Je to o čínské ekonomice, hlupáku, tak by mohla znít parafráze okřídleného výroku Jamese Carvilla, poradce prezidentského kandidáta Billa Clintona při volbách v roce 1992. V jeho původním znění přibylo jen slovo „čínské“. Důvod je jasný: první týden na trzích jasně ukázal, že právě vývoj v Číně bude určovat dění ve světě.
Propady čínské burzy a relativně malé oslabení čínské měny měly totiž devastující dopad na světové burzy. Ty zažily podle ukazatele FTSE All World Index nejhorší start do nového roku za nejméně dvě dekády. Investiční legenda George Soros dokonce prohlásil, že současná situace mu připomíná finanční krizi v roce 2008. Jeho tvrzení se může zdát přehnané – vzhledem ke stále robustnímu růstu čínské ekonomiky, ale jen na první pohled.
Ve skutečnosti se Čína potýká s obrovskými potížemi, které mohou být katalyzátorem skutečně velkolepé krize v době, kdy řada realitních a akciových trhů vyletěla do neskutečných výšin. Čínská ekonomika totiž zpomaluje i podle oficiálních čísel, přičemž odhady finančních institucí jsou výrazně pod úředními čísly. Čínským údajům se ostatně smějí už i na Wall Street, která rovněž nepředstavuje výkvět účetní přesnosti.
Zpomalení hospodářství ale není tím největším problémem, který Čína má. Tím je neznámý „zdravotní stav“ finančního sektoru, což je společný jmenovatel s finanční krizí v roce 2008. Tehdy taky jen málokdo tušil, co a v jakém rozsahu se skrývá v útrobách finančních institucí.
Přečtěte si: Čína čelí burzovnímu kolapsu, tamní burzy přišly o 200 miliard dolarů
O problémech čínského finančního sektoru svědčí celá řada čísel. Například objem bankovních úvěrů, dluhopisů a půjček od takzvaného stínového bankovnictví (například různé trusty) na splacení úroků letos zřejmě vzroste podle odhadů pekingské Chuang Securities o pět procent na rekordních 7,6 bilionu jüanů (28,7 bilionu korun).
V praxi totiž čínský bankovní systém často funguje tak, že čínský dlužník splatí závazek bance jen díky tomu, že si půjčí od lichváře. Od banky si následně vezme ještě vyšší úvěr, z nějž část rovnou putuje k lichváři jako odměna. Banka tak může například podnikatele označovat za kvalitního dlužníka a tím i jeho půjčky. Celý systém funguje vesele dál. Pokud ale ekonomika zpomalí, všechny problémy naráz vybublají prudce na povrch.
Přebytečné kapacity
Řada odvětví se navíc potýká s přebytečnými kapacitami, jde zejména o ocelářství. Mnoho firem proto bude muset projít ozdravným procesem, který bude představovat rovněž propouštění.
Čínské vedení v takovém případě nemusí být ochotné a ani schopné stále zachraňovat investory do akcií, když bude muset řešit problémy bank a podporovat propuštěné zaměstnance. Čínské burzy tak mohou zažít ještě daleko větší propad, což by se následně přelilo na zbytek světa, kde existuje rovněž řada bublin. Poté půjdou všechny trhy aktiv dolů jako Titanik, odhaduje proslulý pesimista Marc Faber. Čína je proto rozbuškou, která může snadno odpálit příští krizi.
Čtěte také: