Spasí Evropu energie ze Sahary? „Zatím je potřeba spolehnout se na bližší a tradiční zdroje energie,“ říká ministr průmyslu a obchodu.
Autor: Jakub Stadler
Z Ruska prosakují náznaky, že by nám v létě mohli zavřít kohoutky s plynem.
Náznaky jsou možná příliš slabé slovo. Ten problém je ale dlouhodobý. Jde o určité smluvně-technické záležitosti mezi Ruskem a Ukrajinou. Když zapomeneme na technické záležitosti, zůstane tu plyn jako politický nástroj. Nejde vlastně jen o plyn, ale i o ropu, elektřinu a podobně. Situaci samozřejmě pečlivě monitorujeme a připravujeme se na případné spory.
Máte připraveno nějaké speciální řešení, nebo spoléháte na obecný krizový plán?
Nic zvláštního nechystáme. Navíc je třeba si přiznat, že situace v létě je jiná, než byla počátkem roku. Nejsou mrazy, netopí se a odběr plynu není tak veliký. Podle posledních informací, které jsem dostal, Ruská federace za přepravu plynu Ukrajině zaplatila.
Takže můžeme být v klidu.
Ani ne. Dohadování o ceně a placení se mění každou chvíli, takže za pár týdnů se může o plynu zase jednat. Samozřejmě po přerušení dodávek se znovu musí naplnit zásobníky, Ukrajina přitom má i své technické problémy. Situace je hodně, hodně nepřehledná. Nejde jen o dohody mezi státy, ale i mezi soukromými nebo polostátními podniky. Kdyby to mělo jednoduché řešení, už by bylo na stole.
Při nedávném rozdělování ušetřených peněz v unijním rozpočtu jsme získali téměř miliardu korun na rozšíření zásobníků. Už je máme „na účtu“?
Tak rychle to vážně nejde. Jsme ve fázi příprav projektu. On je tam skutečně chvílemi velký časový nesoulad. Už když přišla tato informace, tak bylo jasné, že ty peníze v reálný čas nejsou fakticky k dispozici. A nebyl ani projekt.
Vždy jsme se ale chlubili, jaké má Česko velké zásoby. Není pak zbytečné a neekonomické stavět další zásobníky?
Pokud nic nenastane, tak ano. Pokud ale něco nastane, pak bude rozhodně správné dělat si co největší zásoby. Realita bude někde mezi. Musíme prostě zvážit míru rizika. Jak Slovensko, tak Bulharsko si bez plynu před pár měsíci užily svoje. Je pravda, že nikdo neumrzl. Ale kdyby se ta situace včas nevyřešila, kdo ví, jak by to dopadlo. Takováto otázka se sice jednoduše pokládá, ale těžko se zodpovídá.
Nejde jen o plyn. Evropa hledá nové cesty pro přepravu ropy. Máte jako energetik svého favorita? Poláci lobbují třeba za ropovod Nabucco.
Jako energetik bych chtěl těch cest co nejvíc. Jediným řešením spolehlivosti dodávek je diverzifikace. To prostě musí uznat každý. To je i cílem České republiky. Nemůžu ale říct, že bychom v této chvíli podporovali přímo jeden z projektů. V Unii je jich hned několik.
Energetická koncepce státu by měla být průhledná a dlouhodobá. Budete do ní nějak zasahovat, nebo to necháte příštímu kabinetu?
Neodsouváme vůbec nic. Naše vláda ale nebude třeba řešit prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí. Takovou ambici nemáme. Je to navíc skutečně hodně politická záležitost. To, k čemu se zavazujeme, je vytvořit stabilní prostředí – pracujeme na takové energetické koncepci, aby byla zabezpečena co největší jistota dodávek všech druhů energií.
Takže jaderná energetika není u ledu.
Už jsem říkal, jde o diverzifikaci. Potřebujeme všechny druhy energie. Je třeba dívat se na celý fungující řetězec výroba – přenos – spotřeba a neposuzovat odděleně jen zdroje. Každý řetěz funguje jen tak dobře, jak dobře funguje jeho nejslabší článek.
Můžeme sice zvyšovat kapacitu výrobní základny, ale pokud nebudeme investovat do sítí, nedostaneme energii do továren. A když nebude plyn nebo elektřina, nebudou nám nic platné ani ty nejlepší sítě.
