Špidla ještě stále vládne, jeho kabinet však utrpěl minulý týden krvavé šrámy. Zejména fatální neschopnost sjednotit se při volbě prezidenta ukázala, jak vnitřně slabá je tato koalice a její premiér. Špidlova blamáž s prezidentským referendem.
Malověrná rezignace na prosazení Otakara Motejla, který měl šanci získat podporu celé koalice. Nominace Jaroslava Bureše, předem odsouzeného vlastními lidmi k nezdaru. A k dovršení všeho naprostá ztráta kontroly nad poslanci ČSSD během volby samotné. Nejsilnější vládní strana se předvedla jako klubko hadů. Zemanovské křídlo se chová totálně destruktivně a předseda Špidla nejen není schopen ho jakkoli usměrňovat, ale ještě mu nahrává svými chybami. Jeho kandidát Bureš byl přeci horší variantou než Zeman - nevolitelný přinejmenším stejně a navíc bez zvláštního charizmatu. Když k prezidentskému debaklu připočteme klopýtnutí při schvalování irácké mise, ukázal minulý týden kabinet coby nespolehlivý útvar. Pro občany to je špatná zpráva. Když je vládní koalice takto nejednotná v zásadních otázkách, jak asi bude dále řídit zemi? Zdá se, že Špidla si neumí uspořádat priority. Když šlo o marginální a hloupý požadavek zavést milionářskou daň, svolával hromy blesky, málem rozpustil vládu a nakonec si od unionistů vynutil potupný slib poslušnosti. Když jde o daleko vážnější volbu hlavy státu, přičemž se mu pod rukama rozpadá vlastní strana, tváří se jakoby nic. Co sdělí národu příště, až spory v jeho partaji pošlou ke dnu životně důležitý projekt reformy veřejných výdajů?
