Vláda žonglérů

Topolánkův kabinet zjišťuje, že schodek může být podstatně vyšší už letos

Koaliční vláda Mirka Topolánka se zavázala, že v příštích letech bude výrazně snižovat rozpočtový schodek. Nynější deficit veřejných financí, který se má letos pohybovat kolem čtyř procent hrubého domácího produktu, je neúměrně vysoký v době, kdy ekonomika roste poměrně slušným tempem. Kdyby se - nedej Bože - hospodářské podmínky zhoršily, vláda ztrácí možnost reagovat na měnící se situaci. Podporou vyššího růstu novými výdaji by zemi jen více zadlužila. O tom, že Česko v současnosti neplní podmínky pro zavedení eura, není žádných pochyb.
Ministři si ovšem nyní musejí lámat hlavu nad tím, že schodek může být už letos podstatně vyšší, než očekávali. Zatím se předpokládalo, že sociální výdaje, které jsou ze zákona povinné, vzrostou proti předchozímu roku o 70 miliard korun. Už tak je to obrovské číslo, za něž nesou odpovědnost poslanci, kteří se loni v předvolební kampani utrhli ze řetězu a schválili další sociální výdaje. Vicepremiér a ministr práce Petr Nečas však upozorňuje, že nárůst letošního deficitu může být ještě vyšší. O dalších pět až deset miliard.

Ani ČEZ nepomůže.

To ale není všechno. Ministerstvo dopravy pod vedením Aleše Řebíčka dává najevo, že také v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury chybějí peníze. Dalších dvanáct miliard je údajně nutné investovat, aby se dokončily rozestavěné dopravní stavby. Jinak by hrozilo, že v příštích letech nebudou kapacity na zahajování dalších staveb, a tím by mohlo být ohroženo i čerpání financí z fondů Evropské unie. Další dvě miliardy jsou třeba na údržbu silnic a železnic. Ani tím ovšem výčet nekončí. Sedm až osm miliard korun je podle ministerstva dopravy nutné najít také kvůli předfinancování projektů, na jejichž realizaci Česko chce čerpat evropské peníze v novém období 2007 až 2013. V tomto případě jde nicméně o finance na zálohové platby, které se v příštím roce Česku zase vrátí.
Vláda bude nyní schvalovat aktualizovanou verzi konvergenčního programu, kterému úředníci zkráceně říkají „kopr“. Ten by měl vytyčovat cestu k zavedení eura v Česku. První verzi „kopru“ předložila Evropské komisi předchozí Topolánkova vláda. Tento program však obsahoval hausnumera. Sliboval sice postupné snižování rozpočtového deficitu, ale neukazoval, jak k němu vláda míní dospět. Brusel vyšel Praze vstříc a čeká na aktualizovanou verzi. Na tom, co bude v „kopru“, závisí důvěra finančních trhů i ratingových agentur vůči Česku. Ministerstvo financí pod vedením lidovce Miroslava Kalouska mělo před sebou nelehký úkol. Do předkládaných plánů muselo zabudovat také vlastní návrhy daňových úprav.
Vláda musí bezpochyby najít cestu ke snižování schodku v příštích letech. Kdyby se však potvrdily informace o veškerých zmiňovaných dírách v rozpočtu, byla by upravená výše letošního deficitu pro mnohé nepříjemným překvapením. Mohla by se dostat až na hranici 150 miliard korun, tedy pěti procent HDP. Z hlediska „kopru“ přitom Česku vůbec nepomůže ani plánovaný prodej akcií společnosti ČEZ za více než třicet miliard. Pravidla Evropského statistického úřadu totiž neumožňují, aby si země o tuto částku snížila vykazovaný schodek.

Miliardy, o nichž se nevědělo.

