Po odsouhlasení jmenování nového velvyslance vládou se čeká na takzvaný agrément, formální souhlas hostitelské země s novým styčným diplomatem. Ten musí obdržet i Vladimír Remek, schválený velvyslanec v Moskvě. A nečeká se nic jiného než nadšený souhlas Rusů.
Bývalý kosmonaut Vladimír Remek má v Rusku silnou pozici. „Stal se jakoby naším synem, na něhož můžeme být hrdi,“ radoval se z nové Remkovy funkce velvyslance v Rusku jeho někdejší velitel z vesmírné lodě Sojuz-28 Alexej Gubarev. Nepřeháněl. Remek se po svém letu do vesmíru v roce 1978 stal Hrdinou SSSR a mluvil pomalu lépe rusky než česky. V devadesátých letech po potupném odchodu z armády využil opět své ruské kontakty a propagoval český průmysl. V minulé dekádě se v Evropském parlamentu stal jedním z nejvlivnější českých poslanců, opět kvůli svému věhlasu a kontaktům na Rusko. A nyní se mu Rusko stává opět osudem na plný úvazek, když ho jeho politický patron prezident Miloš Zeman prosadil do funkce velvyslance v Moskvě.
Nemíním oprašovat skafandr
Jeho slavná kariéra až do roku 1989 je dostatečně známa. Syn generálporučíka lidové armády byl ve správný čas na správném místě. Když se Sověti v roce 1976 rozhodli nabídnout svým socialistickým satelitům účast jejich kosmonautů při letech do vesmíru, Československo naštěstí bylo jedno z nejagilnějších. Voják, komunista a absolvent ruské Vojenské letecké akademie J. A. Gagarina Remek se bez problému dostal do československého výběru pro kosmický let. A nakonec to byl on, kdo 2. března 1978 se svým kapitánem Gubarevem vyletěl jako zástupce třetího národa po Američanech a Rusech do vesmíru. Po příletu se ho zmocnila komunistická propaganda, Remek poslušně obcházel besedy a posiloval víru v husákovskou normalizaci.
V roce 1990 se hrdinovi s Leninovým řádem zhroutil svět. Jako voják musel odejít z komunistické strany. Následoval pomalý odchod do zapomnění. Zůstaly mu role, které nikdo nechtěl. Třeba předseda Svazu československokých -sovětského přátelství. Ani o besedy nebyl najednou takový zájem. Z Výzkumného ústavu letectva byl uklizen do Vojenského muzea letectví a kosmonautiky. A to čtyřicátníkovi s kontakty po celém světě samozřejmě nemohlo stačit. Jako voják duší i tělem se nové české armádě nabízel do nejrůznějších pozic. „Nabízel jsem armádě všechny své vědomosti, zkušenosti i kontakty. A když chcete, i svoje jméno. Ať se vám to líbí nebo ne, na rozdíl od mnohých jiných v armádě, když jsem ve volnu byl v civilu, pořád jsem byl v uvozovkách ve službě, protože mne lidé poznávali a byl jsem pro ně pořád voják. V dobrém i špatném – podle toho, kdo jaký měl vztah k armádě,“ svěřil se v roce 1995 tehdy ještě Rudému právu. Ale armáda místo toho zrušila i jeho místo a nabídla mu řadový post v muzeu. A to Remka naštvalo. „Nemíním oprašovat vlastní skafandr,“ prohlásil. A podal žádost o propuštění ze služby. Tehdejší ministr obrany Vilém Holáň zcela nepochopitelně žádost jednoho z nejznámějších Čechů ve světě s výtečnými kontakty přijal.
Užitečný lobbista v Bruselu
Remkova výpověď byla impulzivní. Žádné teplé místo na něj nečekalo. Ale dobře tušil, že o někoho jako on brzo projeví zájem byznys. Nakonec kývl firmě ČZ Strakonice: „Máme zájem o to, aby nás pan Remek prezentoval v zemích, kde máme své zájmy, především na Východě, a využil při tom svoje kontakty,“ celkem jasně popsal motivy Remkova angažmá tehdejší generální ředitel Jiří Rašek. A Remek se osvědčil. Stejně jako sloužil normalizačnímu režimu, nyní sloužil turbodmychadlům v závodě v Nižním Novgorodu. Když to bylo potřeba, připnul všechny své metály a pro Hrdinu SSSR nebylo dveří, které by se mu neotevřely.