Takže fandíte i projektu výstavby obří solární elektrárny na Sahaře? Prý by zásobila elektřinou celou Evropu.
Čert vždycky sedí v detailu. Nápady jsou výborné, když vznikají. Tohle není úplně špatný nápad. Těch schovaných čertů tam ovšem může být hrozně moc. Jak ekonomických, tak technických. Ale i politických. Je třeba Afrika politicky spolehlivější než Rusko?
Nápad, že nejvíc sluníčka je na africké Sahaře, jistě odsouhlasí každé malé dítě. Jak ale tu energii z toho prostoru dostat do Evropské unie, aby se zbytečně nevyhazovaly peníze a nestavěly se špatně fungující produktovody s dvoutřetinovou ztrátou elektřiny po cestě? Třeba ale budou ještě vynalezeny zcela nové technologie. Já bych ten projekt do budoucna nezatracoval.
Bude se vynalézat i u nás? Jak vidíte v době šetření plánované výdaje na vědu a výzkum?
Tuhle oblast podporujeme i ve svých dotačních programech. Nesmírně důležitý je z našeho hlediska takový výzkum, na jehož konci je aplikace využitelná v průmyslu. Ale jeden z nejchudších je při současném šetření stát, a přitom každý čeká, co mu právě stát dá. Proto ty projekty podrobíme velice důkladnému prozkoumání, jestli se uplatní v praxi. Studie pro šuplík od nás peníze nedostanou.
Dalším zdrojem pro výrobu jsou pracovní síly. Ministerstvo školství ale učňovský dorost dlouhodobě přehlíží. Může s tím něco udělat váš rezort?
Tohle mne trápilo už dobách, kdy jsem působil v energetice. Školství produkuje absolventy, a dokonce kvalitní. Ale jen podle svých plánů. Já jsem vždycky chtěl, aby ty plány vznikaly pod nějakým drobnohledem nebo supervizí průmyslu. Abychom tu prostě neměli absolventy, které nikdo nechce. Ono to bolí všechny – učně, podnikatele i samo školství. Je proto potřeba vytvořit styčný můstek.
Třeba?
Cest jsou mraky. Může to být například nějaký státní učňovský plán – i když zrovna to bych já za optimální nepovažoval. Na druhém konci je učňovské školství zcela v rukách konkrétních podniků. Základní premisa ovšem je, aby školství produkovalo takové absolventy, o které je na trhu práce zájem. A ta objednávka zase musí přijít přímo z firem.
Nedávno jste předával jednu z cen Investor roku. Co říkáte na kritiky, že zahraniční firmy využily naše pobídky, levnou pracovní sílu a v krizi odčerpávají zisky zpět do mateřských společností?
Po bitvě je každý generálem a kritizuje to, co sám nedělal. Já to vidím jinak. Připravili jsme tu nějaké podnikatelské prostředí pro podnikání a podnikatelé to využili. To je to, co jsme všichni chtěli. Vyrábí se tu, vybírají daně, lidé mají zaměstnání, plat a utrácejí tu. Takže nejde jen o odčerpávání zisků.Navíc si nepamatuji, že by se nově postavený závod jen tak zavřel a přesunul jinam. Jiná věc je, pokud výroba nebyla efektivní a konkurenceschopná. Uzavření takového provozu přece nelze nikomu vyčíst.
Takže další důsledek krize?
Nebo jen špatného hospodaření. S krizí se musí v podnikání počítat. I když tahle je, pravda, hluboká. Nemohu ale brát vážně argumenty, jaké třeba hlásal francouzský prezident Nicolas Sarkozy – proč vyrábět v Česku francouzská auta, když doma je plno nezaměstnaných? No proto, že je to efektivní. A evropské automobilky tak alespoň nedopadly jako General Motors. Protekcionismus je jenom líbivé, krátkodobé řešení.
Myslíte, že v Evropské unii už není?
Věřím, že máme volný přístup na evropské trhy a máme možnost v unijních zemích i podnikat. Totéž samozřejmě musíme nabízet i ostatním. Ochranářská opatření jsou cesta do pekel, pod to se podepisuji. Nic ovšem není stoprocentní, určitě si jednotliví podnikatelé na konkrétní případy stěžují, ale obecně to funguje.
