Úrokové sazby jsou bezprecedentně nízko. Mohou za to extrémní politiky centrálních bank. Ačkoli Evropa doufá, že má krizi za sebou, není tomu tak. Úrokové sazby ECB jsou nižší než před krizí a banky jsou za ukládání peněz u ECB dokonce penalizovány. To, čemu se odborně říká kvantitativní uvolňování, není nic jiného než tisk peněz.
A právě především kvůli této umělé podpoře od centrálních bank dokázaly akcie v posledních dvou letech pravidelně prorážet strop. Na německých akciích se dalo za poslední tři roky vydělat přes 60 procent, na amerických přes 30.
Kdo nechce spekulovat
Podobný příběh vidíme u dluhopisů. Jde o přímý důsledek toho, že jsou trhy zavaleny přebytky peněz. Německo si běžně půjčuje se záporným výnosem i na sedm let. Spekulanti proto mají pramálo motivů ponechávat peníze na účtech a raději za ně kupují cenné papíry. Jejich ceny tím dál vyhánějí výš.
Jenomže každá mince má dvě strany. V tomto případě je druhou stranou fakt, že střadatel, který se zrovna necítí na spekulace s akciemi, má stále méně možností, jak zhodnotit peníze. A i kdyby se někdo na spekulace najednou cítil, je na to právě teď vhodná chvíle, když jsou jejich ceny zjevně přehřáté? Má tedy střadatel nějaké bezpečné možnosti?
Běžný účet nepomůže. Inflace je dnes blízko nuly, ale v posledních deseti letech dosahovala v průměru 2,3 procenta. Běžný účet peníze před inflací neochrání. Alespoň jakž takž rozumnou možností jsou spořicí účty. Jejich průměrné roční zhodnocení při investování jednoho milionu korun na 24 měsíců dosahuje 0,57 procenta. A výhodou je, že vklady lze kdykoli vybírat bez sankcí. O něco vyšší výnos nabízejí termínované vklady. Podmínkou je však dlouhodobé vázání vkladů. Průměrný roční výnos je ale pouze o 0,3 procentního bodu vyšší než u spořicích účtů. A dá se sázet na jeho další snížení.
Nemovitosti ano, ale...
Pokud člověk hledá zhodnocení nad rámec inflace, což je celkem logický požadavek, měl by se poohlédnout jinde. Pokud chce bezpečí, může vsadit na nemovitosti. Na rozdíl od řady dalších zemí české nemovitosti krizi celkem obstojně přestály. Loni se ceny bytů opět nadechly a přidaly necelá tři procenta, rostly i ceny pozemků – od začátku roku 2010 o více než 18 procent. Zkrátka nemovitosti se ukazují být stabilním uchovatelem hodnot. Je v tom ale jeden háček. Nemovitosti na rozdíl od bankovních produktů nejsou právě likvidní a jejich ceny nejsou nijak pojištěny. Ze stejného důvodu se do žebříčku superbezpečných investic nekvalifikují ani podílové fondy. Nevztahuje se na ně pojištění, a navíc předčasné vystoupení z fondu bývá spojeno se sankcemi.
Odolné spoření
Hitparáda bezpečných investic má proto nečekaného vítěze: stavební spoření. Přitom nejde o okrajový produkt. Česko je počtem smluv (3,83 milionu) třetí zemí v Evropě hned za Německem a Rakouskem. Stavební spoření bývá opomíjeno proto, že jeho atraktivita po řadě státních zásahů značně poklesla. Přesto konkurenční produkty stále drtí. Jde totiž o produkt prakticky bezrizikový, neboť spadá pod pojištění vkladů. Vypovědět jej lze předčasně, klient „jen“ přijde o státní podporu. A u těch nejvýhodnějších smluv vychází výnos i se započtením maximalizované podpory po šesti letech na 15,9 procenta, tedy 2,65 procenta ročně. Jakkoli tedy stát dělal vše, aby stavební spoření zadupal do země, zjevně se mu to nepodařilo.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Next Finance
Čtěte také:
Příští české dluhopisy budou mít záporný úrok
Devizové intervence nekončí, ČNB nezvýší ani rekordně nízké sazby