Typickým příkladem toho, jak se postupně odhalují nová zjištění o nárocích na státní rozpočet, je nový zákon o sociálních službách, který začal platit letos. Ministr Nečas připomíná, že ještě loni v září se odhad výše příspěvků na péči (ať už přímo lidem, kteří na ně mají podle nového zákona nárok, nebo poskytovatelům sociálních služeb) v roce 2007 pohyboval na úrovni třinácti miliard - v souladu s předpokladem předchozí vlády Jiřího Paroubka. Parlament později musel příslušný rozpočtový výdaj navýšit na šestnáct miliard. Teď už je ale podle Nečase jasné, že ze zákona bude nutné vyplatit osmnáct až devatenáct miliard. „Nárok na příspěvek získalo mnoho starších lidí,“ upozorňuje ministr práce. A je přirozené, že se lidé ke svému nároku hlásí. Část zvýšených výdajů bude zřejmě možné uhradit díky dotacím z Evropského sociálního fondu, ale ani tlak na český státní rozpočet není vůbec zanedbatelný.
Hlavní problém není v tom, že by staří lidé masově opouštěli sociální zařízení včetně domovů důchodců a nechávali si příslušné příspěvky pro sebe či pro své rodiny, které by přebíraly péči o své příbuzné. „Takový trend se zatím nepotvrdil,“ uvedl Nečas. Kámen úrazu spočívá v tom, že na příspěvek má nárok mnoho lidí včetně těch, kteří jsou na sociální péči méně závislí. Ti si ovšem za poskytnuté peníze mnohdy ani „nenakupují sociální služby“, ale prostě je využívají ke zvýšení svého příjmu. To, zda žadatelé mají skutečně na příspěvek nárok, se mnohdy ani nedaří pořádně prověřit. Lékařská posudková služba je zahlcená žádostmi a její kapacita je omezená po rozdělení na dvě části - jedna spadá pod správu sociálního zabezpečení, druhá přešla na úřady práce.
Ministr Nečas proto připravuje systémové změny. Rozhodně odmítá, že jeho cílem jsou „škrty“ v sociálních dávkách nebo „zpřísňování sociálního systému“. Usiluje o zastavení nekontrolovatelné expanze sociálních výdajů. Podle vlastních slov nehodlá šetřit na lidech, ale dosáhnout toho, aby příspěvky získali ti, kdo je skutečně potřebují, a aby byl celý systém transparentnější. Nečas se kupříkladu zabývá návrhem, aby příspěvek na péči nebyl vyplácen v hotovosti, nýbrž prostřednictvím voucherů. Takový kupon by třeba mohl mít i vyšší nominální hodnotu, ale sloužil by čistě k „nákupu sociálních služeb“. Vicepremiér by rád změnil způsob uvažování. Podíl příspěvků lidem, kteří tyto peníze opravdu potřebují, chce ještě navýšit na úkor financí, jež směřují přímo k poskytovatelům služeb.

Tři kužely najednou.

Petr Nečas vyčítá bývalé vládě Jiřího Paroubka, že se rozhodla spustit tři nové věci najednou - systémy sociálních služeb, pomoci v hmotné nouzi a existenčního minima. Žonglování se třemi kužely současně je dle Nečase velmi nebezpečné: „Žonglujete-li se dvěma, jeden z nich může upadnout. Když však žonglujete se třemi, je téměř jisté, že přinejmenším jeden upadne.“ Na dávky pomoci v hmotné nouzi a zdravotně postiženým nynější rozpočet pamatuje sumou 16,2 miliardy korun. I zde však je značné riziko, že peněz bude třeba ještě více. Může jít o stamiliony, ale i o řádově vyšší částku. Vedle příspěvku na živobytí je klíčový doplatek na bydlení. A nároky na něj mohou růst v souvislosti s deregulací nájemného, prohlašuje Nečas.
Expanzi výdajů může podle ministra práce způsobit také nový Zákoník práce. Zatím se počítalo, že bude nutné vyplatit o sedm miliard více na platy zaměstnanců veřejného sektoru. Nikdo však přesně neví, jak to v příštích měsících bude s platy lékařů v lůžkových zařízeních. „Zatím nejsou vyčerpána konta pracovní doby,“ připomíná Nečas. Později však možná bude nutné lékařům výrazně připlatit za přesčasovou práci.
Vyloučeny nejsou ani zvýšené výdaje na penze vzhledem k tomu, že roste počet invalidních důchodců, kteří se narodili v poválečných letech. Z hlediska porodnosti to jsou poměrně silné ročníky.

Sám bych to nedělal.