Stát ho vzal poprvé na milost za vlády Miloše Zemana. To se stal v roce 2002 obchodním radou na velvyslanectví v Moskvě. Kdyby zůstal v diplomaticslužbách, možná by už dávno velvyslancem v Moskvě byl. Jenže v roce 2004 dostal nabídku od šéfa KSČM Miroslava Grebeníčka, aby kandidoval za stranu do Evropského parlamentu. A Remek přijal. Pro obě strany to byla výhodná nabídka. KSČM vyšperkovalo kosmonautem svou kandidátku a Remek mohl kandidovat jako nestraník na jistém zvolitelném místě. Místo ideologických řečí o komunismu se praktik Remek hned zaměřil na svou vášeň, tedy kosmonautiku, letectví a průmysl, a stal se jedním z nejužitečnějších českých europoslanců. Remek byl například jedním z nejvlivnějších lobbistů za umístění centrály globálního navigačního centra Galileo do Prahy. Kolegové ze všech frakcí respektovali i jeho znalost ruského prostředí. Remek Česku rozhodně prospěl více než třeba jiný bývalý kosmonaut a nyní europoslanec Umberto Guidoni své Itálii.
Remek za Zemana, Zeman za Remka
V roce 2012 ho komunisté lákali jako kandidáta na prezidenta. Nakonec odmítl. Kdyby přijal, je téměř jisté, že by dnes nebyl Miloš Zeman prezidentem, protože by mu odčerpal značnou část levicových hlasů. Není jasné, zda už tehdy Zeman za nekandidování přislíbil Remkovi nějakou protislužbu. Remek se každopádně jasně vyslovil pro volbu právě Zemana: „Mám tisíce důvodů. Znám Miloše Zemana dlouho a osobně. Má obrovskou politickou zkušenost, a co je důležité, má životní zkušenosti, a to nejen pozitivní – ze stoupající kariéry zažil i velmi tvrdý pád. Mohl bych jmenovat více důvodů, za důležité však považuji, že to není pravicový člověk. Od roku 1989 jsme měli jen pravicové prezidenty, je čas na změnu.“
Když se Zeman stal prezidentem, rozhodl se rázně překopat seznam budoucích velvyslanců, na kterých se dohodl bývalý prezident Václav Klaus s tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Nejkřiklavější změny nastaly v Bratislavě, kam Zeman chtěl manželku exprezidenta Livii Klausovou, a právě v Moskvě, kam chtěl prosadit Remka. Ministr Schwarzenberg odmítl a vypadalo to na dlouhou zákopovou válku. Pak ale padla pravicová vláda a vláda Jiřího Rusnoka Zemanovi jména odkývala.
Spíš Temelín než lidská práva
Remek má jak diplomatické zkušenosti z moskevského velvyslanectví, tak dobré kontakty v Rusku i z Evropského parlamentu. Přesto jde už o několikátý přestup politika do diplomatických služeb, kterým Moskva pravidelně trpí. Do Moskvy byl takto uklizen například už v roce 2000 neúspěšný ministr Zemanovy vlády Jaroslav Bašta. Totéž se opakovalo za Vladimíra Špidly s ministrem obrany Miroslavem Kostelkou. Po politicích nakonec nastoupil v roce 2010 profesionální diplomat Petr Kolář, jenže ten zase nyní zběhl do soukromého sektoru k PPF. Nyní tak už přes půl roku jedno z nejdůležitějších velvyslanectví vede pouze chargé d’affaires. Teď ho nahradí plnohodnotný velvyslanec.
Remek ale ve službách státu bude muset zapomenout na své komunistické přesvědčení. Remkovi česká koncepce zahraničí politiky vůči Rusku totiž přikazuje i podporu lidských práv. Jako komunistický europoslanec ale pravidelně v Evropském parlamentu ruské autoritářské tendence bagatelizoval. Minulý únor v rozpravě například prohlásil: „Nemohu se zbavit dojmu, že naše neustálá snaha přijímat další a další usnesení k situaci v Rusku před volbami je už takové tradiční řečnické cvičení. Nic víc a nic méně. Naše vztahy to zlepšit určitě nepomáhá a naše vzájemná propojenost, hlavně ekonomická a v energetice, trvá.“ Jindy pak zase zlehčoval přečiny ruské justice s odkazem na český případ „tykadlového“ vandala Romana Smetany: „Opakuji, stalo se v členské zemi EU. Podobné příklady by se asi našly po celé Evropě. Takže když chceme posuzovat spravedlnost ve vztahu k politice jinde, měli bychom se nejprve dívat na naše vlastní unijní hřiště.“
Remka také čeká pečlivá prověrka od Národního bezpečnostního úřadu, zda bude moci dostatečně hájit české zájmy a nemá žádné obchodní či jiné vazby na zemi, kde má působit. Žádné komplikace se ale už po všech politických bojích o jeho osobu nečekají a Zeman ho co nevidět jmenuje na jednu z klíčových ambasád české diplomacie. Nyní o to důležitější, protože probíhá obří tendr na dostavbu Temelína a rusko-české konsorcium MIR.1200 chce za každou cenu vyhrát.
Čtěte také: