Menu Zavřít

Vladimír Franz: Ovládnout základy politiky je snazší, než se naučit psát symfonie

17. 12. 2012
Autor: E15 Michael Tomeš

Ze všech prezidentských kandidátů působí hudební skladatel a pedagog Vladimír Franz nejméně jako politik. Když mluví o politice, pomáhá si příměry ze světa umění. Mnozí mu proto vyčítají politickou naivitu. Podle Franze však není úkolem prezidenta vládnout, nýbrž být mravním symbolem země. Jako hlava státu by se klidně sešel s dalajlamou, euro ani školné na vysokých školách by zatím nezaváděl. „Náš problém není politický, ale mravní,“ říká Franz.

E15: Jak se bytostný umělec, který dosud neměl s politikou nic společného, rozhodne kandidovat na prezidenta?

Argumentům, že nejsem politik, nerozumím. Já přece nežiji ve vzduchoprázdnu a k politice a společnosti se vyjadřuji celý život svým dílem. Což mimochodem nejsou jenom nějaké „písničky“, jak někdo tvrdí, ale věci s nějakým přesahem. A v současné společenské situaci jsem se prostě dostal do fáze, kdy jsem se ptal, zda mi stačí dále se vyjadřovat jen uměleckou zkratkou, anebo bych měl do dění vstoupit jako občan. Myslím, že úsloví „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ už přestává platit a platí spíše, že kdo nic nedělá, bere na sebe spoluvinu.

E15: Ale nápad s kandidaturou nevzešel od vás ...

Ano, kdyby nepřišla poptávka, asi bych do toho nešel. Ale když přišla a začala narůstat takřka geometrickou řadou, musel jsem k tomu zaujmout postoj. A došel jsem k závěru, že tu odpovědnost na sebe dokážu vzít. Rozhodující pro mne však bylo, že ta iniciativa vznikla naprosto unikátně, svobodně a v podstatě zadarmo si našla vlastní prostředky komunikace. Někdo je asi překvapen, že nepotřebuji rozdávat klobásy, fotit se s Helenou Vondráčkovou a podobně. A přitom to funguje.

E15: Není pořád vaše kandidatura spíše pasivním přijetím role, kterou jste si sám nevybral?

Ne, tak to určitě není. Je to stejné, jako když mám napsat operu nebo symfonii – vím, co a proč chci dělat, ale musí také přijít nabídka z divadla. Do šuplíku to přece psát nebudu. Na druhé straně platí, že se netřesu na koryta, na funkce.

Propast mezi světem sociálních sítí a realitou

E15: Jak se slučuje vaše dosud čistě umělecká zkušenost s politikou? Jde dělat politika uměleckými prostředky?

Jsem přesvědčen, že umění má s politikou mnoho společného. V obojím jde o pojmenovávání věcí, hledání prostředků a vizí. Německý malíř Joseph Beuys řekl, že politika je sociální sochařství. S tím souhlasím. Ovšem problém současné společnosti a většiny oborů včetně umění je to, že všichni jsou okouzleni nástroji, mechanikou, procesy a systémy. Ale to jsou jenom prostředky, nikoli obsah. Ten se vytrácí. Já politickými prostředky nepohrdám. Když řídím orchestr 200 lidí, musím také umět vyjednávat, diskutovat, najít konsenzus. Ale konsenzus nikdy nesmí být byznys. A to si bohužel mnozí politici často pletou.

Nemáte strach, že vaše iniciativa dopadne stejně jako všechny podobné pokusy dělat politiku „jinak“?

Myslím, že ovládnout nezbytné základní prostředky politiky bude jednodušší, než se naučit psát symfonie. Václav Havel byl také z pohledu politické rutiny určitě horší politik než Václav Klaus, ale byl horší jako politik celkově? Já nekandiduji na premiéra a Česko nemá prezidentský systém. Ten rozměr prezidenta je přece především v rovině symbolické.

E15: Kvůli politické nezkušenosti je vám přisuzována určitá naivita. Nesemele vás praktická politika?

Proto, že nemám hned na všechno odpověď, jsem naivní? Tak to přece není. Úkolem prezidenta je pojmenovávat problémy, a to chci dělat. Náš problém není v prostředcích a mechanice fungování státu. Máme stát? Máme. Máme parlament? Máme. Politický systém funguje, někdy lépe, někdy hůře, ale funguje. Problém je v nás, v tom, že společnost zaměnila prostředky a cíle. Je to problém mravní.

E15: Překvapilo vás něco v dosavadní kampani?

Nečekal jsem, že je taková propast mezi virtuálním světem sociálních sítí a realitou. Při ježdění po městech a diskuzích mi lidé kladli naprosto neuvěřitelné otázky. Někteří si mysleli a měli strach, že když podepíšou petici, tak už volí, další vůbec nevěděli, že budou volby. Proto je podle mne důležité jako jednu z prvních věcí po přímé volbě udělat jakousi inventuru prezidentské funkce, co prezident vůbec může a co ne, jaký má funkce smysl. To se v té symbolické rovině možná trochu změní, pokud zvítězí autentický občanský kandidát, který nebude zavázán stranickým sekretariátům.

Ať si to vyžere premiér

E15: Hodně lidí si myslí, že jste liberál, protože jste potetovaný. Takže: jste levičák, pravičák, konzervativec, liberál?

V osobním životě jsem člověk velmi konzervativní. Všichni si myslí alternativec – ani náhodou! Já alternativu považuji jen za neschopnost normální komunikace. Mám rád, když jsou věci na svém místě. Když někam jedu a vím, že je tam dobrá hospoda, že tam je taky za rok a za dva roky. Mám rád, když tyhle věci fungují. Ale to neznamená z hlediska politického, že jsem člověk, který by neměl sociální cítění. Soucítění je jedna ze základních hodnot, kterou by člověk měl mít.

E15: Pojďme zkusit příklady, třeba se víc vybarvíte. Kdyby přijel dalajlama, sešel byste se s ním jako hlava státu?

V každém případě.

E15: Teď představte si situaci – jedete do Číny v doprovodu průmyslníků a oni vám omlátí o hlavu, že nehájíte české zájmy, růst ekonomiky…

To je pěkné. Ale drží nás nad vodou opravdu jen ta Čína? Jsme jenom nějaká prostitutka, která na rohu bude jen někomu dávat, aby se nám dařilo? Hodně pohádek napříč dějinami je o tom, jestli člověk má, nebo nemá ztratit duši. Když ztratíme duši a budeme mít byznys, nebudeme si nakonec vážit ani sami sebe. Ať si to vyžere ministerský předseda, prezident má právo na větší odstup.

E15: Když byl prezidentem Havel, zpravidla mluvil o lidských právech. Klaus o globálním oteplování a euroskepticismu. Co by bylo vaše téma?

To, o čem mluvím se studenty – vzdělání. To, že člověk je součástí přírody. Člověk se vyrval z přírody, ale nemá železné nebo niklové nohy. Nemůže si řezat větev pod zadkem. Neměl by si myslet, že rozum všechno spasí. Rozum vymyslí to nejblbější, pakliže tam není i srdce. Je to jako na konci renesance, kdy se lidé dozvěděli o všem, co bylo dostupné. Snesli život z nebe na zem. Objevili, že země je kulatá, do Evropy připlulo zlato. A stejně nebyli šťastnější. Musela přijít další revoluce – citová, tedy baroko.

E15: Takže čekáme na nové baroko?

Myslím, že ano. Řada lidí dnes prosperuje, má firmy, dře, ale stejně jsou jako křeček v bubínku, nejsou spokojení a mají pocit, že budou, když si předplatí kurz feng šui. Že budou duchovní. Pakliže se o to ale sám člověk nezaslouží, nebude šťastný. Kdo chce muziku, musí si ji umět zahrát. Nechat se jen bavit nestačí.

Bomber ze mě nedělá skinheada

E15: Horké téma je multikulturalismus. Říká se, že selhal, xenofobie vůči Romům a přistěhovalcům sílí. Jak byste to řešil?

Mě úplně vyděsilo, když jsem byl na on-line rozhovoru v Blesku a sto otázek znělo: jste Žid? Já to znám z divadel: když se daří, je všechno v pořádku. Jakmile se nedaří, tak si všímám, že ten má jiné boty, ten jiné kalhoty, ten si dal vepřo knedlo zelo atd. Lidé si začnou své neštěstí projevovat takto. Člověk je jako cibule, má v sobě takové i takové vrstvy a jde o to, jak se aktivují.

E15: Tady je ale netolerance už hodně dlouho…

Česká společnost má pořád pocit jakési méněcennosti. Tady to neprodělalo těch 150 let buržoazního vývoje jako v Nizozemsku nebo Švédsku; schválně jmenuji malé národy. Masaryk říká: dejte tomu 50 let, ať si to lidé osvojí. Já mám například fůru přátel mezi Romy. Kdyby takových pozitivních vztahů bylo víc, hned se posuneme. Třenicemi se to nevyřeší. Ale musí si obě strany jít naproti.

Prezidentský kandidát Vladimír Franz

E15: A jak s tím jde dohromady vaše působení mezi skinheady v osmdesátých a devadesátých letech?

Tohle se objevilo najednou začátkem kampaně bez jakékoli snahy zjistit si fakta. Poznal jsem prostředí punku, trampů, bydlel jsem v romské rodině, a když byla amnestie, tak mezi vězni na hlavním nádraží. Zajímaly mě nejrůznější vrstvy společnosti a tedy i tato skupina. Rozhodně to nebylo tak, jak se to interpretuje teď. Všechno byl underground, kde se to míchalo. Chodilo to všechno ke Kafkům, kde bylo otevřeno do tří do rána, také na Újezd. Když byl koncert, tak si ty kapely půjčovaly bubeníka a bylo jedno, jestli Psí vojáci, Tři sestry, Plexis nebo Orlík. Nebylo to ideologizované a už vůbec se to netýkalo něčeho, co je velmi odporné, a to nacismu. Mě jen napadlo, že když je tady nějaká dementní energie, která není směrovaná, tak by ji mohl využít stát a policie, která měla po listopadu poškozenou prestiž. Tak jsem si říkal, jestli by ta energie nešla podchytit a směřovat pozitivně. Byl jsem zúčastněný pozorovatel, navrhl jsem to, neuspěl, a tím to skončilo.

E15: Vy jste inicioval vznik spolku Nové české jednoty. Co to mělo být?

Nová česká jednota měla být společenstvím, v němž lidé vědí, kde se narodili, měli zájem o historii, což mi nevadilo.

E15: Pamětníci ale tvrdí, že jste se identifikoval se skinheady, oblékal se jako oni…

No a když jsem byl mezi pankáči, tak jsem vypadal jako pankáč. Připadá mi směšné říct, že si vezmu křiváka a jsem metalista, vezmu si bombera a jsem skinhead.

E15: A vlastenecké nadšení jste se skinheady sdílel?

Kdybych to měl definovat, tak jsem patriot, jako by měl být každý, ale ne nacionalista. Od malička jsem věděl, kdo je Mánes, Kosárek, Navrátil, Slavíček. V šesti letech jsem znal Smetanu. To neznamená, že neznám třeba kompletní dílo Clauda Moneta. Člověk může být Evropanem jen tehdy, když ví, kam patří. Jako houslista ví, jaká je jeho role v orchestru.

Bez vzdělanosti se nepohneme

E15: Váš program jsou kultura, vzdělanost, morálka. Jak byste chtěl tyto hodnoty jako prezident podporovat?

Zval bych si nejen ministry, ale i lidi, kteří mají peníze, aby si uvědomili, že někam patří. Vzdělání a kultura začínají už od rodiny. Mně matka zpívala, chodili jsme po zámcích, věděl jsem, kde je který kopec, jaká je támhle zřícenina. Pakliže tady nebude základní gramotnost občanská, kulturní, právní i ekonomická, tak to nebude lepší.

E15: Jste pro školné na vysokých školách?

Ve Finsku nemají školné a funguje to. Já si jako vysokoškolský profesor říkám, kdyby studenti platili za zkoušku, tak by tam nechodili třeba pětkrát. Vím, jaká je situace ve školství, musím dělat vedle toho muziku, abych se uživil. Ale jestli to vytrhne školné? Nebude to brzdit sociálně slabé? Aby si brali studenti půjčky, to přináší užitek jen finančním ústavům a bankám.

E15: Jste pro, aby EU byla superstrát a měla jednu vládu, anebo by se spíš měly vracet pravomoci národním státům?

Evropa má společného jmenovatele, starý a nový zákon, antiku. Že se Evropa, ohnisko válek, dohodla, že se naplnil ten moment, který chtěl už kdysi Jiří z Poděbrad, to je úžasné. Otevřené hranice, kulturní a vědecká výměna, to jsou skvělé věci.

E15: Ale?

