To, co Babiš dnes činí, nedokázal takový Paroubek ani slíbit.
Stačilo pár týdnů a z pověstné matky všech chudých a sociálních případů, ministryně Marksové Tominové, dokázal Andrej Babiš udělat lakomého škrta, který si zaslouží jen zapomenutí na smetišti hypertrofovaných sociálních systémů.Co budeme přidávat penzistům tři či čtyři stovky ročně, když můžeme přihodit tisícovku? Že to bude stát patnáct miliard navíc? Koho to zajímá? Zdroje jsou! Už zase.
A když už ti staroušci budou mít ty prachy, tak ať si je užijí a vyrazí trochu do světa. Vláčkem zadarmo. Nebo teda skoro zadarmo. Není důležité, že to povede k dramatickému snížení kultury cestování, protože vlaky budou přeplněné. V případě Prahy to povede k tomu, že do ní začnou najíždět auty lidé ze Středočeského kraje, kteří dosud jezdili vlakem, ale teď ve stoje na jedné noze je to na ně už fakt moc. A úplně lhostejné je, že to bude stát nějakých šest miliard korun. To je stejně jen odhad, protože to klidně může být i dvakrát více. Kontrolovat tento druh slevy je krajně obtížné a lze jen očekávat, že se dopravcům drobet zlepší hospodářský výsledek. S tím, že jeden z nich je dobrý Babišův kumpán, to samozřejmě nemá nic společného.
Obchvaty, dálnice, haly...
Zapomenout pochopitelně nemůžeme ani na učitele, kterým to ANOfert slíbil už před volbami. To je dalších deset miliard. Vše samozřejmě každoročně a vše se dál bude valorizovat. K tomu přičtěme snížení daní zaměstnancům v rámci zrušení superhrubé mzdy, které právě nese do vlády ministryně financí Schillerová. Snižovat se sice bude i živnostníkům, těm ta úleva ale jen zčásti vykompenzuje již zavedené snížení limitu pro uplatnění výdajových paušálů. Dohromady tak má stát přijít o dalších téměř 27 miliard korun.
Čtěte komentář: Dvě prohry AB
A taky postavíme obchvat tady, dálnici tam, nějaký ten kulturní stánek, něco jako operu v Sydney, levné dotované hypotéky pro mladé. A taky tu rychlobruslařskou halu pro Martinu Sáblíkovou za jeden a půl miliardy korun, kterou už ministerstvo školství dvakrát zamítlo po jednoduchém propočtu, z něhož vychází, že padesát let platit našim dvaceti rychlobruslařkám tréninkové pobyty v nejmodernější hale v Nizozemsku by přišlo zhruba na třetinu uvedené částky.
Paroubkova vejce
To, co Babiš dnes činí, nedokázal takový Paroubek ani slíbit. A k tomu ta drzost, s jakou si jeho vláda odhlasovala přistoupení k fiskálnímu paktu EU jako symbolu rozpočtové odpovědnosti vlády. Celková suma, kterou se chystá utratit navíc rok co rok, se pomalu blíží dvěma procentům hrubého domácího produktu a jde o výdaje, které bezpochyby k zvýšení růstového potenciálu české ekonomiky nevedou. A jestli něco zvýší, tak jen inflaci.
Celé to vypadá, že se Babiš opravdu chystá na předčasné volby a jeho vyjednávání o nějaké vládní koalici je jen pouštění mlhy na obalamucení Miloše Zemana.
Babiš chce prostě vládnout jen a jen sám, a ne se dělit o moc s někým druhým, či dokonce třetím. Jeho představa, že se mu podaří dosáhnout nějakých čtyřiceti procent hlasů, které by mu k tomu stačily, však může být lichá a ani zahájená předvolební megakorupce voličů nemusí vyjít. Těch pár tisícovek protestujících proti Burešovi v ulicích českých měst zatím sice nevypadá zvlášť nebezpečně pro premiérovy plány, ale stačí si vzpomenout, jak již zmíněného Paroubka připravilo o jisté volební vítězství pár hozených vajec.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
