Politický diář
A pak že je Nečas slabým premiérem. Jak pobaveně říkají někteří vysoce postavení členové ODS, s Ladislavem Bátorou se předseda vlády sice nedokázal vypořádat ani za několik týdnů, se šéfem mocného tuzemského energetického gigantu byl ale hotov raz dva. Těžko říct, kdo v příběhu Martina Romana hrál tu skutečně rozhodující roli, Nečas ale může na říjnový kongres ODS přijet minimálně se symbolickým skalpem.
Shrňme si ale pro pořádek možné příčiny pádu Nečasova kabinetu z minulého týdne. Takže tady máme smírčí řízení vyvolané TOP 09 kvůli pozici tajemníka pro EU. Se závěrem, že věc budou nadále řešit Nečas s Karlem Schwarzenbergem. Dále už druhý týden neschválený návrh státního rozpočtu pro příští rok, kdy Věci veřejné požadují zhruba devět miliard korun pro dopravu nebo hrozí smetením církevních restitucí. Pak je tady také ekotendr s nejnižší nabídkou od firmy Marius Pedersen Engineering na 56,8 miliardy korun a slova premiéra o tom, že „nabízené ceny ještě prohloubily mé pochybnosti o této obří zakázce“. Šéf státní kasy Miroslav Kalousek by ekotendr rád spustil, Nečas hovoří o své demisi (a tím i pádu vlády), kdyby se tak mělo stát. Na jeden týden vládnutí vcelku slušné skóre…
Koalice ale zjevně řeší daleko „závažnější“ potíže. Deník Právo například minulou středu informoval o novele Ústavy z dílny vicepremiérky a šéfky legislativní rady Karolíny Peake, která by opozici zkomplikovala shození kabinetu ve sněmovně. V návrhu se hovoří o „vyslovení konstruktivní nedůvěry“. Jeho podstatou je, že by se opoziční poslanci toužící shodit vládu museli napřed dohodnout s těmi vládními (!!!) na jménu nového premiéra, kterého by pak prezident musel (!!!) jmenovat. Kromě toho návrh Peake počítá i s tím, že kdyby opozičníci toužící shodit vládu neuspěli, mohli by to napodruhé zkusit nejdříve za půl roku. Navíc by už jich muselo být osmdesát namísto padesáti. Vzhledem k tomu, že by koalice na takovou změnu potřebovala 120 poslanců (a i s přeběhlíky jich má 118), může si Peake novelu nejspíše strčit do šuplíku. Socialisté i komunisté totiž, z jejich pohledu vcelku logicky, podporu takového návrhu odmítají.
Také socialisté ale přispěli troškou vlastního „legislativního kutilství“ (tak nazval Bohuslav Sobotka návrh Peake). ČSSD by ráda zavedla finanční limit na předvolební kampaně 80 milionů a zastropování darů na dva miliony korun. Od strany, o jejíchž černých fondech před posledními volbami se vykládají legendy, a jež má možná i proto nyní finanční potíže, to vážně sedí.