Co říkáte na návrh Evropské komise, aby se po dobu krize snížilo nebo úplně odbouralo vlastní spolufinancování projektů, na které EU poskytuje dotace?
Je to správný krok. Ale… Nesmíme zapomínat na to, že to spolufinancování se musí někde vytvořit. To je určitá známka podnikatelské úspěšnosti žadatele o dotaci. Tahle krize už ovšem není jen finanční nebo hospodářská. Je to hlavně krize důvěry. Ono se to překoná, zatím je pro podnikatele nutností přežít.
Bez peněz na investice a provoz?
Jsou v podstatě tři cesty. Zdraví a předvídaví podnikatelé v době růstu mysleli na to, že bude hůř a mají rezervy. Druhou cestou je restrukturalizace. Taková očista firmy, i když bolestná, se může do budoucna vyplatit. Třetí cesta se mi nelíbí: státe, pomoz!
Hlavní argument je, že od toho tu stát máme – aby pomohl v nouzi.
VLADIMÍR TOŠOVSKÝ (47)
Vystudoval elektroenergetiku na ČVUT v Praze a Plzni. Na Univerzitě Karlově si pak ještě doplnil vzdělání o práva a obchod. Od roku 1986 budoval svou profesní pozici ve společnosti Středočeská energetická, určitý čas pracoval i pro ČEZ. Od roku 2005 vykonával řídicí funkce v ČEPS, kde byl od roku 2006 generálním ředitelem i předsedou představenstva. Zároveň je členem burzovního výboru Energetické burzy Praha a předsedou dozorčí rady Svazu zaměstnavatelů v energetice. Je ženatý a má tři děti.
Už jsem to říkal. V nouzi je tu teď hlavně stát. Nejenže má špatné hospodářské výsledky, ale ještě dál klesají i jeho příjmy. Volání po tom, aby stát pomohl z prostředků, které nemá, povede jen k nadměrnému zadlužování. A my jsme slíbili, že naše vláda to nepřipustí.
Jak chcete pomoci podnikatelům vy, při svém omezeném mandátu ve funkci?
Česko přijalo řadu opatření, která jdou nad požadavky Evropské unie. To podnikatelům zbytečně zvyšuje náklady. Tím má český podnikatel proti ostatním v EU nevýhodu. Chceme proto revidovat tato opatření a nastavit stejné podmínky.
Například?
Je to pytel blech a podnikatelům ztrpčují život. Zákon o obalech, o odpadech, ohlašovací povinnosti, dotazníky… Prostě takový boj s byrokracií. Nedá se sice úplně vyhrát, ale nemůžeme jej vzdát.
Řada z těch věcí spadá pod působnost rezortu životního prostředí. Vaše dva úřady se ale zatím nikdy moc neshodly – myslíte, že vám se to podaří?
To je tak. Naše ministerstvo má asi sedm stovek zaměstnanců, nevím, kolik jich je na životním prostředí. Teď se vyměnili ministři. Ladislav Miko a já se spolu domluvíme, ale jestli se to podaří i těm stovkám zaměstnanců, to slíbit nemůžu. Je ale okamžik, kdy bychom měli dát všichni karty na stůl.
Je tu krize, o níž se hodně píše, mluví, a ona skutečně existuje. Co tedy udělat pro firmy i jejich zaměstnance, abychom jim skutečně pomohli? My jim můžeme dát návod, ale udělat to musejí ty firmy samy. Nějaké návrhy určitě připravíme a budeme o nich komunikovat s rezortem životního prostředí. My také nejsme žádní ničitelé přírody. Ale nechceme zapomenout na to, že je potřeba udržet trvale udržitelný rozvoj.
Jak se díváte na možnost sloučení agentur CzechInvest a CzechTrade? Budete se v tom tak či onak angažovat?
Už z firemní sféry si nesu zásadu, že než se k nějakému podobnému řešení restrukturalizace rozhodnu, musím nejprve podrobně znát procesy a pravidla, jak ty subjekty fungují. A to trvá. Na to asi čas nemám, můj čas říjnem končí.
Máte pro podnikatele nějakou radu, jak přečkat krizi?
Asi to tu už mezi řádky zaznělo. Nečekejte, že za vás něco udělá stát. Aktivita musí být na vaší straně.