…ale Česká republika by měla být jasný suverénní hráč. Který není hlavní jako Německo, a musí tedy hledat spojence, jako byl příklad Visegrádské čtyřky. Asi by mělo Česko vědět, co od té unie vlastně chce. Já moc neslyším o tom, co vlastně dělají poslanci europarlamentu. Jestli tam vůbec jsou. Určitě bychom se měli zajímat víc, abychom se pak nedivili, že někde někdo vypracuje směrnici o tom, že tu budeme pěstovat ananasy.

E15: Co jsou podle vás hlavní národní zájmy Česka?

Abychom byli důstojná, vzdělaná, sebevědomá země, která pracuje na vyřešení vlastních komplexů.

Proč mám řešit Mašíny?

E15: Vzdělanost, morálka, to jsou věci, které souvisejí s tím, koho si společnost vybere za hrdiny. Někteří jsou jasní. Ale co třeba bratři Mašíni? Jsou to hrdinové, nebo vrazi?

Já nevím, proč se pořád řeší Mašíni…

E15: Je to silný příběh.

Příběh to je silný, ale byl bych ještě radši, kdyby proběhl čistě. Já nemám problém se vztáhnout ke Gabčíkovi a Kubišovi, proč mám řešit bratry Mašíny? To není totéž.

E15: Dal byste jim řád za hrdinství?

Klidně, ale měli by přijmout trestní zodpovědnost za toho pošťáka.

E15: Hodně mluvíte o obecném marasmu. Kde se vzal? Byl tu vždy?

Když jsme v roce 1990 stáli na jakési startovní čáře, říkalo se, že zlo je za námi a už bude jen dobře. Ty rychlé, jednorázové věci umíme skvěle – sametová revoluce a podobně. Zase se to mihlo, když umřel Havel, zase se nikdo nehádal a lidem bylo trochu stydno a někomu smutno. Jenže to trvá krátce. Je tu taková netrpělivost. Nepřidala tomu ani skutečnost, že se nepojmenovalo, co je dobře a co špatně. Například ty, co byli v čele NDR nebo Stasi, postavili před soud, padly tresty a řeklo se: toto je špatně. Teď umřel komunistický prokurátor Vaš. To je ale překvapení! To určitě nebyl jen člověk, co někde měl nějakou legitimaci. To jsou dost protivné blechy v sametu. Když projde tohle, tak projde všechno. Na to navazují různé opoziční smlouvy, kdy se všichni dohodnou se všemi. Samozřejmě je to i o ekonomice, mnoha lidem se nedaří dobře. Ale člověk se musí také starat sám, nic nepřijde shůry. A je to také věc vnitřní svobody. Tu člověk nemůže hledat někde jinde než v sobě. Já neocením východ slunce na Bora Bora, když si ho nevšimnu v Říčanech.

E15: Není to spíš národní povaha?

My jsme melancholický národ. Ale pakliže s tím nebudeme nic dělat a budeme jen dřepět a nadávat, tak se nic nezmění a můžeme se utápět ve vlastním splínu. Ale kdekoli jsem jezdil, vždy bylo patrné jedno: že lidé hledají úplně jednoduchý ideál, smysl. Proč se najednou chytl Pán prstenů? Zkuste se dovolat k nějakému operátorovi, to je samé „zmáčkni křížek, zmáčkni hvězdičku, co pro vás mohu udělat“, za tu frázi bych střílel. Lidé mají pocit, že nic nezmůžou, pak někde kreslí tykadla. A Pán prstenů dává svědectví, že i když se hýbou světadíly, tak i drobný tvor může donést prsten.


Seriál E15 – rozhovory s prezidentskými kandidáty – již vyšlo:

Miloš Zeman

Přemysl Sobotka

bitcoin_skoleni

Jiří Dienstbier


Vladimír Franz (53)

Hudební skladatel, pedagog a výtvarník Vladimír Franz se rozhodl kandidovat na prezidenta poté, co ho skupina nadšenců na sociálních sítích bez jeho vědomí označila za svého kandidáta. Franz je podle Wikipedie nejvíce potetovaný člověk v České republice – kromě vnitřní strany dlaní a ušních boltců má potetované celé tělo. Za scénickou hudbu k divadelním představením získal šestkrát cenu Alfréda Radoka. Franz je rozvedený, má dceru Kristýnu. Jeho současnou partnerkou je fotografka Ida Saudková, bývalá manželka Samuela Saudka a Jiřího X. Doležala.

  • Našli jste v článku chybu?