Ministr Nečas již informoval o řadě chystaných opatření, jež mají negativním trendům zabránit, včetně kupříkladu vzniku národního sociálního úřadu, který by vyplácel veškeré sociální dávky. „Ten název je s malým n a malým s,“ zdůrazňuje vicepremiér. Jeden úřad by znamenal efektivnější strukturu i řízení ze strany ministerstva, obce by se zbavily svých současných břemen - tedy povinnosti vyplácet dávky v situaci, kdy mívají problémy s převodem příslušných peněz ze státního rozpočtu. Úsporu díky jedné řídicí struktuře a provázání jednotlivých úřadů (organizačnímu i informačně-technologickému) Nečas odhaduje v řádu miliard. Dodává však, že většího úspěchu je možné dosáhnout až díky kumulačnímu úspornému účinku celkové reformy systému. Její součástí musí být nejen zastavení nekontrolovatelné expanze sociálních dávek, ale také reforma penzijního systému či trhu práce. Do reformních opatření mají patřit i daňové úpravy, které předloží ministr financí Kalousek.
Nečas odmítá, že by on sám byl na rozdíl od jiných členů vlády v nevýhodném postavení, protože právě jeho si lidé budou spojovat s omezováním sociálních podpor státu. „Reformní opatření předložíme jako vláda. Premiér Topolánek i ministr Kalousek dobře vědí, že bych své návrhy nepředložil, kdyby nebyly svázány s dalšími reformními kroky,“ dodává.
Na druhé straně vicepremiér znovu připomíná rizika pro budoucí státní rozpočet, kdyby se proti dnešku nic nezměnilo. Současné zákony předpokládají automatickou valorizaci všech sociálních dávek. To znamená, že by se deficit veřejných financí vyšplhal na úroveň 150 miliard korun a při spuštění dalších valorizačních schémat u rodičovských příspěvků a životního minima ještě podstatně výše. Schodek by pak v roce 2008 dosáhl možná až dvojnásobku toho, co kabinet slíbil ve svém vládním prohlášení - místo tří procent HDP by se vyšplhal až k šesti. Jen systém nemocenského pojištění by vykázal pětimiliardový deficit.
Z hlediska letošního rozpočtu už ale vláda žádné zázračné léky k dispozici nemá. Žádná úsporná opatření se tak rychle ve větším měřítku projevit nemohou.

Utrácení, či zacpání díry?

Když už nelze spořit, je možné realizovat další výdaje navíc? Potřebujeme další miliardy na dopravní infrastrukturu? Tato otázka bude určitě velmi zajímat nejen ministerstvo dopravy, ale také mnohé stavební firmy, které budují silnice či železnice. Záleží ale na úhlu pohledu. Šlo by o výdaje navíc, nebo se prostě musí zacpat díra, která by v sobě do budoucna skrývala ještě mnohem větší nebezpečí?
Náměstek ministra dopravy Emanuel Šíp se evidentně přiklání k druhé interpretaci. Česku podle něj hrozí, že může v budoucnu přijít o podíl z prostředků EU, protože je ohroženo včasné dofinancování již zahájených staveb. „V období 2002 až 2006 se zahájilo velké množství nových staveb, aniž bylo zřejmé, budou-li na jejich financování zajištěny dostatečné zdroje i v budoucích letech. Například jen v posledním roce bylo zahájeno deset staveb celkem asi za 19 miliard korun. V důsledku toho vznikl podstatný nedostatek volných finančních zdrojů na roky 2007 až 2009, který ohrožuje jak dofinancování staveb v termínu, tak možnost zahájení dalších, a to i přes již uzavřené smlouvy s dodavateli. Potřebovali bychom celkově posílit výstavbu dopravní infrastruktury v roce 2007 o dvanáct miliard korun,“ vysvětluje Šíp. Z toho více než polovina připadá na akce, jež už dříve ve svém usnesení požadovala Poslanecká sněmovna.
To, že je v současné době „rozestavěnost“ poměrně vysoká, potvrzuje také ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) Pavel Švagr. Některé stavby bylo možné zahájit jen díky takzvanému rozvolněnému financování, kdy splatnost může být rozložena na delší dobu než realizace stavby. Švagr nicméně zdůrazňuje, že jde o prioritní stavby, u nichž si nedokáže představit, že by tak jako tak nezačaly v příštích letech. Řešením je také podle něj rychlé dokončení staveb, čímž by rozestavěnost v příštím roce klesla. Švagr v této souvislosti upozorňuje, že ministerstvo financí chce výdajové limity na dopravní infrastrukturu v příštích letech snižovat - z letošních téměř šedesáti na padesát miliard korun.

Peníze, jež přijdou pozdě.

Náměstek Emanuel Šíp považuje za zcela nezbytné také další dvě miliardy korun na údržbu silnic a železnic: „Kdybychom chtěli odhadnout skutečnou potřebu navýšení prostředků na údržbu komunikací, budeme mluvit o několikanásobku této hodnoty. Částka dvě miliardy je jakési nutné minimum, aby se současný stav komunikací alespoň dále nezhoršoval. S tím, jak budeme vyvíjet tlak na efektivnost novostaveb a modernizací, by mělo postupně zbývat na údržbu více z celkového koláče.“ A pak je tu ještě dalších sedm či osm miliard korun, které jsou podle Šípa nutné k trvalému předfinancování projektů, u nichž se budou využívat finanční prostředky EU určené na nové období 2007 až 2013. „Tyto výdaje budou sice později refundovány z fondů unie, mezitím ale naskočí nové projekty,“ uvedl Emanuel Šíp. Úřad Aleše Řebíčka nyní jedná s ministerstvem financí, bylo-li by předfinancování možné pokrýt úvěrem Evropské investiční banky. Lidé Miroslava Kalouska se k takové možnosti stavějí vcelku pozitivně, ale vyžadují, aby projekty, kterých by se takové financování týkalo, byly perfektně připravené. V každém případě nicméně platí, že letošních sedm či osm miliard by stát fakticky získal nazpět v příštím roce. Pavel Švagr dodává, že díky těmto financím by se Česko mělo dostat do optimálního časového harmonogramu při čerpání peněz na celé období 2007 až 2013.
Z hlediska financování dopravní infrastruktury je tu však ještě jeden problém, který vše komplikuje. Peníze, které stát získá z prodeje akcií společnosti ČEZ, mohou přijít na účty SFDI poměrně pozdě - třeba až na konci roku. Z tohoto důvodu tedy hrozí naopak zpomalení realizace staveb. Právě toto může být další argument, na který mohou někteří členové vlády při posuzování žádostí ministerstva dopravy slyšet.

Letos naposledy.

Letošní rok je také možná posledním, kdy státní příjmy z privatizace míří právě na rozvoj dopravní infrastruktury. Vicepremiér Petr Nečas požaduje, aby další takto získané peníze byly využity na nastartování penzijní reformy. Zdá se, že lidé z resortu dopravy se již začali s touto možností smiřovat. Nečasův návrh je pochopitelný, neboť současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Také z konvergenčního programu, který má být ještě aktualizován, jasně vyplývá, že zásadním problémem české ekonomiky není momentální výše vládního dluhu, ale nepříznivé vyhlídky týkající se budoucí „udržitelnosti veřejných financí“ (EURO 46/2006). „Populační vývoj v ČR bude poznamenán silným demografickým šokem v podobě rostoucího podílu starších osob na celkové populaci. Stárnutí populace bude mít dopad nejen na strukturu a výši veřejných výdajů, ale postihne i trh práce a budoucí vývoj životní úrovně,“ uvádí se v programu.
Petr Nečas má však po ruce ještě jednu podpůrnou úvahu. Budou-li výnosy z privatizace využity na dopravní infrastrukturu, vykazovaný rozpočtový schodek tím podle evropských pravidel neklesne. V případě investování těchto peněz do penzijní reformy však lze vyjednat, aby se deficit skutečně snížil. Také Evropský statistický úřad totiž dělá rozdíl mezi uspokojováním momentálních potřeb a investicemi, které mohou pomoci celkovému ozdravení budoucích veřejných financí.
Není však vůbec jisté, zda Česko čeká růžová budoucnost. Přestože se nakonec ministři Nečas a Kalousek shodnou na balíku reformních úprav sociálního systému i daňových změn a získají podporu dalších ministrů, ještě nemají vyhráno. Zákonné úpravy bude muset schválit Parlament. Bývalý ministr financí, sociální demokrat Bohuslav Sobotka slibuje, že ČSSD nemá v úmyslu smést vše ze stolu. Odmítá však daňovou reformu, která by údajně poškodila lidi s nízkými a středními příjmy. Můžeme tedy očekávat další politické třenice. Bylo by ale velmi smutné, kdyby kvůli sporům o daňové změny zkolabovaly ještě podstatně důležitější plány na reformu sociálního systému a snižování rozpočtového schodku.