek. Nejrychleji a sezonně je to v případě hudebních videoklipů. Ostatně, kdo by si nevzpomněl na éru country klobouků, s nimiž přišla zpěvačka Madonna.
Černobílá móda
Začátkem minulého století, v dobách více svázaných společenskými pravidly a v éře černobílého filmu, se móda na stříbrném plátně objevovala ve více upjatých formách. Většinou ale měly kostýmy a obleky zajímavé střihy s invencí materiálů. Bez barev na plátně jim kouzlo dokázali dodat herci svojí krásou, postavou a šarmem. Ve zlatém věku Hollywoodu (od roku 1930) to byly hvězdy jako Marlene Dietrichová a Carole Lombardová.
Možná právě to, že pánská móda se omezovala pouze na nošení obleků, inspirovalo Coco Chanel převést některé prvky této módy do ženské podoby. Byl to odvážný krok s velkou jehlou emancipace, která vizuálně popichovala veřejnost. Pánské střihy přepracovala na pohodlné dámské oblečení pro volný čas. Zahrnovalo například pletené vesty, žerzejové kostýmky či námořnické kalhoty. Tradiční dámský tvídový kostým jednoduchého vestového střihu se zapínáním na knoflíky. Nezbytnou součástí šatníku se staly malé večerní šaty, které vycházely z jednoduché linie košile a samozřejmě byly černé. Nebála se u modelů ukázat odhalená kolena, obout bíle lakované boty s černou špičkou. Černá byla oblíbenou barvou Coco Chanel.
Vypadat jako Američan
Na počátku padesátých let britské společnosti, jako Marks & Spencer, už dokázaly vyrobit dobře vypracované oděvy, na nichž uplatnily i některé módní detaily, například límce a manžety, vypůjčené z kolekcí pařížské haute couture, aby tak dodaly konfekčním oděvům poněkud vyšší třídu.
V té době své místo nacházejí také Spojené státy. Ačkoliv v časopisech Vogue a Harpers Bazaar, které měly ohromný vliv na módu v Británii, Spojených státech a Francii, byly stále k vidění evropské nápady, přesto si začala Amerika všímat domácích modelů. Tento „American Look“ prorazil ve všech svých variantách do Evropy, jejíž obyvatelé byli jeho vlivu vystaveni zásluhou kina a dovážených amerických magazínů.
Velkou roli hrají teenageři, vše se přizpůsobuje jejich oblečení, životnímu stylu, rocknrollu, bouření a motorkářům. Mladíci se vzhlíželi v „rebelovi bez příčiny“ Jamesi Deanovi a božském Elvisovi a nezapomenutelné Marilyn Monroe.
V šedesátých letech dvacátého století způsobil vývoj ekonomiky a životního stylu odmítnutí tradičního dělení na vysokou společnost a pracující lid. Podle amerického modelu vzniká mezi vysokou krejčovinou a konfekcí typ evropského oblečení „preˆt-à-porter“, který s sebou přináší mnoho změn. Ralph Lauren a Calvin Klein vystupují v těchto letech z anonymity, útočí každý zvlášť i oba společně na koncepci linií specificky určených ženám a mužům nového světa.
Audrey Hepburnová proslula snímky My Fair Lady, Sabrina, z módního hlediska ovšem především Snídaní u Tiffanyho – Hepburnová v roli Holly Golightly zde uvedla malé černé šaty, které se staly symbolem kosmopolitní elegance.
Svůdná jako žena
Po druhé světové válce měly ženy dost strohého a jednotvárného kostýmu a zatoužily být opět žensky svůdné. A tuto svůdnost jim v roce 1947 nabídl Christian Dior. Odstranil rovná ramena s vycpávkami, zdůraznil štíhlý pas, jemně naznačil křivku boků a bohatě nařasené sukně prodloužil až do poloviny lýtek. To vše s grácií podtrhly lodičky na vyšším štíhlém podpatku. Změně se začalo říkat New Look – tedy nový vzhled.
Šílenství nezpůsobovala jen móda ve filmech, ale například i auta dokázala sjet z plátna až před domy filmových návštěvníků. Určitě si vzpomenete, jak si Louis de Funès v nejednom díle četníků kryje oči v „kachně“ (Citroën 2CV), kterou řídí ztřeštěná jeptiška. Autu se říkalo například i „deštník na čtyřech kolech”, ale po světě se nakonec prodalo přes neuvěřitelných devět milionů kusů těchto aut.
V sedmdesátých letech jste módní inspiraci mohli vidět například ve snímku fotografa a režiséra Williama Kleina „Kdo vlastně jste, Polly Maggoo?“ (1966), ale i v absolventském filmu Věry Chytilové „Strop“ (1962). V obou případech vás čeká komentář stavu módního světa šedesátých let dvacátého století a současně také úvahy o tehdejších masmédiích. Oba její tvůrci jsou zároveň důvěrnými znalci módního prostředí (Chytilová působila v padesátých letech také jako manekýna, Klein jako módní fotograf). U nás i ve světě nedoceněný snímek Věry Chytilové je výjimečným pokusem o meditativní uchopení „vnitřního života“ modelky. Kleinův divoce stylizovaný příběh spíše vtipně a kousavě paroduje život modelky Polly a její obraz vytvářený médii.
Ani v amerických filmech jste si nezačali všímat jen módy, ale i značkových hodinek, míchaných nápojů a aut. Hned všechny tři body splňuje smyšlená postava agenta Jamese Bonda. Už v Dr. No, první bondovce, jste si mohli povšimnout vodky Smirnoff, kterou má James Bond v podání Seana Conneryho na stole svého bungalovu. Ještě v tomto filmu k ní přidal martini a pověstná hláška „protřepat, nemíchat“ byla na světě. Za dvaadvacet celovečerních filmů vypil James Bond litry různých značek vodky, rozbil mraky drahých aut a přišel o spousty luxusních hodinek.
Horečka s Travoltou Móda dvacet let před koncem tisíciletí dokázala nahradit rockové hvězdy, topmodelky zazářily místo hereček a přehlídky se staly skutečným představením. Galavečery organizované slavnými značkami, natáčené a vysílané vždy za velké pozornosti médií. Jednou z prvních topmodelek byla GIA, kterou v životopisném snímku ztvárnila Angelina Jolie. V té době také přišla éra květinových košil, kalhot na tělo dole rozšířených a bot s vysokými podpatky. Ano, hádáte správně, právě ve výše zmíněném si to John Travolta přitancoval v Horečce sobotní noci na parket v doprovodu diskotékové hudby Bee Gees. Česká móda s dobou normalizace zabředla do nevýrazných barev a střihů konfekce. Sehnat něco „in“ ze Západu byl problém. Natož sehnat šikovnou krejčovou, která by vám něco udělala na míru, popřípadě upravila konfekční velikost, byl ještě větší problém. Často se proto dámy vrhaly k šicím strojům samy a se vzory z magazínů ze „západu“ se snažily připravit si vlastní kostým tak, aby alespoň na moment ve společnosti zazářily. Neznamená to ale, že by se v Československu netvořilo. Zejména pohádky dávaly prostor kreativnímu nadšení českých návrhářů a jejich úžasnou práci jste mohli vidět například ve filmech jako: Byl jednou jeden král…, Labakan, Šíleně smutná princezna a nebo v seriálu Arabela. Zlom století přinesl nové trendy a díky filmovému a hudebnímu průmyslu se dostával velice rychle ke svému publiku. Děj ale není v tuto chvíli podstatný. Zaměřme se na kostýmy. V některých filmech je takřka nevnímáme, splývají s dějem, nijak zvlášť se neprosazují a po závěrečných titulcích už ani nevíme, kdo co měl na sobě. Ne tak v případě Pretty Woman. I když její „pracovní oděv“ zůstane ve stínu nóbl luxusních modelů, nedá se zapomenout na nekonečně dlouhé štíhlé nohy v nekonečně dlouhých černých latexových kozačkách. V devadesátých letech se možná i díky tomuto filmu staly ve světě hitem. Jean-Paul Gaultier, zvaný „enfant terrible“ módy, který se rád inspiroval extravagancí rockových hvězd, se své pověsti drží i dnes. Jeho oblečení přispělo k úspěchu popové hvězdy Madonny. Kuželovité podprsenky (které byly k vidění již v 50. letech) a korzety, které pro ni navrhoval, byly dokladem toho, jak se móda inspirovala prádlovými prvky a nakolik se intimní stávalo veřejným. Svět trendů na nás už neútočil jen z videoklipů, ale již ze zmíněných seriálů, jako Sex ve městě, Přátelé nebo Džungle rtěnek. Filmy nezpůsobovaly nákupní šílenství jen u módy, aut a hodinek, ale i u zvířat. Jedinečným příkladem je filmová sága s Harry Potterem. Po uvedení do kin chtěly všechny děti vlastnit sovu Hedviku. Sovice sněžní zaplavila zverimexy po celém světě. Ale nejen ona, i Ronova krysa Prašivka nahnala děti do obchodů, aby si pořídily vlastní. Ďábel nosí Pradu i v Sexu ve městě **
V současnosti se móda výrazněji prosazuje opět ve filmech, a to formou doplňků, šatů i bot. Carrie Bradshoová, alias Sarah Jessica Parker ze Sexu ve městě, je asi světově nejznámější nositelkou bot značky Manolo Blahnik. Modré lodičky od Manola jí dokonce v prvním celovečerním filmu pomůžou zpátky do náruče pana Božského. Ne každý má to štěstí nakupovat značkové věci, a proto si například její asistentka dopřává luxus v podobě kabelky od Louis Vuittona z půjčovny.
Ve snímku Ďábel nosí Pradu uvidíte tolik kabelek, že vám až oči budou přecházet. Na druhou stranu spatříte, že svět v zákulisí módního časopisu není žádná procházka po molu. Miranda Priestleyová, alias šéfka v podání Meryl Streepové, je příkladně zahraným ďáblem v luxusním oblečení od největších návrhářů současnosti.
Už nejen Madonna udává trendy, ale i Lady GaGa, která ve svém úspěšném klipu Just Dance zviditelnila hned dva z loňských žhavých módních trendů: leopardí potisky a kožené motorkářské rukavice bez prstů.
